Ústav šlechtičen v Innsbrucku (něm. Adeliges Damenstift Innsbruck) je světský ženský klášter, institut pro výchovu, zaopatření a vzdělání dívek ze šlechtických rodin v Innsbrucku.

Historie Císař František I. Štěpán zemřel 18. srpna 1765 nečekaně na mrtvici v innsbruckém paláci Hofburg, když se panovnická rodina zdržovala v Innsbrucku u příležitosti svatby arcivévody Leopolda s Marií Ludovikou Španělskou. Jeho manželka Marie Terezie byla touto událostí velmi otřesena a hluboce ho oplakávala. „Na věčnou památku“ založila ještě téhož roku v místě, kde její manžel zemřel, ústav šlechtičen.

Členky ústavu musely prokázat 16 předků šlechtického původu a šlechtický původ až do čtvrté generace. Dále se vyžadoval minimální věk 24 let, katolické vyznání a ctnostný způsob života. Jejich počet byl omezen na 12 žen. Slavnostní otevření ústavu se konalo 8. prosince 1765. Institut sídlil v budově přiléhající k Hofburgu z jižní strany, která byla za tímto účelem přestavěna a rozšířena. Jako společná modlitebna sloužila kaple, která byla původně pokojem, kde císař František I. Štěpán zemřel. Hlavním úkolem členek ústavu byla modlitba za zesnulého. Každé dopoledne se musely účastnit dvou mší za něj a večer, v hodinu císařovy smrti, odříkat zádušní modlitbu.

Členky institutu nosily černé šaty, přes ně černý plášť s bílým hermelínovým lemováním a bílý závoj, a navíc oválný řádový odznak s křížem, zavěšený na bílo-modré stužce.

Mohly kdykoli opustit ústav, vdát se nebo vstoupit do řeholního řádu. Mohly se účastnit kulturních akcí, výletů i zahradních slavností, avšak návštěva maškarních plesů a divadelních představení jim byla zakázána. Hraběnka Seraphine Franziska z Leiningen-Westerburg-Neuleiningen (1810–1874), která byla členkou komunity od roku 1838, například v roce 1860 z komunity vystoupila a přestěhovala se na zámek Westerburg, aby mohla převzít zděděné panství v Nasavském vévodství.

Jedinou abatyší ústavu byla arcivévodkyně Marie Alžběta, dcera Marie Terezie. Její tvář a tělo byly znetvořeny neštovicemi, a proto zůstala svobodná. Kvůli jizvě se jí říkalo „volatá Líza“. Jako abatyše prý byla mimořádně přátelská a přívětivá a účastnila se společenského života města. V roce 1805 uprchla před postupujícími francouzskými vojsky do Vídně a již se nevrátila.

V době bavorské okupace Tyrolska (1805–1814) byla činnost kláštera pozastaven, později však znovu ožil. V současné době za jmenování klášterních sester je odpovědný tyrolský hejtman. V čele kláštera stojí vždy děkanka.

náhled|vpravo|Abatyše Marie Alžběta

Budova Budova ústavu šlechtičen vychází z „Harnaschhausu“, který byl poprvé zmíněn v roce 1465 a který byl v pozůstalostním soupisu Ferdinanda II. Tyrolského poprvé označen jako „vnější hrad“. Až do roku 1765 tvořil jižní okraj areálu Hofburgu. V 16. století byla budova navýšena a rozšířena začleněním dalších domů. V letech 1769 až 1773 byl objekt opět rozšířen a přestavěn, aby mohl sloužit jako sídlo šlechtického ženského kláštera. Prostory v přízemí byly v letech 1929–1930 přestavěny podle plánů Clemensa Holzmeistera, jižní křídlo bylo po škodách způsobených bombardováním v roce 1948 znovu vybudováno.

Čtyřpodlažní komplex se skládá z podélného křídla, jehož přední strana směřuje k hradnímu příkopu a zadní strana k ulici Stiftgasse, a z příčného křídla, které obklopuje vnitřní nádvoří a navazuje na Hofburg a Hofkirche s přístupem ke Stříbrné kapli. Fasády směřující k hradnímu příkopu jsou řešeny jako reprezentativní barokní fasády v duchu Hofburgu, avšak bez pilastrů a atik. Mají dva portály lemované sloupy a balkony s košovitými mřížemi a kovanými popínavými mřížemi mezi vázami. Na spojovacím křídle se nachází portál, který je korunován rakouským erbem.

V severním křídle se do značné míry zachovala pozdně gotická zděná konstrukce. Vnitřní nádvoří bylo v roce 1579 Melchiorem Ritterlem a Hansem Maisfelderem vyzdobeno architektonickými malbami a okenními rámy ve stylu pozdní renesance. V přízemí, které bylo v roce 1930 přestavěno na restauraci Stiftskeller, se nacházejí zbytky architektonické malby z Harnaschhausu z roku 1505, které jsou připisovány Peteru Sauerovi, tovaryši z dílny Jörga Kölderera.

Budova je památkově chráněná.

Reference

Kategorie:Innsbruck Kategorie:Stavby v Innsbrucku