Jaroslav Hladík (12. dubna 1903 Lovčice u Chlumce nad Cidlinou – 1. srpna 1975 Mladá Vožice) byl český lékárník, historik farmacie, vysokoškolský pedagog a muzejník.

Životopis Narodil se 12. dubna 1903 v Lovčicích do rodině železničního zřízence Františka Hladíka. Po absolvování klasického gymnázia v Táboře v roce 1922 zahájil studium medicíny na Univerzitě Karlově, které musel z finančních důvodů přerušit. Po krátkém zaměstnání u Zemského úřadu pro válečné poškozence absolvoval lékárnickou praxi v Kolíně a v roce1925 složil tyrocinální zkoušku. Následně vystudoval farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1927 získal titul magistr farmacie. Současně se věnoval antropologii a roku 1929 obhájil rigorózní práci „Talus staropražského a staroslovanského lidu”, za niž získal titul doktor přírodních věd.

Po působení v pražských lékárnách nastoupil v roce 1935 na Ministerstvo veřejného zdravotnictví, kde zastával řadu odborných funkcí až do roku 1951. Vedle zaměstnání studoval historii, pomocné vědy historické a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium však nedokončil kvůli uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace. V roce 1947 se habilitoval v oboru dějin lékárenství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy prací „Pražské dispensatorium” a stal se docentem. Založil a vedl oddělení dějin lékárenství při Farmakologicko-farmakognostickém ústavu Univerzity Karlovy, kde vybudoval studijní sbírku. Současně přednášel dějiny farmacie také na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Podílel se na přípravě Československého lékopisu, platného od roku 1948, jako generální sekretář lékopisné komise. Jako ministerský zmocněnec spolupracoval také na reformě vysokoškolského farmaceutického studia.

Po odchodu z ministerstva působil v letech 1954 až 1957 jako správce lékárny v Českých Velenicích. Od roku 1958 byl odborným asistentem na Farmaceutické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde vybudoval odbornou knihovnu. Od roku 1960 pracoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a zasloužil se o vznik tamního farmaceutického muzea. Po odchodu do důchodu v roce 1963 se usadil v Mladé Vožici, kde až do své smrti vedl městské muzeum a věnoval se regionální vlastivědné práci.

Jaroslav Hladík byl autorem desítek odborných studií o dějinách lékárenství, lékárnách, léčivech, lékopisech a farmaceutickém vzdělávání. V letech 1932 až 1942 spravoval knihovnu Československé lékárnické společnosti, působil v redakční radě Časopisu československého lékárnictva a od roku 1959 byl řádným členem Mezinárodní akademie pro dějiny farmacie. Za celoživotní přínos obdržel roku 1972 medaili Fritze Ferchla. Zemřel 1. srpna 1975 ve věku 72 let.

Reference

Kategorie:Čeští farmaceuti Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští muzeologové Kategorie:Absolventi Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Narození 12. dubna Kategorie:Narození v okrese Hradec Králové Kategorie:Úmrtí v roce 1975 Kategorie:Úmrtí 1. srpna Kategorie:Úmrtí v Mladé Vožici Kategorie:Muži