Popraviště ve Spáleném lese (někdy též Lubském lese) se nacházelo v areálu bývalé vojenské střelnice v obci Luby (dnešní části města Klatovy). Během heydrichiády od 31. května do 3. července 1942 zde nacisté zastřelili 73 lidí odsouzených stanným soudem, z nichž někteří pomáhali parašutistům. Místo je pietně upraveno a nachází se zde památník obětem fašismu, který je národní kulturní památkou.

Historie vlevo|náhled Před druhou světovou válkou se na místě nacházela střelnice tehdejší československé armády. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 zde vzniklo nacistické popraviště pro odsouzené za schvalování atentátu, podporu parašutistů či jinou odbojovou činnost. Celkem zde nechalo gestapo popravit 73 osob (z toho 17 žen) z Klatovska, Domažlicka, Písecka a Strakonicka. Nejvíce osob zde bylo v jeden den popraveno 29. června 1942 – celkem 15 lidí.

Prvním popraveným byl štábní rotmistr československé armády Bedřich Přetrhdílo. Další důstojníci z vojenské odbojové organizace Obrana národa byli popraveni 22. června 1942. Ve dnech od 29. června do 2. července byli v Lubech u Klatov popraveni obyvatelé Bernartic, kteří podporovali parašutisty z výsadkové skupiny Intransitive (rodina Doubkova, Hrubcova, Lukešova, Krzákova, Tupého, Tomkova). V případě Doubkových, Hrubcových a Krzákových se jednalo o příbuzné příslušníků Československé zahraniční armády (Jan Doubek – účastník bojů u Dunkerque, Rudolf Hrubec – velitel výsadku Silica-North a Rudolf Krzák – příslušník výsadku Silica-South).

Popravena byla také rodina Viktorova z Věšína za pomoc Bohuslavu Grabovskému z výsadku Intransitive. Grabovskému zajistila přístřeší a pomohla mu ukrýt část operačního materiálu shozeného v kontejnerech. Manželé Josef (*1899) a Božena (*1898) Viktorovi a jejich děti Marie (*1923) a Jiří (*1926) byli zatčeni 25. června 1942 spolu s manželi Marií a Karlem Hübelbauerovými, jejich příbuznými, kteří k nim do Věšína přijeli zrovna na návštěvu (Marie Hübelbauerová byla navíc těhotná) a s ukrýváním parašutisty neměli nic společného. Přesto byli všichni ve Spáleném lese popraveni 1. července 1942. Marii Viktorové se ještě podařilo vysmeknout popravčí četě a v zoufalství se pokusila o útěk, avšak marně. Šestnáctiletý syn Viktorových Jiří se stal nejmladším zavražděným ve Spáleném lese.

Průběh poprav vlevo|náhled|394x394pixelů|Jedna z fotografií dokumentující popravy ve Spáleném lese pořízená 22. června 1942 Odsouzené osoby byly ihned po příjezdu na místo popravy vyvedeny z auta a svázány k sobě za jednu ruku vždy po dvojicích. Všem odsouzencům byly zavázány oči bílým plátnem a následně byli odvedeni na místo popravy, kde byli postaveni vedle sebe do jedné řady. Deset až patnáct kroků od této řady se rozestavili členové popravčí čety. Popravy v Lubském lese vykonávali příslušníci praporu ochranné policie (Schutzpolizei) z Klatov. Samotní příslušníci gestapa byli překvapeni statečným postojem popravených, když místo strachu často viděli vzdor.

Na základě rozhodnutí velitele klatovského gestapa Heinricha Winkelhofera pořídilo gestapo dne 22. června 1942 na popravišti v Lubech u Klatov patnáct dokumentačních fotografií. Tyto fotografie měly sloužit jako jakýsi „návod na popravu“ pro další exekuční komanda působící na území Protektorátu Čechy a Morava.

Těla popravených byla z Lub převážena do plzeňského krematoria, kde byla zpopelněna. Příslušníci gestapa poté urny převezli do Klatov a popel vysypali do jámy na zahradě Singerovy vily, sídla klatovského gestapa.

Po válce V květnu 1945 byly na pražském posádkovém velitelství nalezeny instruktážní fotografie spolu s dálnopisem s poznámkou: „informovat a dále rozšířit“. Velitel klatovského gestapa Winkelhofer byl odsouzen k trestu smrti a oběšen 30. dubna 1947 na dvoře klatovského soudu. Stejný osud stihl také dalších 8 členů klatovského gestapa.

Iniciativou majora Jana Doubka (jehož rodina zde byla popravena) a na základě výpovědí příslušníků gestapa byly u Singerovy vily objeveny ostatky popravených. Byly následně vyzvednuty a popel obětí byl symbolicky rozdělen do 73 uren. Příbuzní si mohli urny vyzvednout a důstojně je pohřbít. V roce 1948 bylo v márnici na klatovském hřbitově u svatého Jakuba objeveno 29 uren, které byly následně uloženy do hrobu s pomníkem „Obětem světové války“ v horní části hřbitova. V roce 2017 došlo k prověření jejich uložení a po odkrytí pomníku se podařilo identifikovat 27 uren, ve dvou případech se vzhledem k velké korozi stoprocentní identifikace nepodařila. Příbuzní, kteří projevili o urny zájem, si je v říjnu 2018 převzali v klatovském krematoriu během pietního aktu.

Připomínky Dle návrhu klatovského architekta Čestmíra Dobeše z roku 1945 zhotovil v roce 1946 klatovský kameník Karel Rubáš na místě popraviště ve Spáleném lese památník. Měl podobu žulové desky se třemi bronzovými deskami (na horní československý státní znak, na dolní vojenský válečný kříž, na prostřední nápis). Od roku 1958 je památkově chráněn. V roce 1967 byl pomník nově upraven dle návrhu klatovského výtvarníka Miloně Starého a doplněn o zeď vystavěnou před valem střelnice. Na zdi byly plechové siluety, které však byly zničeny vandaly a v 80. letech byly nahrazeny žulovými deskami se zlacenými nápisy se jmény obětí. V listopadu 2004 bylo zjištěno, že dvě ze tří bronzových desek byly ukradeny. V květnu 2005 byla instalována nová velká deska z tmavé žuly od klatovského sochaře Václava Fialy.

Události ve Spáleném lese připomíná kromě pomníku „Obětem světové války“ na hřbitově rovněž pamětní deska u vstupní branky u Singerovy vily (dnes sídlo mateřské školy) a také kruhový pomník z leštěného kamene nazvaný Kamenné zrcadlo, umístěný v roce 1999 na zahradu u vily, jehož autorem je Václav Fiala.

Galerie

Odkazy

Reference Kategorie:Národní kulturní památky v Plzeňském kraji Kategorie:Dějiny Klatov Kategorie:Heydrichiáda Kategorie:Československý odboj během druhé světové války Kategorie:Bývalé střelnice Kategorie:Střelnice v Česku Kategorie:Popraviště Kategorie:Pomníky a památníky druhé světové války v Plzeňském kraji