náhled|Světelný vypínač Světelný vypínač je ručně ovládaný spínací elektrický přístroj určený k zapínání a vypínání osvětlovacích obvodů. Slouží k ovládání elektrických svítidel přerušením nebo uzavřením elektrického obvodu. Patří mezi základní prvky domovních, občanských i průmyslových elektrických instalací.

Kromě mechanických vypínačů se používají také elektronické ovládací prvky, například stmívače, dotykové spínače nebo ovladače inteligentních systémů řízení budov.

Historie náhled|Historický otočný vypínač První elektrické vypínače se objevily počátkem 80. let 19. století současně s rozvojem elektrického osvětlení. Nejstarší konstrukce byly jednoduché otevřené spínače s odkrytými kontakty, používané v prvních elektrických instalacích Thomase A. Edisona a dalších průkopníků elektrického osvětlení. S rozšiřováním elektrických rozvodů byly tyto spínače postupně nahrazovány uzavřenými nástěnnými vypínači, jejichž ovládací části byly elektricky izolovány a poskytovaly vyšší úroveň bezpečnosti. Na přelomu 19. a 20. století byly nejrozšířenějším provedením porcelánové otočné vypínače, které se vyráběly v různých konstrukčních variantách.

Významným krokem ve vývoji bylo zavedení rychloodtrhového mechanismu (tzv. quick-break), patentovaného Johnem Henry Holmesem v roce 1884. Tento mechanismus umožňuje rychlé rozpojení kontaktů nezávisle na rychlosti pohybu ovládacího prvku, čímž omezuje vznik elektrického oblouku a prodlužuje životnost vypínače.

Ve 20. století byly otočné vypínače postupně nahrazeny páčkovými a později kolébkovými konstrukcemi, které se staly standardem domovních elektroinstalací. V současnosti jsou vedle mechanických vypínačů běžně používány také elektronické, dotykové a bezdotykové ovládací prvky určené pro automatizaci budov a inteligentní elektroinstalace.

Konstrukce náhled|255x255pixelů|Vnitřní mechanismus páčkového vypínače|vlevo Světelný vypínač se skládá ze spínacího mechanismu, elektrických kontaktů, připojovacích svorek a ovládacího prvku. U vypínačů určených pro pevné domovní instalace bývá konstrukce obvykle rozdělena na strojek, který obsahuje vlastní spínací mechanismus, krycí rámeček a ovládací prvek (nejčastěji klapku, páčku nebo tlačítko). Toto modulární řešení umožňuje kombinovat různé designové řady při zachování stejného spínacího mechanismu.

Spínací mechanismus zajišťuje rychlé sepnutí nebo rozepnutí elektrických kontaktů nezávisle na rychlosti pohybu ovládacího prvku. Tím se omezuje vznik elektrického oblouku a snižuje opotřebení kontaktů. Kontakty jsou vyráběny z materiálů s vysokou elektrickou vodivostí a odolností vůči opalování, nejčastěji ze slitin mědi se stříbrnými kontaktními plochami.

Viditelné části vypínače jsou zhotoveny z elektricky nevodivých materiálů. Historicky se používal především porcelán, později bakelit a další termosety. Současné vypínače jsou nejčastěji vyráběny z termoplastů, například polykarbonátu nebo polypropylenu, které vynikají mechanickou pevností, odolností proti stárnutí a dobrými izolačními vlastnostmi. U designových výrobků se porcelán používá i nadále pro svou odolnost proti otěru, barevnou stálost a charakteristický vzhled.

Normy a standardizace Požadavky na konstrukci, zkoušení a používání vypínačů stanovují mezinárodní normy vydávané Mezinárodní elektrotechnickou komisí, které jsou pak přejímány do národních norem. Základním dokumentem je soubor mezinárodních norem IEC 60669 (Switches for household and similar fixed-electrical installations). Tyto normy definují mimo jiné elektrické a mechanické parametry vypínačů, jejich klasifikaci podle způsobu zapojení, zkušební metody, požadavky na odolnost proti oteplení, elektrickému oblouku, mechanickému namáhání nebo vlivům okolního prostředí.

Jmenovité parametry Světelné vypínače jsou vyráběny pro různé jmenovité napětí a proudové zatížení podle předpokládaného použití. Norma IEC 60669 stanovuje jmenovitá napětí 230, 250, 400 a 440 a jmenovité proudy 6, 10, 13, 16, 20, 25, 32, 40, 45, 50, 63 A. V domovních nízkonapěťových instalacích se nejčastěji používají vypínače se jmenovitými hodnotami 230 V / 10 A, které odpovídají běžným světelným obvodům.

Instalace Světelné vypínače se zpravidla instalují v blízkosti vstupů do místností nebo jiných přístupových míst tak, aby byly snadno dosažitelné. Jejich montážní výška, orientace ovládacího prvku i způsob zapojení se mohou lišit podle národních technických norem, stavebních zvyklostí nebo požadavků na bezbariérové užívání staveb.

V běžných nízkonapěťových instalacích se vypínač zapojuje do fázového vodiče, aby po vypnutí nebyly přístupné části svítidla pod síťovým napětím. Samotná montáž se provádí do elektroinstalačních krabic, které zajišťují mechanické upevnění přístroje a bezpečné uložení elektrických spojů. Pro montáž pod omítku se běžně používají kruhové instalační krabice normalizovaných rozměrů, umožňující montáž jednotlivých i vícenásobných rámečků. Pro instalace na povrchu stěn se používají nástěnné krabice nebo vypínače s vlastním krytem určené pro povrchovou montáž. Elektrické připojení vodičů je provedeno pomocí svorek, které mohou být šroubové nebo bezšroubové pružinové. Moderní bezšroubové svorky umožňují rychlejší montáž a zajišťují stálý přítlak vodiče bez nutnosti následného dotahování.

Druhy náhled|659x659pixelů|Schéma zapojení spínačů různých řazeníSvětelné vypínače lze rozdělit podle několika hledisek.

Podle konstrukce Z historického hlediska byly nejstarším typem otočné vypínače, u nichž se elektrický obvod spínal pootočením ovládacího knoflíku. Ty byly během 20. století postupně nahrazeny páčkovými a zejména kolébkovými vypínači, které dnes představují nejrozšířenější provedení pro domovní a obdobné elektrické instalace. Kolébkový mechanismus umožňuje rychlé přepnutí kontaktů při zachování jednoduché obsluhy a dlouhé mechanické životnosti.

Vedle klasických vypínačů se používají také tlačítkové ovladače, které se po uvolnění vracejí do výchozí polohy a zpravidla ovládají impulzní relé, schodišťové automaty nebo jiné řídicí prvky. S rozvojem elektroniky se rozšířily dotykové vypínače, jejichž ovládání je založeno na kapacitním snímání dotyku, a bezdotykové vypínače, využívající například infračervené nebo radarové senzory k detekci přiblížení ruky. Tyto typy se uplatňují zejména v inteligentních budovách, zdravotnických provozech nebo tam, kde je požadován bezkontaktní způsob ovládání.

Podle způsobu montáže Podle způsobu instalace se vypínače dělí na vypínače pro montáž pod omítku, které jsou nejrozšířenějším řešením v moderních budovách, a vypínače pro montáž na omítku, používané především v průmyslových objektech, technických místnostech nebo při rekonstrukcích starších elektroinstalací. Kromě samostatných nástěnných přístrojů existují také vestavné vypínače, které jsou součástí svítidel, elektrických spotřebičů nebo prodlužovacích přívodů.

U některých typů jsou vypínače integrovány do modulárních elektroinstalačních systémů, kde mohou být společně s elektrickými zásuvkami, datovými konektory nebo dalšími ovládacími prvky osazeny ve společném rámečku. V současnosti jsou běžně dostupná také provedení určená pro zvýšené krytí proti prachu a vodě nebo pro montáž do venkovního prostředí. Podle zapojení Podle způsobu ovládání elektrického obvodu se rozlišují zejména jednopólové a vícepólové spínače, střídavé a křížové přepínače, případně další specializované varianty umožňující ovládání osvětlení z více míst nebo řízení několika světelných okruhů. Normou IEC 60669 je definováno 9 možných řazení, přičemž trojfázová řazení (č. 3 a 03) se pro světelné obvody nepoužívají. +Normalizovaná řazení vypínačůŘazeníPočet pólůNázevPoužití11jednopólový spínačběžné ovládání jednoho okruhu22dvojpólový spínačovládání jednoho okruhu s přerušením nulového vodiče41dvojcestný spínač s nulovou polohou (lustrový)ovládání dvou okruhů, přičemž nelze sepnout oba současně51dvouobvodový spínač se společným přívodem (dvojklapka)ovládání dvou okruhů, přičemž lze sepnout oba současně 61dvojcestný spínač (schodišťový)ovládání jednoho okruhu ze dvou míst (zapojení 6+6)6/22dvojcestný dvoupólový spínač (dvoupólový schodišťový)ovládání dvou okruhů ze dvou míst (zdvojené zapojení 6+6)71dvojcestný revezrační spínač (křížový)ovládání jednoho okruhu ze tří a více míst (zapojení 6+7+6)

Galerie

Odkazy Reference

Literatura Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení; BEN – technická literatura 2008; Peter Bastian; Praktická elektrotechnika; EUROPA – SOBOTÁLES.cz 2004;

Související články elektroinstalace zásuvka (elektrotechnika) spínač přepínač tlačítko ukládání kabelů odpojovač kolébkový přepínač

Externí odkazy

Sbírka vypínačů Zapojení domovních vypínačů

Kategorie:Elektroinstalace Kategorie:Elektrické přístroje