Pietari Mikonpoika Hannikainen (24. srpna 1813 Sääminki – 27. září 1899 Parikkala) byl finský spisovatel, novinář, zeměměřič a dramatik. Je považován za průkopníka finského veřejně hraného dramatu i moderního finského tisku. Náleží do významné umělecké rodiny Hannikainenů, jež sehrála významnou roli ve finské literární a hudební kultuře 19. a počátku 20. století.
Vzdělání a profesní dráha V dubnu 1826 nastoupil dvanáctiletý Hannikainen do německojazyčné školy v Savonlinně, kde studoval do srpna 1830. Škola nesla ráz ruské správní éry – region patřil do roku 1812 k tzv. Starému Finsku. Hned od počátku mu bylo finské příjmení pošvédštěno na Petter Hanén a mluvit finsky bylo pod hrozbou trestu zakázáno. Již během školních let si přivydělával jako zeměměřičský praktikant – poprvé byl takto zaměstnán od října 1831 v kuopijské provincii - a zároveň se připravoval na maturitu. Tu složil na jaře 1833 v Helsinkách s hodnocením approbatur cum laude (lat. „prospěl s pochvalou“) a téhož dubna se zapsal na Helsinskou univerzitu jako člen Savo-karelské studentské korporace (Savo-karjalainen osakunta), sdružující studenty z oblasti Savo a Karelie.
Na univerzitě studoval zeměměřičství – obor, který již prakticky ovládal a který bylo možné dokončit nejrychleji, ačkoli ho osobně přitahovaly humanitní obory. V květnu 1834 složil zeměměřičskou zkoušku ze všeobecných věd a v květnu 1835 zeměměřičskou zkoušku z práva. Téhož června se stal historicky prvním studentem korporace, který absolvoval dobrovolnou zkoušku z finštiny; examinátor byl Reinhold von Becker. V říjnu 1835 studium úspěšně ukončil a 30. října nastoupil jako praktikant (auskultant) zeměměřičského úřadu.
Hannikainen pracoval jako zeměměřič po celý svůj produktivní život. Roku 1843 získal titul varamaanmittari (zástupce zeměměřiče), 1849 byl jmenován zeměměřičem Vyborgské provincie, 1857 komisním zeměměřičem téže provincie, 1866 komisním zeměměřičem provincie Uusimaa a 1874 vrchním komisním zeměměřičem; roku 1879 odešel do důchodu. Roku 1851 zakoupil v Parikkale statek Huotikkala o rozloze přes 200 hektarů, kde žil až do své smrti ve věku 86 let. Téhož roku si oficiálně obnovil finskou podobu příjmení Hannikainen místo dřívějšího Hanén.
Osobní život V roce 1854 se Hannikainen oženil s Karinou Margaretou Krankovou (1822–1862), vdovou po zeměměřiči Johanu Sohlmanovi a dcerou rovaniemského faráře Johana Kranka. Po její předčasné smrti ve čtyřiceti letech se roku 1864 oženil podruhé s Emilií Savanderovou (1827–1910), o čtrnáct let mladší dcerou korunního vykonavatele Pera Savandra. Z obou manželství vzešlo celkem šest dětí.
Fennomanské hnutí a novinářství Hannikainen byl jedním z nejaktivnějších fennomanů své generace. Jako mladý se střetl s vyborgským gubernátorem hrabětem Mannerheimem, který mu řekl, že vzdělaný stav a prostý lid jsou a musejí zůstat dvěma různými skupinami s různými jazyky – a že povýšení finštiny na jazyk vzdělanců je iluzí. Hannikainen se to svým dílem rozhodl vyvrátit.
Kanava – Sanansaattaja Viipurista (1845–1847) V roce 1845 Hannikainen ve Vyborgu založil a redigoval týdeník Kanava (Sanansaattaja Viipurista, tj. Posel z Vyborgu). Na rozdíl od předchůdců kombinovala Kanava politické, kulturní, hospodářské a praktické rubriky. Obracela se ke všem vrstvám společnosti – vzorem jí byl Snellmanův švédský Saima, ale program měla širší. Kanava je považována za první moderní finskojazyčné noviny v plném slova smyslu – první, v nichž byly zastoupeny všechny čtyři složky moderního tisku: zprávy, publicistika, beletrie a inzerce.
Roku 1846 došlo ke konfliktu s cenzurou: Hannikainen napsal v Kanavě o hluboké chudobě ve Vyborgské provincii a o rodinách vyháněných ze statků. Gubernátor von Kothen si článku zpočátku nevšiml, protože finsky neuměl – až Snellmanovo přetištění v Saimě s komentářem nazvaným „Nová továrna na chudáky“ si získalo jeho pozornost. Von Kothen poté na Hannikainena soustavně vyvíjel nátlak, až ho roku 1847 přinutil Kanavu zastavit a roku 1848 dosáhl i zákazu Saimy.
Pozdější novinářská činnost Po zániku Kanavy Hannikainen přispíval nebo redigoval řadu dalších listů: Lukemisia maamiehille (1849–1851), Sananlennätin (1856–1858), Aamurusko (1857–1859, první finský dětský časopis), Otava (1861–1863), Suometar (šéfredaktor 1863–1866) a Uusi Suometar.
Literární tvorba a jazyk Hannikainenův jazyk je charakteristický pro „dobu bojů dialektů“. Střídají se v něm rysy staré spisovné finštiny, novějšího spisovného jazyka a prvky východních nářečí. Hannikainen přitom vědomě usiloval o srozumitelnost a záměrně se vyhýbal vzácným nářečním výrazům. Při psaní divadelních replik dokázal jazykovými prostředky rozlišovat jednotlivé postavy – nejzřetelněji ve hrách Joululahjukset a Anttonius Putronius.
Drama Hannikainenovi se přisuzuje pozvednutí finskojazyčného dramatu i prózy – obě formy byly před ním ve finskojazyčné produkci prakticky nedotčené.
Silmänkääntäjä (Kouzelník, aneb cesta Jussiho Oluvinena do Hölmöly) je první veřejně uváděná finská hra. Hannikainen ji napsal již roku 1838 za bouřlivého dne v Ruokolahti, kde tehdy pracoval jako zeměměřičský pomocník – „jedním dechem“, jak sám uváděl. V Kanavě ji publikoval roku 1845, samostatně tiskem vyšla v Mikkeli roku 1847. Poprvé byla veřejně sehrána v roce 1846 v soukromém domě v Lappeenrantě, v roce 1847 v Kuopiu. Šíření hry napomohlo i to, že Aukusti Lilius zařadil ukázky do školní čítanky Suomenkielinen lukemisto (1850) a poté totéž učinil i August Ahlqvist. Zájem o hru byl trvalý: divadelník Kaarlo Bergbom ji třikrát zařadil na repertoár Finského národního divadla (Suomalainen Teatteri), naposledy na podzim 1893. Snellman ji roku 1845 v Saimě pochválil jako srovnatelnou s nejlepšími zahraničními hrami téhož druhu. Rozmach ochotnického divadla, jehož součástí bylo i uvádění Silmänkääntäjä, přispěl k založení Finského národního divadla roku 1872
Ústřední postavou hry je Jussi Oluvinen, obratný šejdíř, který přijme zvučné švédské jméno a podvádí důvěřivé venkovany tím, že jim předvádí své „zázračné zvíře“ – ve skutečnosti domácí kočky, psy a prasata s cizími exotickými jmény. Hra se zaměřuje jak na hloupost venkovanů, tak i na domýšlivost vzdělané vrstvy, která pohrdá vším finským. Celkem Hannikainen vydal devět her, čtyři zůstaly v rukopise. Další vydané hry: Sukuylpeys (Rodová hrdost, 1845) — aktuální jako obraz tehdejšího fennomanského boje
Joululahjukset (Vánoční dárky, 1846)
Anttonius Putronius eli Antto Puuronen (1846) — adaptace Holbergova Erasma Montana; helsinští studenti ji uváděli v 50. letech s úspěchem
Lapsuuden ystävät (Přátelé dětství, hráno 1873)
Neitsyt Siiri (Panna Siiri, hráno 1875)
Mezi nevydanými rukopisy v archivu Finské literární společnosti (SKS) jsou hry Lapsuuden ystävät (1873), Siri Trolle a překlady Molièrovy Luulosairas (Zdravý nemocný) a Hugova Hernani.
Próza Hannikainen napsal přibližně čtyřicet povídek a novel. Torkel ja Viipurin linna (1845) je považována za první finskou historickou novelu. Líčí střet švédských dobyvatelů a pohanských Karelců ve 13. století. Knižně vyšly i soubory Talvikukkasia (1865) a Jutelmia läheltä ja kaukaa I–II (1882–84), jejichž druhý svazek obsahuje nejrozsáhlejší Hannikainenovu prózu Salojärven kukkanen. Jedná se o historickou novelu zasazenou do doby války obušků (1596–1597). Líčí romantické osudy Anny, dcery vyborgského faráře, a vojáka Yrjö Eronpoji. Mezi další tituly se řadí Serkukset (Bratranci, 1848; přeloženo do švédštiny 1853) a Ukon kertomus. Hlavní předností Hannikainenových próz je živé zachycení prostředí Karelské šíje, okolí Simpele a rovněž věrohodné zobrazení propasti mezi venkovany a vzdělanci jako ústřední sociální téma. Překlady a odborná literatura
Hannikainen přeložil do finštiny dramatická díla Holberga, Shakespeara, Cervantese, Schillera, Goetha, Oehlenschlägera, Molièra a Victora Huga. Roku 1847 vydal Asianajaja eli Lain-opillinen Käsikirja Suomen kansalle – adaptaci švédské právní příručky, kterou zpracoval mj. proto, že zeměměřičské dokumenty byly výhradně ve švédštině a prostý lid jim nerozuměl. Roku 1880 vydal finský překlad téměř pětisetstránkových dějin Ruska do roku 1877. Napsal rovněž první literární a divadelní kritiky napsané finsky.
Přínos pro finský jazyk Hannikainen vědomě budoval finskou odbornou slovní zásobu. Mezi slovy, která zavedl nebo prosadil do obecné finštiny, jsou mimo jiné: ajanmukainen (aktuální), alkeiskoulu (základní škola), huoltaja (opatrovník), julkisuus (veřejnost), kansankoulu (obecná škola), kirjanpito (účetnictví), liikenne (provoz/doprava), neuvosto (rada), osake (akcie), osinko (dividenda), pöytäkirja (protokol), tukkukauppias (velkoobchodník), tulevaisuus (budoucnost), valokuva (fotografie), yhteiskunta (společnost), äänne (hláska) a mnohá další.
Odkazy Poznámky
Reference
Kategorie:Finští spisovatelé Kategorie:Finští novináři Kategorie:Finští dramatici Kategorie:Spisovatelé píšící finsky Kategorie:Absolventi Helsinské univerzity Kategorie:Narození v roce 1813 Kategorie:Narození 24. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1899 Kategorie:Úmrtí 27. září Kategorie:Muži