náhled|Bezbariérové WC Bezbariérový záchod (zvané též WC pro invalidy) je druh toalety uzpůsobené pro použití osobami se zdravotním postižením, pro které je z důvodu jejich zdravotního stavu použití běžných toalet problematické, příliš obtížné, nebo zcela nemožné. Většina vyspělých zemí povinně nařizuje budování bezbariérových toalet ve všech veřejných budovách, přičemž jsou stanoveny i přesné požadavky na jejich podobu, aby byl zachován jednotný standard a použitelnost. Vybavení Bezbariérové toalety mají oproti těm běžným řadu doplňujících prvků, které osobám se zdravotním postižením umožňují pohodlné použití WC i přes jejich zdravotní omezení. Jsou cíleně zařízené jeho multifunkční, pro podporu mnoha typů různých postižení. Mezi typické vybavení patří:
velký prostor umožňující vjezd invalidního vozíku, vstup druhé pečující osoby, dostatek místa pro nejrůznější hygienické a medicínské úkony nebo rozložení zdravotních pomůcek, tyče okolo WC, které poskytují podporu při usedání na WC a následném vstávání, umyvadlo pro možnost umytí rukou, důležité zejména pro stomiky a lidi používající inkontinenční pomůcky, velký koš na použité zdravotní pomůcky, nouzové tlačítko pro přivolání pomoci (SOS).
V rámci snahy myslet na co nejširší okruh lidí se zdravotním postižením se v modernějších bezbariérových toaletách instalují i přenosná zařízení, přebalovací pulty pro dospělé nebo odkládací plochy pro stomiky a lidi používající další zdravotní pomůcky. Funkci této odkládací plochy na manipulaci se zdravotními pomůckami nejčastěji plní přebalovací pult pro děti, který je často součástí bezbariérových WC. Pokud se v nich nenachází, je jedinou alternativou odkládání věcí na víko záchodu nebo umyvadlo, v krajním případě i na zem, což už jsou podstatně méně ideální varianty.
Pro koho jsou určené Bezbariérové toalety nejsou určeny výhradně pro vozíčkáře a osoby s omezenou pohyblivostí. Užívat je mohou i všichni držitelé průkazu TP, ZTP, ZTP/P a osoby s dalšími chorobami, které spadají pod kritéria vydání Euroklíče a vyžadují speciální uspořádání toalet. Například: Inkontinence - pro zachování hygieny během výměny absorpčních pomůcek je nezbytně nutné mít umyvadlo a koš přímo v kabině. Stomici – potřeba možnosti přístupu k umyvadlu v naprostém soukromí. Používání močových katetrů – bezpodmínečně nutná potřeba umyvadla v kabině, aby mohla být dodržena hygiena rukou při cévkování. Diabetici – používají bezbariérové WC jako klidné místo pro aplikaci inzulínu. Autisté – vysoká citlivost na okolní podněty, zejména hluk. Bezbariérové WC jim poskytuje dostatečný klid. Crohnova choroba a jiné střevní záněty projevující se častým průjmem – potřeba okamžitého bezodkladného přístupu na nejbližší WC. Hyperaktivní močový měchýř – taktéž potřeba co nejrychlejšího přístupu na WC Onkologičtí pacienti – z důvodu snížené imunity je pro ně vhodnější bezbariérové WC, které je obvykle čistší. Výše uvedené příklady (které nemusejí být kompletní) jasně ukazují, proč je velmi důležité vyvarovat se jakéhokoliv posuzování nároku na použití bezbariérového WC na základě toho, zda člověk vnějškově vypadá nějak postižený nebo nemocný. Zdaleka ne každé onemocnění vyžadující použití bezbariérového WC lze na člověku vidět. I někdo, kdo na první pohled vypadá zcela zdravý, může mít naprosto legitimní důvody k jeho použití.
Systémy přístupu Přístup k bezbariérovým toaletám se výrazně liší podle oblastí světa:
USA Standardně zcela volně přístupné, stejně jako běžné toalety. Nevýhodou je zvýšené riziko vandalismu a znečištění, zato jsou však volně přístupné komukoliv, kdo je potřebuje.
Mlak key Australský univerzální klíč k otevírání všech bezbariérových toalet v Austrálii. Má flexibilní kritéria pro vydání, což umožňuje zohlednit individuální potřeby. Stačí doporučení lékaře, že pro daného člověka je vhodnější používání bezbariérových toalet. Relativně snadno si ho mohou opatřit turisté.
RADAR key Britský univerzální klíč pro přístup do všech bezbariérových toalet v Británii. Jeho opatření je nejsnazší a nejméně kontrolované, a to i pro návštěvníky ze zahraničí. To ale vede k tomu, že si ho snadno můžou pořídit i ti, kteří ho nepotřebují. Z toho důvodu v britské společnosti vládne podezřívavost, že ne každý kdo má RADAR key je jeho oprávněný držitel. Někteří lidé cítí potřebu „hájit spravedlnost“ a aktivně útočit na zdravé lidi zneužívající bezbariérové WC. Velmi často přitom dochází k mylným napadením jejich oprávněných uživatelů, zejména těch jejichž nemoc navenek není vidět. Ve Velké Británii tyto konflikty vedly k tomu, že se na dveřích bezbariérových toalet začaly zavádět inkluzivní symboly zobrazující i lidi, kteří nejsou na vozíku, s poznámkou „Not every disability is visible“ (Ne každé postižení je vidět). Nutno dodat, že RADAR key není univerzální i pro irsko. To má svůj vlastní systém IWA key.
Euroklíč Systém používaný v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Česku, pozvolna se rozšiřující i do okolních zemí. Též jde o univerzální klíč jako předchozí vyjmenované. Vydává se na základě splnění konkrétních kritérií: invalidita, průkaz osoby se zdravotním postižením nebo konkrétní diagnózy. Jeho vydávání je velmi kontrolované a ze všech vyjmenovaných systémů nejméně vstřícné k zahraničním návštěvníkům, protože je možné jen přes několik málo oficiálních distributorů. Kritika a problémy Kontroverze vznikají především kolem toho, komu bezbariérové toalety mají a nemají být přístupné. První, benevolentnější přístup sází na jejich neomezenou dostupnost, kdy jsou volně přístupné stejně jako ty běžné. To však vede k tomu, že jsou často využívány i zdravými lidmi, a tak třeba i bez zlého úmyslu blokovány těm, pro které jsou přednostně určeny. Dalším problémem je, že vzhledem k možnosti soukromí mohou být některými osobami poškozovány. Takže i když jsou volně dostupné, v praxi pak nemusejí být použitelné.
Proto se v řadě volí restriktivnější přístup umožňovat přístup pouze skutečně oprávněným osobám se zdravotním postižením. V takovém případě však nastává otázka správně určit hranici, kdo bude mít do bezbariérových toalet přístup. Pokud je nastavena příliš přísně, může docházet k situacím, kdy je části zdravotně postižených odepírán přístup, přestože jej nutně potřebují. V důsledku to pak může vést k jejich izolaci, kdy nevycházejí z domu, neboť mají obavu o možnost využití bezbariérových toalet i tam, kde existují. Obzvláště problémová je situace lidí, u kterých žádné postižení na první pohled není vidět a navenek vypadají zcela zdravě, tzv. mají neviditelné postižení. Tito lidé, přestože tvoří většinu oprávněných uživatelů bezbariérových toalet, často čelí diskriminaci v přístupu k nim. Personál kontrolující přístup je při prvotním kontaktu vidí jako zdravé lidi, a aby jim povolil použít bezbariérové WC, musejí svůj zdravotní stav patřičně vysvětlit. Mnoho osob s neviditelným postižením tuto nutnost opakovaně někomu vysvětlovat, proč potřebují zrovna bezbariérové WC, vnímá nejen jako ponižující, ale i velice stresující, protože personál nemusí jejich vysvětlení pochopit a přístup jim umožnit.
Oba tyto problémy se snaží řešit systémy univerzálních klíčů (Euroklíč, Mlak, Radar). Všichni oprávnění uživatelé obdrží na základě dokladů o postižení nebo lékařských zpráv univerzální klíč, s nímž si sami mohou otevřít kterékoliv bezbariérové WC. Tím je efektivně zabráněno přístupu neoprávněných osob a zároveň jsou oprávnění uživatelé ušetřeni podstupování jakýchkoliv nepříjemných prověrek ze strany personálu. Pro osoby neúčastnící se tohoto systému (například turisté, lidé omezení jen dočasně po zranění, operaci, apod.) to však může přístup naopak velmi zkomplikovat. Proto se i v zemích používajících tyto systémy, zejména v místech s vyšší frekvencí lidí, někdy stále používá jako alternativa systém žádosti u obsluhy. Nejvstřícnější varianta je pak systém vyskytující se u některých placených WC, kdy euro klíč funguje pouze jako osvobození od placení poplatku a za vstupní branou je bezbariérové WC volně přístupné pro kohokoliv.
Někdy mají problém s použitím bezbariérového WC i ti, kterým je jeho použití umožněno. Vozíčkáři se setkávají s toaletami, kde byly porušeny stavební předpisy, a proto pro ně nemají vhodné uspořádání. Stomikům a dalším lidem používajícím různé zdravotní pomůcky pak velmi často zase chybí stolek nebo polička na přípravu pomůcek. Jejich situaci zachraňuje pouze fakt, že do bezbariérových WC jsou často umísťované přebalovací pulty pro děti, které lze zároveň použít i jako místo na odkládání těchto věcí.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Záchody Kategorie:Zdravotnické prostředky Kategorie:Zdravotní postižení