Katedrála svatého Gervásia a Protásia v Lectoure (francouzsky Cathédrale Saint-Gervais et Saint-Protais de Lectoure) je nejvýznamnější církevní stavba a architektonická dominanta historického města Lectoure v departementu Gers v regionu Okcitánie. Tento monumentální chrám je zasvěcen starokřesťanským mučedníkům svatému Gervásiovi a Protásiovi.
Až do přelomu 18. a 19. století plnila svatyně roli hlavního mateřského kostela a biskupského sídla starobylé lectourské diecéze, jejíž existence je v písemných pramenech spolehlivě doložena již od roku 506. K zásadnímu zvratu došlo 29. listopadu 1801, kdy papež Pius VII. vydal historickou bulu Qui Christi Domini. Tímto vatikánským dekretem byla lectourská diecéze definitivně zrušena a celé její historické území bylo správně inkorporováno a natrvalo podřízeno sousední gaskoňské arcidiecézi v Auch.
Hlavním sídelním chrámem celého takto rozšířeného arcibiskupství, kde trůní metropolitní arcibiskup, se stala katedrála Panny Marie v Auch. Od roku 1801 tak bývalý lectourský dóm plní roli farního kostela svatého Gervásia a Protásia.
Celý architektonický komplex bývalé katedrály je chráněn jako francouzská národní kulturní památka (historická památka – classé MH). Původní památková ochrana z 6. dubna 1897, která se vztahovala pouze na zvonici, byla později zrušena a nahrazena komplexním prohlášením celé stavby za kulturní památku ministerským výnosem ze 31. října 1912.
Dějiny a stavební předchůdci chrámu Od pohanského kultu taurobolií k oratoři svatého Tomáše Nynější monumentální stavba v Lectoure je výsledkem dlouhého architektonického vývoje a na svém místě nahradila několik starších sakrálních objektů. Samotná poloha chrámu – na nejvyšším a strategicky nejvýznamnějším bodě lectourské skalní plošiny – sloužila jako významné kultovní centrum dlouho před příchodem římských legií. Antičtí Římané zde následně vztyčili soustavu pohanských chrámů.
O intenzitě tehdejšího rituálního života podává jedinečné svědectví archeologický nález z roku 1540. Dělníci tehdy při hloubení základů pro nový renesanční chór odkryli pod podlahou rozsáhlou kolekci drahocenných pohanských obětních oltářů (tzv. taurobolických oltářů), které sloužily k rituálním obětem býků v rámci kultu bohyně Kybelé. Zatímco civilní antické město rozvíjející se v úrodné pláni pod kopcem postupně zaniklo, první raně křesťanský kostel vyrostl právě v této dolní nížinné aglomeraci (pravděpodobně v místech nynějšího kostela Saint-Gény). Z této nejstarší fáze se však nedochovaly žádné pozůstatky.
Vůbec první historicky bezpečně doložená kamenná svatyně na nynějším vyvýšeném místě akropole nesla původní zasvěcení svatému Tomáši. Po dramatickém kolapsu gallo-římské správy se přeživší obyvatelstvo z bezpečnostních důvodů stáhlo z nechráněné nížiny zpět na opevněné výšiny náhorní plošiny. Kostel svatého Tomáše však v průběhu raného středověku podlehl celkovému úpadku církevní správy a materiálnímu zchátrání náboženského prostředí v Gaskoňsku. Zásadní zvrat přinesl teprve velký církevní synod (koncil) svolaný roku 1118 do Toulouse. Tento koncil autoritativně rozhodl o nápravě poměrů, dosadil do nedalekého opatství Saint-Gény řádné mnichy „příkladného a bohabojného života“ a nařídil neprodleně zahájit stavbu nové lectourské katedrály. Románská katedrála (12.–13. století) O přesné podobě románské katedrály nemá současná medievistika k dispozici dostatek přímých materiálních důkazů. Klíčový ikonografický pramen však představuje cenný nákres z roku 1380, který do svých desk vlastnoručně vepsal lectourský notář Pey de Mayrès. Na tomto středověkém pergamenu je detailně zachycena robustní čtvercová románská věž završená filigránsky prořezávanou kamennou jehlancovou špicí (flèche), která pocházela z průběhu 13. století.
Půdorysný rozvrh hlavní lodi, který se v základech zdiva dochoval dodnes, odhaluje neobvyklé stavební řešení. Je tvořen dvěma mimořádně širokými čtvercovými klenebními poli, která nesou enormně masivní čtyřboké pískovcové pilíře. Při srovnání tohoto specifického konstrukčního schématu s románskými chrámy v Cahors či v Souillacu mohou historici umění s vysokou pravděpodobností formulovat hypotézu, že středověká katedrála v Lectoure měla být původně zastropena monumentálními kamennými kupolemi, nebo že takový byl minimálně záměr románských stavitelů před změnou koncepce.
K zásadní slohové transformaci a přestavbě chrámu došlo na samém sklonku 13. století z podnětu energického biskupa Gérauda de Monlezun. Tento prelát nechal rozestavěný korpus lodi velkoryse zastropit vznosnými gotickými křížovými klenbami. Historici dodnes bezpečně neví, zda gotické žebrové klenby nahradily již vybudované románské kupole, nebo zda biskup pouze změnil plány huti ještě před jejich vztyčením. Biskup de Monlezun se do dějin zapsal jako prvořadý stavební mecenáš; vedle nového gotického zaklenutí osobně financoval vyzdění nového kněžiště (chóru) a vztyčení první hranolové zvonové věže, kterou zedničtí mistři včlenili do chráněného severozápadního nároží chrámu.
Zkáza města a francouzské královské dobytí (1473) Pád Jana V. z Armagnacu Dramatický zlom v dějinách celého gaskoňského kraje a totální zkázu staré katedrály vyvolaly krvavé státoprávní a vojenské konflikty. Poté, co propukly spory a vleklé válečné potyčky suverénního hraběte Jana V. z Armagnacu s francouzským králem Ludvíkem XI., se opevněná citadela Lectoure ocitla v obležení královské armády. Královské pluky město v roce 1473 dobyly, hraběte Jana V. na místě zavraždily a následně celé podhradí kompletně vyplenily a zapálily.
Monumentální románsko-gotická katedrála, která v geograficky nejvýše položeném východním traktu města tvořila integrální součást městského opevnění, se stala posledním útočištěm, v jehož útrobách se zabarikádovali a bránili poslední přeživší gaskoňští obránci. Chrám byl z tohoto důvodu vystaven přímé, masivní dělostřelecké palbě královské artilerie. Západní průčelí, hranolová zvonová věž i kompletní klenby hlavní lodi byly drtivými údery téměř zcela zdemolovány, strženy a proměněny v trosky.
Po dlouhé měsíce zůstalo vyhořelé a zničené Lectoure, z něhož bylo přeživší obyvatelstvo vyhnáno, liduprázdným městem. Teprve po čase si král Ludvík XI. uvědomil fatální dosah zničení této gaskoňské bašty. Rozhodl se proto finančně podpořit celkovou obnovu a znovuvybudování města tím, že všechny nově příchozí obyvatele osvobodil od placení královských daní a poplatků.
Pozdně gotické vzkříšení a donjon Mathieua Reguaneaua (1487–1488) thumb|Pohled na monumentální, 45 metrů vysokou průčelní věž (clocher-donjon) od mistra Mathieua Reguaneaua z východní strany; nad střechou presbytáře vystupuje robustní pískovcový masiv se slepými gotickými arkádami. Samotný sklon 15. století znamenal pro gaskoňské Lectoure velkolepé, církví i státem podporované materiální vzkříšení. Všude po městě se s velkou intenzitou rozvinuly desítky nových stavenišť, z nichž stavebně i finančně nejvýznamnějším byl projekt celkové obnovy zdevastované katedrály. V roce 1487 pozval nově instalovaný sídelní biskup Pierre d'Abzac de La Douze do Gaskoňska špičkového stavitele – vyhlášeného tourainského architekta a mistra Mathieua Reguaneaua.
Mistr Reguaneau navrhl a vybudoval kompletní podélnou loď, vztyčil nové reprezentační průčelí a vytvořil své stěžejní architektonické dílo – monumentální obrannou věž s charakterem donjonu z roku 1488. Tato pískovcová věžní pevnost, která byla v pozdně gotické epoše v nejvyšším patře dodatečně osazena vysokou prořezávanou kamennou špicí (flèche), dosahovala výšky bezmála 90 metrů, což z ní v gaskoňském prostředí činilo jednu z nejvyšších staveb tehdejšího křesťanského světa.
Katedrála v 16. století V roce 1540 zahájil tehdejší sídelní biskup Jean de Barton rozsáhlý program modernizace a strukturální přestavby chrámu. Jeho hlavním cílem bylo strhnout staticky nevyhovující starý románský chór ze 12. století a souběžně s tím architektonicky redefinovat hlavní loď. Celé toto nákladné dílo bylo svěřeno do rukou vyhlášeného gaskoňského stavitele a mistra Arnauda Cazanovy.
Cazanove navrhl a vyzdil zcela nový systém obvodových kaplí v presbytáři. Tyto kaple mají v přízemí přísně čtvercový půdorys, zvenčí pohledově nikterak nevystupují z obvodové zdi a v exteriéru jsou opticky propojeny masivními trojúhelníkovými opěrnými pilíři. Toto konstrukční řešení dalo vzniknout pevnostně nesmírně robustnímu, ale vizuálně čistému, hladkému polygonálnímu závěru chóru.
Podobně jako u velkolepých katedrál v severní Francii (v Île-de-France) obohatil architekt Arnaud Cazanove lectourské kněžiště o vznosný, plně průchozí chórový ochoz (deambulatorium). Aby zachytil velké boční statické tlaky klenby nového kněžiště, vyzdil Cazanove na severní straně lodi gigantický, mimořádně vysoký opěrný pilíř. Tento mohutný pískovcový kolos však na protilehlé jižní straně chrámu zcela postrádá svůj zrcadlový protějšek. Z hlediska srovnávací architektury a stavební archeologie představuje tento osamocený severní pilíř vzácné stavební torzo původního ambiciózního plánu, který počítal se vztyčením obvodových zdí hlavní lodi do podstatně větší výšky, jež měla osově odpovídat novému vysokému chóru.
Přímo v interiéru hlavní lodi provedl Cazanove radikální přestavbu dosavadního románského rozvrhu: vzal původní, velmi široká čtvercová románská klenební pole (travé) z doby biskupa Monlezuna a každé z nich osově rozdělil přesně na polovinu; tento krok mu v přízemí umožnil získat dostatek prostoru a symetricky vyzdít dvě samostatné boční kaple v každém novém klenebním poli; přímo nad těmito novými kaplovými arkádami v patře lodi vybudoval elegantní vnitřní emporovou galerii neboli gotické triforium, které lodi dodalo vznosný katedrální charakter.
Přesné datum zahájení této grandiózní Cazanovovy stavební kampaně je dodnes jasně čitelné v interiéru chrámu – přímo v první severní boční kapli hlavní lodi se na kamenném nadpraží vstupních dveří vedoucích ke schodišti do věže nachází vytesaný letopočet 1488.
Hugenotské války (1561–1600) V roce 1561, v plném proudu ničivých náboženských válek, Lectoure vojensky ovládli radikální stoupenci kalvínské reformované víry. Hugenotské pluky okamžitě zahájily systematickou demolici církevních budov ve městě. Nedokončená goticko-renesanční katedrála biskupa de Bartona se stala hlavním terčem jejich ikonoborství. Hugenotští minéři strhli rozestavěné křížové klenby a celou jižní obvodovou stěnu hlavní lodi (na epištolní straně) téměř srovnali se zemí. Tehdejší sídelní biskup Guillaume V. de Barton musel před protestantským terorem uprchnout do metropolitního města Auch, načež byla správa lectourské diecéze zcela paralyzována.
Zásadní vojenský zvrat přineslo září roku 1562. Slavný katolický maršál Blaise de Monluc, stojící v čele královských katolických armád, přitáhl k hradbám a zahájil obležení Lectoure. Monluc město rychlým útokem dobyl zpět a okamžitě pod trestem smrti nařídil hugenotům zastavit destrukční práce na katedrálním skeletu. Vleklé náboženské a hospodářské nepokoje v Gaskoňsku však tímto aktem neskončily a stavební huť mohla být na staveništi obnovena až na samém prahu nového věku, v roce 1600, po vyhlášení historického Nantského ediktu (1598).
Z důvodu úplného vyčerpání biskupské pokladny i fondu kostelní rady se však kapitula musela definitivně vzdát původních velkolepých a nákladných plánů Jeana de Bartona. Nově najatý architekt Bathia dokončil záchrannou dostavbu chrámu podle vlastního úsporného konceptu. Do interiéru vložil zejména monumentální, staticky velmi robustní vítězný oblouk, který v křížení lodí propojil nově dostavěnou, nižší barokní hlavní loď s vznosnou částí renesančního Cazanovova chóru.
Konzulární spory a demolice věžní špice (18. století)