Hermann von Littrow (22. října 1858 Verona – 24. září 1931 Vídeň) byl rakouský železniční inženýr, znalec lokomotivní stavby a vyšší úředník státních drah.

Život a kariéra Hermann Karl Josef rytíř z Littrowů pocházel z rodu Littrowů (původně Littroffů) původem z Livonska. Byl vnukem astronoma Josepha Johanna von Littrowa, který pro sebe a své potomky získal dědičný šlechtický (rytířský) titul.

Rodina Hermannova otce, rakouského polního podmaršálka, se často stěhovala po vojenských posádkách monarchie. Po gymnasiálních studiích ve Vídni, Drážďanech, Litoměřicích a Lublani absolvoval roku 1879 Hermann von Littrow roční dobrovolnou vojenskou službu a začal studovat strojírenství na Technické univerzitě ve Vídni. Během univerzitního studia získal i provozní praxi v lokomotivce StEG a v lokomotivním depu Vídeň-západ, kde složil strojvůdcovskou zkoušku. Studia úspěšně dokončil roku 1884. V letech 1883–1885 pracoval v konstrukci lokomotivky ve Floridsdorfu a poté nastoupil do státní služby u Císařských a královských státních drah (KkStB). V letech 1885 až 1887 byl přidělen k salcburkské divizi na zácvik v dopravní službě a v železničních dílnách, a poté byl přeložen k vídeňské divizi KkStB. K roku 1893 tu působil spolu s Karlem Gölsdorfem jako inženýr sekce 3/a (stavební úřad), pododdělení pro vlakovou a dílenskou službu a lodní dopravu na Bodamském jezeře c.k. generálního ředitelství Rakouských státních drah.Almanach für das Personale der K. K. Österreichischen Staatsbahnen pro 1893. Selbstverlag der K. K. Österreichischen Staatsbahnen, Wien, S. 222. V roce 1894 převzal vedení oddělení vlakové a dílenské služby ve Villachu.

Mezi lety 1900 a 1902, v době reorganizace a elektrifikace tratí tamní městské kolejové dopravy a jejího převodu pod město, pracoval na pozici provozního ředitele vídeňských pouličních drah.

Po návratu ke KkStB Littrow působil jako vrchní inspektor ve vedení oblastních divizí státních drah v Linci (1902–1905), a v Terstu (1905–1910). Roku 1911 povýšil na ředitele odboru dílenské služby Ministerstva železnic ve Vídni, 1912 byl jmenován dvorním radou.

Jako 59letý se v roce 1917 dobrovolně přihlásil do vojenské služby a získal si zvláštní zásluhy při řízení operací vojenských polních drah u Adelsbergu na jižním bojišti. Roku 1918 byl ze zdravotních důvodů propuštěn do výslužby.

Hermann von Littrow zemřel ve Vídni–Hütteldorfu 24. září 1931 ve věku nedožitých 73 let.

Dílo Littrow pro KkStB mimo jiné vypracoval schéma označování lokomotiv, které vstoupilo v platnost roku 1885, třídilo stroje podle využitelnosti a bylo založeno pouze na číslicích. S pozdější úpravou Rihoskovou a několika dalšími menšími pak bylo používáno rakouskými drahami až do roku 1938, a mj. i u ČSD před zavedením Kyšpínova systému od roku 1924.BEK Jindřich, KVARDA Karel. Atlas lokomotiv I.: Parní trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1970. OD 31-005-70. 192 stran. S.12–13.

Roku 1893 byl jako význačný znalec lokomotivní stavby a její historie vyslán jako referent pro získání poznatků na světovou výstavu v Chicagu. Přivezl odtud řešení pojistného ventilu systému Coale, brzy poté široce zaváděného na rakouských lokomotivách.

Spolu se svým kolegou G. Zehem byl Littrow spoluautorem systému poloautomatického násypkového přikládání, obsluhovaného jen strojvedoucím a zkoušeného na lokomotivách od roku 1903, který umožnil zavést jednomužnou obsluhu jím vybavených strojů v provozu na vedlejších tratích a šetřil lidskou práci a náklady na personál.

Již od svého působení v lokomotivce ve Floridsdorfu opakovaně přispíval články o železniční technice a historii do řady odborných časopisů a příruček.

Z publikací Offizieller Bericht der k. k. österr. Zentralkommision für die Weltausstatung in Chicago 1893, 147 stran. In: Das Eisenbahnwesen, sešit 8. k.k. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei 1895 (zpráva obsahovala podrobný popis tehdejšího amerického železničního systému a jeho zařízení); Četné příspěvky a spolupráce na: Handbuch des Eisenbahnmaschinenwesens, edice L. v. Stockert, 3 svazky, Springer-Verlag  1908; Die Eisenbahntechnik der Gegenwart, 2.vyd., sv.. 1, díl 2, C.W. Kreidel's Verlag 1910, aj.; Die geschichtlichen Lokomotiven der k. k. österreichischen Staatsbahnen (Zvl. otisk z "Zeitschrift des österr. Ingenieur- und Architekten-Vereines" , ročník 66, 1914, č. 38-45). 44 stran. Verlag für Fachliteratur, Wien, 1914. Litttrowovy články publikované ve: Victor von Röll (ed.): Enzyklopädie des Eisenbahnwesens. 2. vydání v 10 dílech. Urban & Schwarzenberg, Berlín / Vídeň 1912–1923. Dostupné online: Feuerlose Lokomotiven (Bezohňové lokomotivy). Band 5. 1914, S. 67–69. Gleislose Bahnen (Bezkolejnicové dráhy). Band 5. 1914, S. 338–340. Leichte Züge (Lehké vlaky). Band 7. 1915, S. 84–85, aj. Die Hauptepochen des österreichischen Lokomotivbaues 1838–1884. Die Lokomotive. 1926, roč. 23, sešit 1, s. 31–33. Dostupné online.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Seznam děl v katalogu Deutschen Nationalbibliothek, jejichž autorem nebo tématem je Hermann von Littrow Littrow, Hermann von v indexu Deutsche Biographie.

Kategorie:Rakouští inženýři Kategorie:Rakouští vynálezci Kategorie:Rakouští manažeři Kategorie:Absolventi Technické univerzity Vídeň Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození 22. října Kategorie:Narození ve Veroně Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Úmrtí 24. září Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži