Otomārs Oškalns (, , , Vidzeme, Ruské impérium – 1. září 1947, Riga, Lotyšská SSR) byl sovětský partyzán a jeden z organizátorů partyzánského hnutí za druhé světové války na okupovaných územích SSSR.
Mládí Narodil se v rodině čeledína, vystudoval reálnou školu ve městě Cēsis a poté studoval v učitelském semináři. V roce 1921 se stal členem Lotyšského komunistického svazu mládeže (). V roce 1925 ukončil učitelský institut v Rize.
Povinnou vojenskou službu odsloužil v lotyšském námořnictvu. Od roku 1927 do roku 1934 působil jako učitel na škole v Ropaži.
V roce 1934 po Ulmanisově převratu byl zatčen za komunistickou politickou činnost a odsouzen k odnětí svobody. V roce 1939 vstoupil do Komunistické strany Lotyšska.
Po vstupu sovětských vojsk do Lotyšska v roce 1940 byl „zvolen“ poslancem Lidového sněmu (). V letech 1940–1941 působil jako druhý tajemník okresního výboru () Komunistické strany Lotyšska ve městě Jēkabpils.
Druhá světová válka Po útoku Německa na SSSR v roce 1941 se účastnil v řadách sovětských sil obranných bitev v Pobaltí. Po rozpadu sovětské obrany se ocitl v obklíčení, z něhož se více než měsíc se probíjel zpět k sovětským liniím.
V březnu 1942 absolvoval kurz pro nižší velitele ve Valdaji a získal hodnost podporučíka (). Od 30. dubna 1942 byl komisařem lotyšského sovětského partyzánského oddílu Za sovětské Lotyšsko (, ), který působil v sestavě 2. leningradské partyzánské brigády.
Jednotka vedená Samsonsem a Oškalnsem začátkem prosince 1942 operovala poblíž jihovýchodní hranice Lotyšska v Osvejských lesích. V řadách lotyšských sovětských partyzánů bojoval proti německým kárným silám v operaci Zajíc bělák.
Od října 1943 byl komisařem partyzánského oddílu, který operoval převážně na území okupovaného Lotyšska v okolí města Jēkabpils.
Od roku 1944 byl velitelem 3. lotyšské partyzánské brigády o síle přibližně 500 mužů, která operovala v severním Lotyšsku. Byl členem operační skupiny Ústředního výboru Komunistické strany Lotyšska, která organizovala a politicky řídila partyzánské hnutí na území Lotyšska.
V roce 1944 se také stal prvním tajemníkem okresního výboru Komunistické strany Lotyšska v Rize. Později se stal poslancem Nejvyššího sovětu Lotyšska (2. svolání).
Po válce 28. června 1945 mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu „za příkladné plnění velitelských úkolů v boji proti nacistickým okupantům za nepřátelskými liniemi a za odvahu a hrdinství při tom projevené“.
Pracoval jako ministr odpovědný za technické plodiny Lotyšské SSR. Zemřel 1. září 1947 a byl pohřben na Rainisově hřbitově v Rize.
Po obnovení nezávislosti Lotyšska začal být v lotyšské historiografii a veřejném prostoru považován za představitele sovětského okupačního režimu, a jeho pomníky proto byly odstraněny z veřejných prostranství.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu Kategorie:Sovětští partyzáni Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace Kategorie:Narození 12. dubna Kategorie:Úmrtí 1. září Kategorie:Úmrtí v roce 1947