Adolf Nikolaus svobodný pán von Buccow ( Adolph Nicolaus Freiherr von Buccow, uváděn též jako Buckow) (7. ledna 1712 Höxter – 18. května 1764 Hermannstadt) byl rakouský generál ze staré německé šlechty. Od mládí sloužil v císařské armádě a jako důstojník jezdectva se vyznamenal v několika dynastických válkách. Jako velitel vyšších jednotek vynikl za sedmileté války, kdy dosáhl hodnosti generála jezdectva (1757) a získal velkokříž prestižního Řádu Marie Terezie (1760). V závěru kariéry zastával funkci guvernéra v Sedmihradsku (1762–1764), kde také zemřel.
Život Pocházel ze severoněmecké šlechtické rodiny. Jeho rodiči byli Georg Wilhelm von Bucco (1689–1740) a Anna Elisabeth Croix de Frechapell. Jeho dědeček Lucas von Bucco (†1727) byl nemanželským synem knížete Jiřího Viléma Brunšvicko-Lüneburského (1624–1705).Jiří Vilém Brunšvicko-Lüneburský na webu thepeerage.com dostupné online Díky svému původu měl Adolf Nikolaus také vzdálené příbuzenské vazby na hannoverskou dynastii vládnoucí od roku 1714 ve Spojeném království.Rodokmen Welfů v 18. století dostupné online
Do císařské armády vstoupil během války o polské následnictví a bojoval v severní Itálii. Tam si ho všiml princ Karel Lotrinský. Za válek o rakouské dědictví se stal jeho generálním pobočníkem a několikrát se vyznamenal. Ve druhé slezské válce obsadil 2. prosince 1744 Mittenwalde. V květnu 1745 přepadl zásobovací konvoj u Krnova a spolu s Trenckovými pandury zaútočil na Kosel. V roce 1746 byl za to povýšen na generálmajora (General-Feldwachtmeister).
V roce 1752 získal hodnost polního podmaršála ( a před vypuknutím sedmileté války byl vyslán do Petrohradu ke dvoru carevny Alžběty Petrovny, kde měl za úkol vyjednat podmínky ruské podpory rakouských vojsk. Na začátku války velel brigádě, která měla střežit hranici Čech a Kladska. Kvůli váhavým postojům svých nadřízených promarnil příležitost obhájit pozice u Hradce Králové. Po bitvě u Leuthenu (1757) za obtížných podmínek velel zadnímu voji armády a kryl ústup rakouských vojáků. K datu 30. ledna 1758 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie).SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 17 dostupné online V roce 1758 se také významně podílel na prolomení obléhání Olomouce a poté se znovu vyznamenal u Drážďan. V bitvě u Torgau 3. listopadu 1760 převzal po zranění maršála Dauna velení nad armádou. Sám byl zraněn a velení musel předat generálu Karlu O’Donnellovi.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 249–250 ISBN 80-7277-010-1 Za svou statečnost byl vyznamenán velkokřížem Vojenského řádu Marie Terezie.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 115Seznam nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 30 dostupné onlinePřehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
Po uzdravení v květnu 1762 se stal zemským velitelem v Sedmihradsku,Seznam zemských velitelů v Sedmihradsku dostupné online kde byl zároveň jmenován guvernérem, respektive prezidentem zemské vlády.Přehled představitelů státní správy v Sedmihradsku na webu worldstatesmen.org dostupné online Jeho nejdůležitějším úkolem tam bylo uvést správu do pořádku a zajistit státu nové jednotky; zejména mělo dojít k přepracování ochrany hranic.
Jako guvernér Sedmihradska prováděl opatření nařízené vídeňským soudem k prosazení rakouské nadvlády. Prováděl represálie proti Sikulům, pronásledoval pravoslavné Rumuny v jižním Sedmihradsku. Proto zůstal v paměti obou etnických skupin jako negativní postava. Nařídil zničení všech rumunských pravoslavných klášterů s výjimkou kláštera Sâmbăta de Sus. Ten byl pravděpodobně ušetřen díky zásahu šlechtického rodu Brâncoveanu. Klášter byl zničen až v roce 1785. Buccowovy akce vedly od druhé poloviny 18. století k vlnám emigrace mimo Karpatský oblouk. Po jeho smrti jmenovala císařovna Marie Terezie novým guvernérem Sedmihradska polního maršála Andrease Hadika z Futaku.
Zemřel v Hermanstadtu 18. května 1764 ve věku 52 let.
Rodina Jeho syn Georg (1737–1789) se stal také vojákem, zúčastnil se války o bavorské dědictví a získal rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1779). V roce 1789 dosáhl hodnosti plukovníka a téhož roku během války s Turky padl při obléhání Bělehradu.Přehled nositelů řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 32 dostupné onlineGeorg von Buccow na webu thepeerage.com dostupné online
Odkazy
Reference
Externí odkazy Adolf von Buccow in: Allgemeine Deutsche Biographie
Literatura FIALA, Jiří, SKALA, Harald: Galerie vojenských velitelů obrany Olomouce za pruského obléhání města roku 1758 in: Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci; Olomouc, 2019; s. 129–133 HIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, svazek 1; Vídeň, 1857; s. 118–119 dostupné online KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2 KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748); Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6 TARABA, Luboš: Příliš mnoho nepřátel. Sedmiletá válka (1756–1763); Praha, 2025; 712 s. ISBN 978-80-278-0269-2
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti slezských válek Kategorie:Narození v roce 1712 Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1764 Kategorie:Úmrtí 18. května Kategorie:Úmrtí v Sibiu Kategorie:Muži