Antonín Hořínek, známý také jako Tony Hořínek (13. ledna 1911 Netolice – 23. února 1998 Praha), byl český trampský písničkář a hudební skladatel.
Životopis Narodil se 13. ledna 1911 v Rychtě v Netolicích do rodiny četníka. Na místě jeho narození dnes stojí Hotel Rychta. Po absolvování gymnázia vystudoval strojnickou průmyslovou školu a následně Vysokou školu obchodní. Na průmyslové škole založil Trampský pěvecký klub. Protože soubor zpočátku neměl dostatek vlastního repertoáru, začal skládat vlastní písně. První z nich, „Někdy však přece jen’’, napsal v roce 1928 a později byla vydána na gramofonové desce společnosti Ultraphon.
Od roku 1931 zpíval v trampském sboru Duncan. Ve 30. letech 20. století založil vlastní vokální soubor Hořínkova parta, tvořený šesti mužskými hlasy s doprovodem kytary a havajské kytary. Soubor nahrával pro gramofonové společnosti Ultraphon, Esta a Homocord a pravidelně vystupoval také v tehdejším Radiojournalu.
Antonín Hořínek složil více než 150 převážně trampských písní, které si sám často i otextoval. Mezi jeho skladby patří „Aljaška’’, „Anita’’, „Pán sedmi moří’’, „Řeka nás volá’’, „Přijď na chvíli’’, „A to je ta hvězda’’, „Cesta domů’’, „Tuláku chudý’’ nebo „Stříbrná hvězda’’. Na počátku své tvorby spolupracoval s dirigentem a skladatelem Eduardem Ingrišem, který vytvářel aranžmá některých jeho písní. Mezi jeho další spolupracovníky patřili autoři trampské hudby Jenda Korda, Leopold Korbař a Daisy Jelenová.
Od 60. let 20. století působil jako producent ve vydavatelství Panton. Společně s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezím připravil v letech 1965 až 1988 sedmnáct sešitů Trampských romancí, které obsahovaly nejznámější písně tohoto žánru. Podílel se také na stejnojmenném koncertním pořadu Trampská romance, jenž měl premiéru v roce 1966 v pražské Lucerně a následně byl uváděn po celé republice. V letech 1969 až 1975 se zasloužil o vydání několika dlouhohrajících gramofonových desek, například Trampská romance a 40 let s trampskou písničkou, na nichž účinkovaly přední trampské skupiny své doby, mimo jiné Westmeni, Červánek, Setleři, Inkognito kvartet, Rackové, Jeseteři a Krajánci.
Po odchodu do důchodu trávil většinu roku na své chatě v trampské osadě Liboháj u Chotěboře, kde se i nadále věnoval hudbě a setkával se s přáteli z trampského hnutí. Antonín Hořínek zemřel 23. února 1998 v Praze.
Reference
Kategorie:Čeští textaři Kategorie:Čeští písničkáři Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Trampové Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození 13. ledna Kategorie:Narození v Netolicích Kategorie:Úmrtí v roce 1998 Kategorie:Úmrtí 23. února Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži