Wilhelm Czorny (4. prosince 1924 Svržno – 22. dubna 1987 Friedberg) byl sudetoněmecký poddůstojník, rotný Wehrmachtu a jeden z nejmladších nositelů Rytířského kříže. Jako rodák ze západočeské obce Svržno byl občanem Československa.
Životopis Mládí a civilní život Narodil se v obci Svržno (tehdy Zwirschen) v tehdejším okrese Horšovský Týn v Českém lese jako syn hostinského a zemědělce Williho Czornyho a jeho manželky Theresie, rozené Richterové. V letech 1930–1935 navštěvoval obecnou školu v Újezdě svatého Kříže (Heiligenkreuz) a následně v letech 1935–1938 trojtřídní měšťanskou školu v Bělé nad Radbuzou (Weißensulz). Po ukončení školní docházky se v Bělé nad Radbuzou vyučil řeznickému řemeslu, kterému se věnoval od února 1939 do února 1942.
Vojenská kariéra Dne 1. října 1942, ještě před dovršením osmnácti let, byl povolán k výkonu aktivní vojenské služby. Nastoupil k 4. rotě doplňovacího pluku „Großdeutschland“ (Infanterie-Ersatz-Regiment "Großdeutschland") do kasáren v Chotěbuzi (Cottbus). Po absolvování výcviku byl 5. ledna 1943 poprvé nasazen na jižním úseku východní fronty v oblastech kolem Bělgorodu a Charkova, kde sloužil jako kulometčík a plamenometník u 2. roty granátnického pluku „Großdeutschland“. Dne 16. června 1943 byl poprvé zraněn a odeslán k léčení do lazaretu v Chotěbuzi a následně v Lembergu. V lednu 1944 se po uzdravení vrátil na východní frontu do oblasti Kirovohradu jako velitel kulometného družstva. Dne 10. března 1944 utrpěl u ukrajinského města Čerkasy své druhé zranění (průstřel hrudníku), za což obdržel černý Odznak za zranění. V červnu 1944 byl opět nasazen do bojů u rumunského města Jasy (Jassy) a od července 1944 se účastnil ústupových a obranných bojů v Pobaltí (v Litvě a Lotyšsku). Za své zásluhy obdržel 15. července 1944 Železný kříž II. třídy a 10. září 1944 Železný kříž I. třídy.
Mimořádný čin a Rytířský kříž Dne 30. září 1944 se v hodnosti svobodníka (Gefreiter) mimořádně vyznamenal v obranných bojích v tzv. doblenském sektoru v Pobaltí. Poté, co německé protitankové postavení čelilo masivnímu sovětskému náporu, který přežil jako jediný ze svého družstva, se rozhodl jednat na vlastní pěst. Se svým kulometem MG 42 sám zlikvidoval obsluhu sovětského protitankového kanónu a zbraň nepoškozenou zajistil. Když se sovětští vojáci, pobízení politickým komisařem, pokusili dělo získat zpět, Czorny vyskočil z okopu, vpadl střelbou z boku přímo mezi útočníky a opětovně je zahnal na ústup. Následně vyrazil vpřed daleko před linie svého praporu a sám zlikvidoval další sovětská postavení. Tímto činem odstranil nebezpečí hrozící křídlu svého útvaru a umožnil zlepšení německých obranných linií. Za tento hrdinský čin mu byl 4. října 1944 udělen Rytířský kříž Železného kříže, čímž se zařadil k vůbec nejmladším držitelům tohoto vyznamenání. Řád mu 13. října 1944 na velitelském stanovišti u Memelu osobně předal velitel praporu major Rudolf Schwarzrock. Po obdržení vyznamenání získal tři týdny dovolené za statečnost a následně sloužil u doplňovací jednotky v Chotěbuzi a ve Šlesvicku-Holštýnsku. V závěru války byl povýšen na desátníka (Obergefreiter, 1. dubna 1945) a posléze na rotného (Unteroffizier, 1. května 1945).
Poválečný vývoj a civilní život Dne 2. května 1945 padl u Schwerinu do amerického zajetí, ze kterého byl koncem téhož měsíce v Kielu předán britské armádě. Od září 1945 do poloviny října 1946 pracoval v rámci britské správy v Kielu-Wiku u pomocné jednotky 851. German Service Group. Z britského zajetí byl propuštěn 16. října 1946. Po propuštění odešel za svými rodiči, kteří byli z Československa odsunuti do Bavorska. Usadil se ve Friedbergu u Augsburgu. Od října 1949 pracoval opět ve svém původním oboru jako řezník, a to až do prosince 1966, kdy vážně onemocněl. Po uzdravení pracoval od srpna 1970 jako skladník v zásilkovém obchodě. Zemřel 22. dubna 1987 ve Friedbergu ve věku 62 let. Při jeho pohřbu drželi vojáci německého Bundeswehru čestnou stráž u rakve a důstojník nesl polštář s jeho vojenskými vyznamenáními.
Vyznamenání Odznak za zranění v černé barvě (8. dubna 1944) Železný kříž II. třídy (15. července 1944) Železný kříž I. třídy (10. září 1944) Rytířský kříž Železného kříže (4. října 1944) Odznak za zranění ve stříbře Rukávová páska „Großdeutschland“ (Ärmelband Grossdeutschland)
Odkazy Reference
Literatura BARTL, Anton W.; VERSTRAETEN, Bart. Die Ritterkreuzträger des Sudetenlandes: 1939-1945. Wolfgang Historica, 2015. HUß, Jürgen; SONDERMANN, Heinz-Werner. Ritterkreuzträger im Mannschaftsstand 1941-1945. Zweibrücken: VDM Heinz Nickel, 2009. TEGETHOFF, Ralph. Die Ritterkreuzträger des Panzerkorps Großdeutschland und seiner Schwesterverbände. Riesa: DS-Verlag, 1998.
Externí odkazy Pavel Hervíř, Železný Kříž a Československo, diplomová práce na dspace.cuni.cz Karta vojáka Otto Chowanetz na TracesOfWar.com
Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Němečtí válečníci Kategorie:Nositelé Rytířského kříže Železného kříže Kategorie:Narození 4. prosince Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Narození v okrese Domažlice Kategorie:Úmrtí 22. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Muži