Jan Bílek (2. října 1892 České Velenice – 10. srpna 1955 Senohraby) byl český elektroinženýr, ministerský úředník a vysokoškolský učitel. Zásadním způsobem se zasloužil o zavedení a rozvoj stejnosměrné elektrické trakce na železnici v Československu.
Kariéra a dílo
Po absolování státního reálného gymnázia v Českých Budějovicích 1910 vystudoval roku 1914 vídeňskou techniku, poté začal pracovat u elektromechanické firmy Otto Sommer Vídeň, součásti koncernu Siemens. V roce 1916 nastoupil u státních drah v Plzni. Po vzniku Československa byl povolán na Ministerstvo železnic ČSR (MŽ) do nově založeného departmentu VI/E „Studijní kancelář pro elektrizaci“, který měl pod vedením ministerského rady Ing. A. Balcara za úkol připravit podklad pro rozhodnutí o elektrifikaci tratí ČSD. Bílek tu byl pověřen řízením normalizačního komplexu.Petr Lapáček: Sto let elektrizace tratí v Československu. C press Praha 2024, ISBN 978-80-264-5435-9. S.15. Přístupné online. V roce 1923 získal na Českém vysokém učení technickém v Praze titul doktora technických věd obhajobou práce „Odpor relé telegrafní linky na stálý proud’’.
Od 1922 pracoval v silnoproudém oddělení MŽ v odboru elektrické trakce, ve 30. letech v hodnosti vrchního odborového rady. Kombinace postu vysokého ministerského úředníka a odborné erudice umožnila Bílkovi iniciovat a usměrňovat postup významných projektů. Na jeho podnět byla od roku 1922 připravena koncepce poválečné obnovy elektrifikace trati Tábor–Bechyně, která mimo jiné počítala se zvýšením trakčního napětí na 1,5 kV jednosměrného proudu, navrhovaného tehdy pro elektrifikaci pražského uzlu.
V období druhé republiky byl spoluautorem oceněné koncepční studie elektrifikace československých železnic pro soutěž vypsanou Masarykovou akademií práce, prokazující výhody a vyšší energetickou účinnost elektrické vozby proti parní. Na tomto argumentu byl pak postaven jeden z populárních závěrů celé studie, totiž že zavedením elektrického provozu na hlavních tratích v (po říjnu 1938 okleštěných) českých zemích by bylo možno dosáhnout roční úspory až jednoho milionu tun uhlí. Vše přitom za předpokladu, že by se i dodávaná elektrická energie vyráběla právě jen z uhlí.
Bílek byl přesvědčeným zastáncem stejnosměrného trakčního systému na železnici. V roce 1940 svými protiargumenty a manévrováním zablokoval tlaky z úřadu říšského protektora na přepracování elektrifikačního projektu pro trať Praha–Plzeň na střídavou soustavu 15 kV/16 ⅔ Hz, využívanou říšskými drahami.Ječný (2018), s. 294.
Spolu s F. Jansou a J. Hanykem ve 30. letech vytvořili a dále rozvíjeli koncepci elektrifikace sítě čsl. drah systémem 3 kV ss, na jejímž základě pak byla v 50. letech budována poválečná elektrifikace hlavních železničních tahů.
Vědeckopedagogická a odborná činnost Od roku 1930 přednášel Bílek na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT předmět zabezpečovací zařízení dopravy vlakové. Teoreticky se zabýval telegrafií, řazením galvanických článků a určením zábrzdných vzdáleností, odporem elektrického vedení s důrazem na svody, napětím a svody v telegrafní lince na činný proud a účinností přístrojů s předřazeným odporem. Roku 1931 se habilitoval pro obor signální technika. Po otevření železniční fakulty na ČVUT tam přednášel nauku o železnicích, dynamiku železniční jízdy a organizaci železniční dopravy. Roku 1953 se fakulta osamostatnila jako Vysoká škola železniční, na níž byl jmenován děkanem elektrotechnické fakulty. Zároveň se stal vedoucím odboru pro energetiku ve Vědeckovýzkumném ústavu železnic, kde se soustředil na otázky elektrické trakce, trakční mechaniku, signální a blokovou techniku a na zkoušení elektrotechnického materiálu.
Byl autorem úspěšných patentů a zlepšovacích návrhů, za své odborné publikace získal několik cen. Stal se členem Elektrotechnického svazu československého, Spolku československých inženýrů, České matice technické a Spolku vysokoškolských učitelů. Působil jako předseda komise Státního normalizačního úřadu.
Publikované práce Kromě učebnic a odborných příruček Bílek publikoval v Československu i v zahraničí na 100 původních statí, mimo jiné:
Stanovení účinku šikmých souběhů, 1922; Účinnost telegrafních linek, 1923–24; Theorie relé hradlových, 1927; Elektrisace československých státních drah, 1929; Příspěvky k theorii dráhových vedení, 1930; Trakční diagramy při užití pojmu výkonu na trati, 1934; Signalisace železničních přejezdů, 1936; Elektrická výzbroj motorových vozů "Slovenská strela" : (Elektromechanický přenos síly podle Sousedíka), 1937; Přeměna systému na městské dráze v Hamburgu, 1938;BÍLEK Jan: Přeměna systému na městské dráze v Hamburgu. Elektrotechnický obzor, 28, 1938, s. 49. Elektrisace našich drah ("Milion tun uhlí"), 1938 (spolu s F. Jansou a J. Hanykem); Přestavba elektrické dráhy Tábor – Bechyně, 1939; Zweiachsige Diesel-elektrische Triebwagen der Reihe M 242, 1939; Zkoušky článků se vzdušnou depolarizací, 1941; Elektrisace železnic z hlediska technického a hospodářského, 1942 (autor F. Jansa - podílel se jako spoluator);JANSA František. Elektrisace železnic z hlediska technického a hospodářského, in: Strojnický obzor 1942, čísla 8 a 9 resp. jeho Zvláštní otisk. Zkoušení elektrických dráhových strojů : Vysvětl. k Předpisům ESČ - 1950, 1952 (autor F. Jansa - podílel se jako spoluator).
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Železniční napájecí soustava Železniční uzel Praha Historie železniční dopravy v Česku Železniční zabezpečovací zařízení František Jansa Jaroslav Hanyk
Externí odkazy Publikace Jana Bílka v katalogu NK ČR. /
Kategorie:Čeští elektroinženýři Kategorie:Čeští manažeři Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození 2. října Kategorie:Narození v Českých Velenicích Kategorie:Absolventi Technické univerzity Vídeň Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 10. srpna Kategorie:Úmrtí v Senohrabech Kategorie:Muži