Ján Maliarik (pokřtěn jako Ján Maljarik,Záznam o narození a křtu záznam číslo 395; pokřtěn jako Jan Maljarik 8. listopadu 1869 Myjava – 14. července 1946 Brno) byl slovenský evangelický kněz, spisovatel, humanista, filosof, mystik, teosof a orientalista, kulturní a náboženský publicista.
Život Pocházel z chudobných poměrů. V osmi letech se stal polosirotkem a spolu s matkou se často potýkali s existenčními problémy. Vzdělání získal díky svému nadání. Základní školu navštěvoval v Holíči, gymnázium studoval ve Skalici a pokračoval na evangelickém lyceu v Bratislavě. Dále absolvoval v rámci přípravy na duchovenskou dráhu učitelský ústav v Šoproni a Evangelickou teologickou akademii v Bratislavě a v Prešově. Působil jako farář v Nemcovcích a především v letech 1901–1915 ve Velkých Levárech. Kromě obětavé pastorační, vzdělávací a výchovné činnosti usilovně studoval po nocích hlavní světové náboženské a filozofické systémy. Ovládal latinu, řečtinu, hebrejštinu, němčinu, maďarštinu a samostudiem si osvojil také angličtinu, ruštinu, polštinu, srbštinu, esperanto a sanskrt. Jako hlavní cíl si v této době vytyčuje probádat, prozkoumat a zharmonizovat všechna větší světová náboženství. Od začátku se stal mezi farníky oblíbeným a uznávaným. Snažil se mezi nimi probudit touhu po vzdělání a morálním zušlechtění. Mimořádně mu záleželo na výchově dětí. Na pozvání přednášel v různých nábožensky orientovaných společnostech a věnoval se také psaní spisů. Na rozdíl od většiny slovenských intelektuálů začátku 20. století si neidealizoval slovenský venkovský lid a zanechal ve svých dopisech a poznámkách svůj kritický pohled na jeho morální stav (alkoholismus, primitivismus, sexuální nevázanost, „tupý materialismus“).
Po vypuknutí první světové války se snažil oslovit vrcholné politiky ve světě svým mírovým úsilím. Psal dopisy tehdejším hlavám států, vícerým politikům a úřadům, navštěvoval konzuláty bojujících stran a rozšiřoval své brožury o světovém míru. Apeloval na ně ve jménu lidskosti a křesťanství, aby s válkou přestali. I díky tomu se stal nepohodlným a církevní úřady ho přinutily požádat o předčasné penzionování. 13. června 1915 byl na základu svých aktivit vůči válečným událostem označen za duševně chorého. Zásadním životním zlomem pro něj bylo zhlédnutí představení Wagnerovy opery Valkýra v Národním divadle v Praze v roce 1916, kdy vystoupil o přestávce na pódium a přednesl proklamaci, v níž vyzval státy a jejich představitele k zastavení všech vojenských akcí a nesmyslného vraždění. Za své národně-pacifistické názory byl obžalován z velezrady Rakousko-Uherska, odsouzen a vězněn v Praze. Byl odveden přímo z divadla, zatčen a převezen do vojenského vězení, kde ho čekal vojenský soud a trest smrti za velezradu. Unikl však tomuto osudu a v polovině května 1916 byl poslán na pražskou psychiatrickou kliniku v Kateřinkách, kde strávil dva roky, přičemž neměl daleko k duševnímu zhroucení. Po podmíněném propuštění se vrátil do Velkých Levár, ale knězem už mu nedovolili být. Deset dní po příjezdu mu zemřela matka; po její smrti onemocněl a měsíc byl upoután na lůžko. V meziválečném období Maliarik neustává ve svých snahách o mírovou obrodu a píše množství spisů o politice, filozofii a náboženství. Dokázal si dokonce vytvořit malý okruh příznivců. Byl také velkým propagátorem česko-polsko-slovenského sblížení. Když se začínalo schylovat ke druhé světové válce, opět zesílil svou snahu odvrátit blížící se katastrofu. Napsal dopisy britskému ministerskému předsedovi Ramsaymu MacDonaldovi, Mussolinimu, Hitlerovi, Stalinovi, Tisovi, indickému vládci Mahendru Pratapovi, Mahátma Gándhímu a papeži Piu XII. Maliarik se dožil konce druhé světové války. Zemřel v brněnské fakultní nemocnici ve věku 77 let.
Je pohřben na velkolevárském evangelickém hřbitově vedle své matky.
Literární činnost Maliarik hojně publikoval v češtině, slovenštině, němčině, maďarštině, angličtině a v esperantu. Přispíval do slovenských novin a časopisů, zejména do periodik Stráž na Sione, Dennica a dalších. Jeho publicistika je velmi rozmanitá, rozprostírá se od filozofických, teologických a kulturně-historických úvah přes příběhy didaktické povahy a pohádky pro děti až po náboženskou poezii a básně s milostnou a jinou tematikou.
Náboženství a filozofie Kromě kariéry evangelického duchovního měl i daleko širší duchovní záběr, i ve svém osobním duchovním životě žil asketicky a dále čerpal z poznání hinduismu. Pod jeho vlivem nabyl přesvědčení, že sám je inkarnací "vyšší duchovní bytosti". Maliarik při svých studiích náboženství a metafyzických soustav došel k názoru, že je pouze jedna univerzální pravda, ke které náboženství buď směřují, nebo se od ní odklánějí. Konfesní příslušnost je sekundární, zásadní je rozvoj mravnosti a spirituální praxe. Vytvořil synkretický, ale přesto originální nábožensko-filozofický systém. Měl ideu sjednoceného lidstva pod jedním jazykovým, politickým a náboženským principem. Do popředí kladl všeobecné nenásilí a s tím spojené vegetariánství, soucit a osvobození od hmotných statků. Kromě vegetariánství propagoval rovněž abstinentství a odmítání tabáku a vůbec kouření. Sám tyto principy praktikoval, žil v chudobě, kromě knih nevlastnil nic. Své spisy, které vydával, rozdával zdarma. Pro Maliarika byla nejdůležitější mravní očista namísto planých vlasteneckých proklamací a nadšení pro nový československý stát. Pouze probuzené a mravně očištěné lidstvo následující zákon Lásky může dospět ke skutečnému poznání pravdy a takto najde pravé blaho a pokoj. Bez mravní očisty totiž není skutečného pokroku ani žádného pravého povznesení, a proto „... velkovýznamnou a nejzpřednější povinností je: umravnit se!“ A to se dosáhne dodržováním tří přikázání:
Dílo (výběr) 1909 – Od Časného k Večnému podla Šrí Šankaračária 1911 – Cesta posvěcení. Historicky podaný stav ev. a. cirkvi veľkovarádskej a jej veľké predsavzatie 1911 – Tri Slová k Vykúpeniu Sveta 1913 – Sirota Kráľom 1913 – Memorandum 1917 – Tristo hriechov ľudských 1920 – Mravnost a patriotismus, nacionalizmus, konfesionalizmus 1925 – Quo vadis Čechoslovakia? 1925 – Celo-Zemský Univerzálny Štát 1927 – Prečo je medzi Spisovateľmi, Umelcami, Politikmi, Štátnikmi, Žurnalistami atď. … Toľko Nevraživosti? 1927/1928 – Hlas Kňaza Jána Maliarika 1929 – Cesta k Blahu a Mieru zmierením náboženstiev … a osvietením a polepšením národov … 1929 – „Aj! Kráľ Tvoj prichádza k Tebe Tichý! …“ 1931 – Unia Slovensko-Poľsko-Česká 1933 – Slavné z Mrtvých – Vstanie Generála Milana Rasti-Slava Štefánika!! 1933 – OM!… TAT!…SAT!… Moja korešpondencia s indickým kráľom Mahendra Pratap, Rádžom 1933/1934 – Sväté Vážne Prevolanie Múdrosti a Lásky k Celému Zemskému Ľudstvu!!
Biografie (výběr) 1935 – DOLEŽAL, B. H.: Hlasy a posudky o díle a osobě kňaza Jána Maliarika, Brno. 1990 – In: Slovenský biografický slovník IV.Martin. 1997 – DOLEŽAL, O. – HERMANOVÁ, R.: Výzva k duchovní obrodě pro vstup do třetího tisíciletí I. 2003 – DOLEŽAL, O. – DOLEŽAL, O. ml.: Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Život kňaza Jana Maliarika jako oběť všeotcovské Lásky, část první (1869 – 1918). Bratislava. 2006 – JEMELKA, P.: Ján Maliarik (K 60. výročí úmrtí). In: Filozofia, č. 7, s. 569 – 579. 2010 – LETZ, J.: J. Maliarik. In: Slovenská kresťanská filozofia 20. storočia a jej perspektívy, 2010, s. 237 – 239, 246 – 247, 333 – 334.
Odraz v kultuře televizní film Prekliaty služobník lásky, 2000https://www.csfd.cz/film/194930
Reference
Literatura HOLEC, Roman: Zabudnuté osudy, Matica slovenská, 2001
Externí odkazy Kruh Jána Maliarika J. Maliarik na stránkách mikesh.sm.sk J. Maliarik na stránkách CEPTA Tajomný priateľ Julesa Verna v Karpatoch Kňaz, filozof a spisovateľ Ján Maliarik vo svojej krajine takmer neznámy Slovenský Gándhí - Ján Maliarik
Kategorie:Slovenští teologové Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Slovenští esperantisté Kategorie:Teosofové Kategorie:Narození v Myjavě Kategorie:Pacifisté Kategorie:Narození 8. listopadu Kategorie:Úmrtí 14. července Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Slovenští filozofové Kategorie:Slovenští duchovní Kategorie:Luteránští teologové Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Muži