Vasilij (světským jménem: Vitalij Alexandrovič Permjakov; * 2. září 1977 Riga) je rusko-ukrajinský duchovní Pravoslavné církve v Americe a biskup sanfranciský a Západu.

Život Narodil se 2. září 1977 v Rize v rodině rusko-ukrajinského původu. Jeho rodina byla původně nevěřící, avšak vliv rodičů i prarodičů v něm vypěstoval úctu k historickým a náboženským tradicím. Ve čtrnácti letech byl společně se svým otcem a sestrou pokřtěn v pravoslavné církvi v kapli Zesnutí přesvaté Bohorodice při katedrále Nejsvětější Trojice v Rize. Následné studium a četba jej přivedly k hlubšímu poznání pravoslaví a v letech 1995–1996 se stal aktivním členem pravoslavné církve, když začal navštěvovat lotyšskou pravoslavnou farnost Nanebevstoupení Páně v Rize. Na konci 90. let jeho duchovní cestu významně ovlivnilo seznámení s archimandritou Viktorem (Mamontovem) a jeho farním společenstvím v lotyšském městečku Kārsava.

Vitalij absolvoval v roce 1995 Puškinovo lyceum v Rize a následně studoval obor ruská kultura na Lotyšské akademii kultury, kterou dokončil v roce 1999. Koncem téhož roku odcestoval na studentské vízum do Spojených států, aby se připojil ke své rodině žijící v Dallasu ve státě Texas a studoval teologii na Pravoslavném teologickém semináři svatého Vladimíra. Na seminář nastoupil v roce 2001 a v roce 2004 získal titul magistr teologie (Master of Divinity) obhajobou diplomové práce o Origenovi Alexandrijském, napsané pod vedením protojereje Johna Behra. Během studií byl vedoucím seminární služby zajišťující provoz kuchyně a zároveň zastával službu sakristána. Dne 18. května 2002, při zahájení studia, jej metropolita Theodosius (Lazor) ustanovil čtecem.

V roce 2004 byl přijat do doktorského studia teologie se specializací na liturgická studia na Univerzitě Notre Dame ve státě Indiana, kde studoval pod vedením významných profesorů Maxwella Johnsona, Robina Darling Youngové, Briana Daleyho a dalších. V letech 2008–2009 působil jako juniorský badatel v oblasti byzantologie ve výzkumném centru a knihovně Dumbarton Oaks ve Washingtonu, D.C., kde pokračoval v práci na disertaci věnované byzantskému obřadu svěcení chrámu. Tu úspěšně obhájil v roce 2012. Během doktorského studia navštěvoval řeckou pravoslavnou farnost svatého Ondřeje v South Bendu ve státě Indiana, kde zpíval ve sboru a sloužil v oltáři.

V letech 2011–2020 vyučoval na Pravoslavném semináři Svaté Trojice v Jordanville ve státě New York, který náleží Ruské pravoslavné církvi v zahraničí. Jako člen monastýrského společenství vyučoval liturgiku, dogmatiku, srovnávací teologii, apologetiku a Nový zákon. Byl členem studijní komise semináře, podílel se na přípravě, revizi a schvalování jeho statutu i na vytvoření studijního programu magisterského studia teologie. V tomto období připravil dvojjazyčné (anglicko-církevněslovanské) vydání Liturgie svatého apoštola Jakuba a současně byl spoluredaktorem anglických liturgických knih Pravoslavné církve v Americe, mezi nimi Malého trebníku (2012) a Hieratikonu, svazek I (2014) a svazek II (2017, 2020).

Až do nedávné doby zůstával prof. Permjakov hlavním iniciátorem a vedoucím rozvíjejícího se magisterského studijního programu Pravoslavného semináře Svaté Trojice, k jehož zavedení a akreditaci v roce 2018 významně přispěl. Akademická rada semináře si po celou dobu velmi cenila jeho názorů i jeho prozíravých návrhů, z nichž mnohé vedly k zavedení zcela nových metod a strategií řízení.

V srpnu 2020 nastoupil jako docent katedry liturgiky na Pravoslavném teologickém semináři svatého Vladimíra. Současně působil jako člen redakční rady odborného časopisu St. Vladimir’s Theological Quarterly. Je členem Mezinárodní pravoslavné teologické asociace a Společnosti pro studium východní liturgie a pravidelně se účastní vědeckých konferencí a sympozií, včetně Oxfordské patristické konference.

V roce 2021 se po dlouhé modlitbě a duchovním rozvažování, s požehnáním metropolity Tichona (Mollarda), rozhodl požádat o svěcení na diákona v celibátním stavu. Na svátek Zvěstování přesvaté Bohorodice, 25. března 2021, jej biskup clevelandský Andrei (Hoarște) vysvětil na hypodiákona. Na svátek Povýšení svatého Kříže, 14. září 2021, jej metropolita Tichon (Mollard) vysvětil na diákona. Nadále vykonával službu správce seminární kaple a řádného seminárního diákona. V květnu 2023 mu bylo uděleno právo nosit dvojitý orarion. Vedle svých povinností na semináři doprovázel metropolitu Tichona při pouti na Aljašku v srpnu 2023 a v květnu až červnu 2024 byl členem oficiální delegace Pravoslavné církve v Americe vedené metropolitou Tichonem, která navštívila Ukrajinu, Rumunsko a Istanbul.

Dne 14. září 2024 jej metropolita Tichon (Mollard) v domácím chrámu Tří svatých hierarchů při Pravoslavném teologickém semináři svatého Vladimíra vysvětil na kněze a ustanovil představeným tohoto chrámu. Při kněžském svěcení byl oceněn Synodálním zlatým křížem jako uznání za svou službu semináři. Záhy se stal duchovním otcem mnoha členů seminárního společenství.

Dne 17. ledna 2025 byl v monastýru svatého Tichona v South Canaan v Pensylvánii představeným monastýru, archimandritou Sergijem (Boyerem), postřižen do malé schimy se jménem Vasilij na počest svatého Basila Velikého.

Dne 12. dubna 2025 jej arcibiskup chicagský a středozápadu Daniel (Brum) v domácím chrámu Tří svatých hierarchů při Pravoslavném teologickém semináři svatého Vladimíra v souladu s rozhodnutím Svatého synodu Pravoslavné církve v Americe povýšil do hodnosti archimandrity.

V rámci přípravy pod vedením metropolity Tichona a arcibiskupa Benjamina (Petersona) byl opakovaně představován věřícím eparchie Západu. Vedl duchovní obnovy, sloužil bohoslužby ve farnostech společně s metropolitou Tichonem a setkával se s duchovenstvem i laiky. V souvislosti s blížícím se odchodem arcibiskupa Benjamina na odpočinek a s jeho podporou požehnal metropolita Tichon eparchiální radě zahájit proces vedoucí k obsazení uprázdněného stolce biskupa sanfranciského a Západu. Koncem roku 2024 se rada setkala s jeromonachem Vasilijem a v dubnu 2025 jednomyslně rozhodla navrhnout archimandritu Vasilije jako kandidáta na tento úřad.

Po odchodu arcibiskupa Benjamina na odpočinek se dne 16. července 2025 ve Phoenixu ve státě Arizona konalo mimořádné nominační shromáždění, na němž byl archimandrita navržen Svatému synodu jako kandidát na biskupa sanfranciského a Západu. Téhož večera jej Svatý synod biskupů Pravoslavné církve v Americe, zasedající pod předsednictvím metropolity Tichona, kanonicky zvolil biskupem sanfranciským a Západu a rozhodl, že jeho biskupská chirotonie bude vykonána dne 16. srpna 2025 v katedrále Nejsvětější Trojice v San Francisku.

Dne 15. srpna 2025 se v katedrále Nejsvětější Trojice v San Francisku v Kalifornii uskutečnilo jeho slavnostní jmenování na biskupa.

Dne 16. srpna 2025 se na témže místě uskutečnila jeho biskupská chirotonie, kdy hlavním světitelem byl metropolita Tichon.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Pravoslavné církve v Americe Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Narození v roce 1977 Kategorie:Narození v Rize Kategorie:Žijící lidé