Thylacocephala jsou skupina vyhynulých členovců, kteří žili v průběhu paleozoika a mezozoika. Stratigrafický záznam linie Thylacocephala začíná možná již v kambriu, nesporní zástupci se objevují v siluru v sedimentech z dob před asi 443 až 430 miliony lety. Skupina přežila vymírání na konci permu (největší vymírání v historii Země) a vyhynula až na konci křídy před asi 66 miliony lety, případně o něco dříve.
Systematika První známý druh, Ceratiocaris sinuata, popsali Meek a Worthen již roku 1868, podle tehdejší systematiky mělo jít o zástupce korýšů linie Phyllocarida (nynější bazální linie rakovců Malacostraca). V 80. letech 20. století byli Thylacocephala identifikováni jakožto samostatná svébytná linie členovců, a to nezávisle třemi výzkumnými týmy. Tehdy popsané taxony Concavicarida a Conchyliocarida jsou používány jakožto pojmenování pro dva hlavní řády Thylacocephala.
Podle některých hypotéz mohou Thylacocephala představovat sesterskou skupinu pokročilých rakovců (Eumalacostraca), nebo veslonožců (Remipedia). Existují i další hypotézy příbuzenských vztahů, například se svijonožci (Cirripedia) nebo již opuštěnou třídou Maxillopoda, ale všechny stojí na vratkých základech a obecně lze shrnout, že postavení Thylacocephala v rámci fylogenetického stromu členovců (resp. korýšů) zůstává spekulativní. Studie z roku 2025, která využila synchrotronovou rentgenovou mikrotomografii, se přiklonila k příbuzenským vztahům s rakovci.
Vzhled náhled|Fosilní materiál (Ankitokazocaris, trias) Vzhledem šlo o středně velké korýše povrchně podobné skupině Phyllocarida. Jejich tělo kryl škeblovitý krunýř, který přerůstal prakticky celé tělo. Mnozí Thylacocephala měli prodloužené loupeživé končetiny, které vyrůstaly ve třech párech (bylo sporné, z jaké části těla, ale ukázalo se, že z trupu). Loupeživé končetiny byly subchelátní, tzn. fungovaly jako zavírací nůž, a vyčnívaly z krunýře směrem ven. Stejně tak vyčnívaly i koncové části zadních trupových končetin, které byly dvojvětevné a měly pádlovitý tvar. Výrazným rysem Thylacocephala byly velké nápadné oči, které mohly vyrůstat na stopkách i bez nich, u některých druhů možná podél střední linie srůstaly k sobě. Naopak oba dva páry tykadel, tedy antenuly i antény, dosahovaly jen malých rozměrů.
Paleoekologie Thylacocephala měli široký areál výskytu. Nálezy z paleozoika pocházejí zejména z tehdejší jižní polokoule (rod Concavicaris mj. i z území dnešní České republiky), velká diverzifikace pak nastala během mezozoika. Tehdy žili v oblasti moře Tethys, zejména v jeho západních vodách. Šlo jednoznačně o masožravce, ale o jejich ekologii probíhaly debaty. Možná zahrnovali spíše volně plavající korýše, ale mohli se také zahrabávat do substrátu. Silurský Ainiktozoon (mj. prvotně zcela mylně popsaný jako zástupce strunatců) mohl podle jedné hypotézy představovat analogii platýse.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
https://muzeum.geology.cz/d.pl?item=175#
Kategorie:Korýši Kategorie:Vyhynulí členovci Kategorie:Organismy žijící v siluru Kategorie:Organismy žijící v devonu Kategorie:Organismy žijící v karbonu Kategorie:Organismy žijící v permu Kategorie:Organismy žijící v triasu Kategorie:Organismy žijící v juře Kategorie:Organismy žijící v křídě