Varlaam (světským jménem: Vasilij Petrovič Petrov-Lavrovskij; 1728 Moskva – 8. ledna 1803 Tobolsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup tobolský a sibiřský. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého.

Byl starším bratrem metropolity novgorodského a petrohradského Gavriila (Petrova).

Život Narodil se roku 1728 v Moskvě do rodiny hypodiákona.

Do roku 1752 sloužil u svého otce v hodnosti synodálního podjaka (církevního zpěváka). Po ztrátě hlasu však byl ze sboru synodálních pěvců propuštěn.

V roce 1753 vstoupil jako poslušník do Kyjevsko-pečerské lávry a současně začal studovat na Kyjevské duchovní akademii. Jako poslušnik lávry získal Vasilij Petrov na akademii příjmení Lavrovskij. Roku 1759, když dosáhl filozofické třídy, přijal mnišský postřih.

V roce 1761 byl již jako jeromonach propuštěn do Moskvy „k návštěvě příbuzných“. Téhož roku byl přijat do Trojicko-sergijevské lávry „k vykonávání bohoslužeb a chrámové služby“. Dne 31. října 1761 byl přidělen pskovskému a narvskému biskupovi Gedeonovi (Krinovskému), který jej poslal do Pskova, aby spravoval biskupský dvůr, a zároveň ho povýšil do hodnosti igumena Ljubatovského monastýru.

Roku 1764 jej nový pskovský biskup Inokentij (Něčajev) ustanovil igumenem pskovského Spaso-Jeleazarovského monastýru.

V únoru 1765 byl přeložen do tverské eparchie, kterou tehdy vedl jeho bratr, biskup Gavriil (Petrov). Zde igumen Varlaam dočasně spravoval Nilo-Stolobenskou pustyni a od ledna 1766 také Žjoltikovský monastýr.

Na počátku roku 1768 byl povýšen do hodnosti archimandrity Borisoglebského monastýru ve městě Toržok.

Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 16. října 1768 rukopoložen na biskupa tobolského a sibiřského. Do Tobolsku dorazil 16. března 1769. Na tobolské katedře se projevil jako přísný asketa. Štědře rozdával almužny chudým, kteří byli každou sobotu zváni do biskupského domu.

V roce 1783 založil nedaleko Tobolska mužský Abalakský Znamenský monastýr, do něhož byla umístěna uctívaná Znamenská ikona Matky Boží. Dne 17. listopadu 1792 byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.

Zvláštní péči věnoval Tobolskému duchovnímu semináři, který v roce 1770 přestěhoval z biskupského domu do tobolského Znamenského monastýru. Výrazně rozšířil okruh vyučovaných předmětů:

roku 1785 byla zavedena výuka řečtiny, roku 1788 tatarštiny, roku 1793 matematiky, fyziky, rétoriky a zeměpisu, roku 1802 medicíny.

V roce 1800 otevřel při semináři také třídu kreslení, aby podpořil rozvoj ikonopisectví v eparchii.

Tato pozornost byla dána nejen jeho osobní zálibou v malířství – je známo, že turínskému vojvodovi daroval ikonu Bohorodičky vlastní tvorby – ale také skutečností, že na Sibiř přicházely ze suzdalské eparchie ikony velmi nízké kvality. Varlaam proto žádal Nejsvětější synod, aby zakázal dovoz ikon na Sibiř bez předchozího přezkoumání a schválení místními biskupy.

Během povstání vedeného Jemeljanem Pugačovem v letech 1773–1775 sepsal Varlaam poučné napomenutí, které rozeslal po celé eparchii „k předčítání kněžími v chrámech a na jiných shromážděních s větším počtem lidí“. Zároveň zasílal církevním správním orgánům pokyny a instrukce, jak má duchovenstvo v dané situaci postupovat. Některé okresy sousedící s oblastmi zasaženými povstáním navštívil osobně, aby posílil morálku duchovenstva.

V době, kdy Varlaam spravoval tobolskou eparchii, probíhala rozsáhlá výstavba kamenných chrámů v městech Ťumeň, Išim, Kurgan, Tomsk, Barnaul, Jenisejsk a dalších městech. Významná církevní stavební činnost probíhala také v Tobolsku. Roku 1788 však velký požár zničil značnou část města, včetně biskupského domu, Znamenského monastýru, čtrnácti chrámů a duchovní konzistoře.

Ve dnech volna od eparchiálních povinností se uchyloval k modlitbě a asketickému životu. Odjížděl do Meždugorského Ioannovského monastýru, vzdáleného asi deset verst od Tobolska, kde trávil několik dní v postu, modlitbě a ústraní.

Dne 30. prosince 1802 onemocněl po nachlazení horečkou. Během nemoci přijal svátost pomazání nemocných a svaté přijímání.

Arcibiskup Varlaam zemřel 8. ledna 1803 v Tobolsku.

Varlaam si přál být pohřben poblíž metropolity Ioanna, kterého hluboce ctil. Hrob metropolity Ioanna se nacházel u severní stěny v oltářní části chrámu, zatímco Varlaamův hrob byl zřízen při téže stěně v hlavní chrámové lodi. Nad jeho hrobem byl vztyčen dřevěný pomník s atributy biskupské hodnosti, který nechal zhotovit tobolský kupec Ivan Lukimatuškin. Později však byl tento pomník kvůli nedostatku prostoru v boční kapli odstraněn.

Kanonizace V roce 1984 byl zásluhou omského a ťumeňského biskupa Maxima (Krochy) a s požehnáním moskevského patriarchy Pimena zařazen mezi světce uctívané ve Sboru sibiřských svatých.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Kyjevskopečerské lávry Kategorie:Mniši Trojicko-sergijevské lávry Kategorie:Mniši monastýru svatých Borise a Gleba v Toržoku Kategorie:Narození v roce 1728 Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí 8. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v Tobolsku