náhled|upright=0.8|Přízemní listy náhled|upright=0.8|Lodyžní listy náhled|upright=0.8|Paprskující květy náhled|upright=0.8|Zrající plůdky dvounažek
Štěničník paprskující (Bifora radians) je jednoletá, až 50 cm vysoká rostlina, která při kvetení vystavuje bílé květy v okolíkových květenstvích. Při poranění, a někdy i samovolně za tepla, zapáchá po rozdrcených štěnicích, podle čehož má i rodové jméno.
Rozšíření Bylina byla původně rozšířena na jihu Evropy v oblasti blízké Středozemnímu moři, na Balkánském poloostrově a také na Kavkaze na evropské i asijské straně. Do areálu původního výskytu byly v Evropě zařazeny země: Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bulharsko, Francie, Gruzie, Itálie, Rumunsko, Rusko, Řecko, Španělsko a Turecko. Dále mezi původní patří ještě i státy jihozápadní Asie Írán, Izrael, Libanon a Sýrie.
Druhotně byl štěničník paprskující rozšířen v souvislosti s rozvojem zemědělství, hlavně s pěstováním obilí. V období pozdního středověku až raného novověku (přibližně v letech 1200 až 1800) byl neúmyslně zavlečen do Belgie, Česka, Německa, Polska, Slovenska, Afghánistánu a na východ Severní Ameriky do Spojených států amerických. Má svá izolovaná stanoviště také na severu Afriky. Je to antropogenní rostlina, vyskytující se hlavně v člověkem narušovaných biotopech.
Ekologie Je terofyt rozmnožující se pouze semeny. Produkuje jich sice jen nevelké množství, přesto za příhodných podmínek v teplém jaru zaplavuje ozimy a někdy i jařiny. Ač vyrůstá obyčejně později než obilí, svým rychlým růstem jej však dorůstá a potlačuje. V době žní bývá část jeho semen již opadaná a vytváří tak v půdě zásobu pro příští roky, zbylá část je sklizená s obilím, od jehož obilek jsou při posklizňovém čištění oddělována.
Světlomilná a teplomilná rostlina rostoucí obvykle v polích, nejčastěji jako plevel v obilninách. Nesnáší časté narušování půdy, proto v okopaninách rychle mizí. Mimo to občas vyrůstá ve vinicích, na neobdělávaných úhorech, podél okrajů cest a železničních náspů, v planárním či kolinním stupni termofytika a přilehlých polohách mezofytika. Nejlépe roste ve slunných, suchých a výhřevných, především vápnitých a sprašových půdách, hlinitých až jílovitých. Počet chromozomů 2n = 20.
Popis Rostlina vysoká 20 až 30 cm s přímou, hranatou, lysou a hustě rýhovanou lodyhou. Téměř od báze se lodyha větví a je střídavě porostlá složenými listy. Kořen rostliny je tenký, nedlouhý a má vřetenovitý tvar.
Listy jsou přízemní a lodyžní, oboje jsou jednou až třikrát lichozpeřené a vyrůstají z pochvy. Spodní lodyžní listy jsou větší, řapíkaté a v obrysu široce vejčité, horní jsou menší a lodyhu pochvovitě objímají. Oboje mají niťovité lístky, jež jsou na vrcholu špičaté a bývají dlouhé 8 až 15 mm a široké od 0,2 do 0,5 mm. Palisty chybí.
Květy jsou sestaveny do složených okolíků, které bývají tvořené třemi až osmi okolíčky, paprsky okolíků bývají dlouhé do 25 milimetrů. Okolíčky obsahují nejčastěji sedm až devět květů. Obal pod okolíkem většinou chybí a obalíčky bývají tvořené ze dvou až třech nitkovitých listenů. Kalich jinak pětičetným květům schází.
Vnitřní květy okolíčků jsou menší a pouze samčí, jejich bílé korunní lístky jsou průměrně dlouhé asi 1,5 mm. Vnější květy jsou větší, oboupohlavné a jejich koruna má bílé lístky abnormálně protáhlé až do délky 4 mm. Koruna takto opticky zvětšuje celý květ, říká se, že paprskuje, odtud druhové jméno. Ve květu je dále pět tyčinek nesoucí prašníky a kulovitá blizna. Opylovány jsou hmyzem nebo samosprašně.
Plodem je dvounažka, složená ze dvou kulovitých, téměř hladkých plůdků o průměru asi 4 mm. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny, plůdky dvounažky, které v půdě přežívají po několik let.
Možnost záměny: Od podobného druhu koriandru setého (Coriandrum sativum) se štěničník paprskující odlišuje větším počtem okolíčků a také výrazně brázditou a na průřezu mnohoúhelnou lodyhou, kdežto koriandr setý má nanejvýš pět okolíčků a lodyhu na průřezu oblou. Jejich semena jsou si velmi podobná a jdou od sebe jen těžko odlišit.
Ohrožení Tato rostlina, v 18. a 20. století v české přírodě hojně rostoucí, byla do roku 2012 klasifikována jako naturalizovaný invazní druh. Tehdy však byla pro svůj klesající, až ojedinělý výskyt překlasifikována na příležitostně se vyskytující nepůvodní druh. Štěničník paprskující totiž vlivem změny způsobu hospodaření a používání pesticidů z české přírody silně ustoupil a v současnosti je v Česku veden jako kriticky ohrožený druh (C1t).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Miříkovité Kategorie:Nepůvodní flóra Česka Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Nepůvodní flóra USA