Rumunská episkopie je jedna ze tří etnických eparchií Pravoslavné církve v Americe.
Území a titul biskupa Zahrnuje všechny rumunské farnosti napříč Spojenými státy a Kanadou.
Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup detroitský a rumunský.
Historie Pravoslavní Rumuni se v Severní Americe začali objevovat přibližně od roku 1895 v souvislosti s vlnou emigrace z Transylvánie, Bukoviny a Banátu, které tehdy byly součástí Rakousko-Uherska. V té době patřili všichni pravoslavní v Severní Americe a Kanadě bez ohledu na svůj etnický původ do severoamerické eparchie Ruské pravoslavné církve.
Rumuni v Americe pociťovali nedostatek vlastního biskupa a po ztrátě spojení s vedením Ruské pravoslavné církve v důsledku bolševické revoluce se rozhodli, podobně jako jiné etnické skupiny, vytvořit rumunskou eparchii s rumunským biskupem. Dne 25. dubna 1922 předložilo sedm kněží vysvěcených v Rumunsku memorandum Svatému synodu, v němž požadovali zřízení biskupství pro pravoslavné Rumuny v Americe.
Rumunské církevní úřady však se zřízením eparchiální organizace pro Rumuny v Americe nespěchaly, protože se domnívaly, že není potřebná. Dne 18. prosince 1923 jmenoval transylvánský metropolita kněze Viktora Murešana blagočinným rumunských farností ve Spojených státech.
Dne 7. října 1924 uspořádali v Pittsburghu ve státě Pensylvánie konferenci rumunští kněží, kteří byli v Americe vysvěceni ruskými biskupy. Na konferenci znovu zdůraznili potřebu vytvoření rumunského pravoslavného biskupství ve Spojených státech a rozhodli, že do té doby zůstanou pod jurisdikcí a omoforem ruského biskupa Adama (Filipovského).
Dne 1. listopadu 1930 podepsal rumunský patriarcha Miron dekret č. 10219, kterým byla rumunská pravoslavná eparchie v Americe uznána jako kanonická. Ve dnech 26.–28. dubna 1934 schválil rumunský parlament zákon „O zřízení rumunské pravoslavné misijní eparchie v Americe“, který 5. května 1934 podepsal rumunský král Karel II.
Dne 26. ledna 1935 zvolil Svatý synod Rumunské pravoslavné církve archimandritu Policarpa (Morușcu) vládnoucím biskupem této eparchie. Jeho biskupská chirotonie se konala 24. března 1935 v Bukurešti a v červnu téhož roku přicestoval do Spojených států.
Biskup Policarp se v roce 1939 vrátil do Rumunska, aby se zúčastnil zasedání Svatého synodu Rumunské pravoslavné církve. Kvůli vypuknutí druhé světové války se však již nemohl vrátit do Ameriky. Po válce mu nový komunistický režim nedovolil zemi opustit. Na jeho místo byl k vedení severoamerických farností vyslán biskup Antim (Nica).
Dne 8. března 1947 zvláštní kongres eparchie svolaný v Detroitu odmítl přijmout biskupa Antima a rozhodl se vrátit ke stanovám a předpisům přijatým na výročním kongresu v Clevelandu ve dnech 30. října až 1. listopadu 1932. Tím fakticky hlasoval pro úplnou správní autonomii vůči Rumunskému patriarchátu. Na sjezdu konaném ve dnech 4.–5. července 1948 v „Rumunském domě“ pod vedením protojereje Ioana Trucy bylo toto rozhodnutí potvrzeno.
Takový stav však nevyhovoval všem. V květnu 1950 se osm kněží rozhodlo zůstat v modlitebním i kanonickém spojení s Rumunskou pravoslavnou církví a v červnu téhož roku v Michiganu zaregistrovali „Autonomní rumunskou pravoslavnou eparchii Severní a Jižní Ameriky“. Za jejího biskupa byl zvolen kněz Andrei (Moldovan), který byl 12. listopadu 1950 v Rumunsku vysvěcen na biskupa bez vědomí a souhlasu eparchiální správy ve Spojených státech. Biskup Andrej a jeho stoupenci se následně pokusili soudní cestou získat majetek nezávislé rumunské eparchie.
Ti, kteří neuznali biskupa Moldovana, uspořádali ve dnech 3.–5. července 1951 v Chicagu Kongres Americké eparchie. Ten rozhodl o přerušení vztahů s církevními autoritami v Rumunsku a zvolil Viorela Trifu vikarijním biskupem. Dne 27. dubna 1952 se uskutečnila jeho biskupská chirotonie, kterou vykonali ukrajinští pravoslavní hierarchové. Po smrti biskupa Policarpa v roce 1958 se stal jeho nástupcem v čele eparchie.
Dne 8. července 1952 zamítl federální soud v Clevelandu ve státě Ohio žádost biskupa Andrei (Moldovana) o právo na správu centra Vatra a zakázal mu používat titul „biskup Rumunské pravoslavné eparchie v Americe“.
V březnu 1960 se eparchie vedená biskupem Valerianem připojila k ruské Severoamerické metropolii jako samostatná etnická eparchie. Biskup Valerian byl znovu vysvěcen (s titulem detroitský a michiganský), aby byly odstraněny pochybnosti o kanoničnosti jeho svěcení.
V roce 1970 získala Severoamerická metropolie autokefalii od Moskevského patriarchátu a biskup Valerian byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.
V 90. letech 20. století zažila rumunská eparchie prudký růst díky příchodu tisíců nových přistěhovalců z Rumunska. Byly založeny desítky nových farností a misií. Proto Kongres eparchie v roce 1999 doporučil arcibiskupovi Nathanielu (Poppovi), aby zvážil možnost volby vikarijního biskupa, který by mu pomáhal při výkonu jeho povinností.
Seznam biskupů
Rumunská pravoslavná episkopie v Americe 1952–1960 Valerian (Trifa)
Rumunská episkopie 1960–1974 Valerian (Trifa) od 1984 Nathaniel (Popp)
Odkazy
Reference
Externí odkazy Oficiální stránky eparchie
Rumunsko