Unikátní památka Lesní toaleta v lázeňské krajině je poslední dochovanou dřevěnou toaletou v karlovarských lázeňských lesích. Podává výpověď o podobě hygienických zařízení v dobách největší slávy Karlových Varů na přelomu 19. a 20. století, tedy v období tzv. Zlatého věku. Tato památka je hodnotná z historického, architektonického i dokumentačního hlediska.
Historie Nedílnou součástí lázeňské léčby v Karlových Varech, která obsahovala koupele, diety a dodržování pitného režimu, bývaly hojné vycházky v lesních trasách nad městem. Postupně zde vznikalo mnoho altánů, vyhlídek, kaplí a kapliček, přístřešků, laviček aj. (viz Seznam objektů karlovarských lázeňských lesů a parků). Lesní toalety zde byly běžnou, v současnosti však již téměř zapomenutou součástí infrastruktury.
Historické prameny uvádějí, že v lázeňských lesích bývalo větší množství těchto suchých toalet. Na technické mapě karlovarských lesů z roku 1978 je zakresleno 22 lesních záchodků. Je to však pouze část, protože podle odborníků se jich kolem roku 1900 v lesích nacházelo 117.
Dochované spisy městského úřadu popisují, že např. v roce 1900, tedy v době největšího rozkvětu lázní, bylo k udržování čistoty lesních toalet určeno pět osob, žen, které měly na starosti celkem 54 takovýchto záchodků. Ty byly postaveny podél atraktivních vycházkových tras (např. u Tří křížů, Malého Versailles, Jeleního skoku, Gejzírparku ad.).
Odpadní jáma lesních toalet se čistila ze zadní strany přístupem po schodech, které byly přikryty dřevěným poklopem. Na obzvláště exponovaných místech, která v letní sezóně použily stovky osob a kde byl vyžadován častější úklid, existovalo ještě dalších 15 toalet, pod kterými byly zabudovány speciální kádě pro snadnější čištění (např. u hotelů Myslivna nebo Pupp, Findlaterova obelisku, Jeleního skoku, Letního divadla nebo pavilonu Bellevue). Podél obou břehů řeky Teplé bylo rozmístěno ještě 35 suchých toalet a dalších 13 s odpadními káděmi. U každé bylo přesně určeno místo, kam má být odpad po odklizení zakopán (většinou 30–40 kroků od toalety).
Od 80. let 20. století pak byly lesní toalety z hygienických důvodů odstraňovány, často po nich zůstaly pouze zděné jímky.
Ze současnosti
Lesní toaleta u Beethovenovy stezky je dnes posledním dochovaným exemplářem tohoto typu. Před časem byla objevena díky regionálnímu archeologovi a historikovi Jiřímu Klsákovi. Později se podařilo vyvolat jednání, které vedlo k rekonstrukčním pracem.
Obnova probíhala v roce 2025, od 2. června do 19. prosince. Zahrnovala především stabilizaci zděné jímky a truhlářské práce na dřevěných konstrukcích. Práce realizovali zaměstnanci Lázeňských lesů a parků Karlovy Vary. Na postup prací dohlíželi pracovníci Národního památkového ústavu, Územního odborného pracoviště v Lokti, Lubomír Zeman společně s kolegou Karlem Hambergerem.
Celkové náklady činily 111 999,10 Kč, včetně DPH. Karlovarský kraj na projekt přispěl částkou 80 000 Kč, zbylou část uhradilo Statutární město Karlovy Vary.
Popis Jedná se o poslední dochovanou toaletu v karlovarských lázeňských lesích. Její nadzemní (dřevěná) část přetrvala i přes působení vlivů vnějšího prostředí, neopominutelného vandalismus a zejména systematickou likvidací Okresní hygienickou správou ve druhé polovině 20. století. Toaleta je cenným příkladem původně početnějšího souboru lesních toalet v lázeňské krajině. Jako již jediný zástupce tohoto druhu staveb podává výpověď o podobě těchto hygienických zařízení v dobách největší slávy západočeských lázní na přelomu 19. a 20. století. Pozůstatky těchto lesních toalet představují jeden z mnoha postupně mizejících lázeňských fenoménů.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Související články Lázeňské lesy v Karlových Varech Seznam objektů karlovarských lázeňských lesů a parků
Externí odkazy
Kategorie:Stavby v Karlových Varech Kategorie:Pomníky a památníky v Karlových Varech Kategorie:Postaveno v Česku 2026 Kategorie:Zaniklé stavby v Karlových Varech Kategorie:Hygiena