Markian Semenovyč Šaškevyč (ukrajinsky ) (6. listopadu 1811 Pidłyssja (Podlesie) – 7. června 1843 Nowosiółki) byl ukrajinský řeckokatolický kněz a romantický básník, spisovatel, folklorista, publicista a překladatel, vedoucí osobnost tzv. Ruské trojice (Pуська трійця), skupiny romantických spisovatelů, kteří vydali první ukrajinský folklorně-literární almanach v Haliči, čímž zde položili základy moderní ukrajinské literatury.HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz II.. Praha: Odeon 1978. S. 404-405. [Dále jen Hrala].Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 565.
Život Narodil se v Haliči v rodině řeckokatolického kněze Semjona Šaškevyče. Po absolvování gymnázia ve Lvově vstoupil roku 1829 do Lvovského teologického semináře Svatého Ducha a současně se stal studentem filozofie na Lvovské universitě. Pod vlivem Kotlarevského se začal zabývat studiem písní, pověstí a zvyků ukrajinského lidu. Během studentských let také začal psát básně. Koncem 20. let se sblížil s Jakivem Fedorovyyčem Holovackým, se kterým založil literární kroužek Ruská trojice (nebo trojka). Vysvěcen byl roku 1838 a pak působil jako řeckokatolický kněz na vsích u Lvova. V tom samém roce se oženil s Julií Krušinskou, dcerou faráře, a měl s ní syna Volodymira. Žil v neustálé chudobě a zemřel předčasně na tuberkulózu. Pohřben byl nejprve ve vsi Nowosiółki, ale později bylo jeho tělo pochováno ve Lvově na Ličakovském hřbitově.Жінки в житті Маркіяна Шашкевича. ТРК Радехів. Dostupné onlineМAЛКИН В. А. Русская литература в Галиции. Львов: Издательство Львовского университета 1957. С. 11-12.Шашкевич Маркиан. Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона. Источник: т. XXXIX (1903). Dostupné online
Dílo thumb|left|Rusalka Dnistrovaja, vydání z roku 1837 Šaškevyč je autorem romanticky laděné vlastenecké lyriky, nápodob lidových písní, historických poem a intimních i sociálních balad. Pozornost věnoval slavné národní minulosti, Pokoušel se i o bajky a o prózu. Jako slavjanofil projevoval zájem o všechny slovanské kultury a překládal z polštiny, srbštiny a češtiny. Ukrajinský a ruský spisovný jazyk považoval za dvě složky jazyka téhož národa a prosazoval jejich sjednocení.Franko, Ivan. М. Шашкевич і галицько-руська література. Іван Франко, Політика. Енциклопедія життя і творчості. Dostupné online
V roce 1836 se Šaškevyč postavil proti používání latinky v ukrajinském písemnictví. Jeho brožura Azbuka a abecadlo (Азбука и абецадло) vydaná v Přemyšli v polštině, se stala jedním z výchozích bodů dlouholeté diskuse známé pod názvem azbuková válka (азбучна війна). Šaškevyč kritizoval názor na používání abecadla, tj. polské latinky, v ukrajinštině a tvrdil, že opuštění cyrilice by Halič zcela oddělilo nejen od ruské části Ukrajiny ale i od jejích staroruských kořenů.Азбучна війна в Галичині. Енциклопедія. Наукове товариство імені Шевченка. Dostupné online
Do dějin ukrajinské literatury vstoupil Šaškevyč především jako zakladatel a vůdčí osobnost literárního kroužku Ruská trojice (Pуська трійця). Společně s Jakivem Fedorovyčem Holovackým a Ivanem Mikolajovyčem Vahylevyčem vydali roku 1837 almanach Rusalka Dnistrovaja (Русалка Дністровая), který byl významným činem kulturního a národního obrození v Haliči a stal se manifestem tohoto kroužku. Almanach byl vydán v Budíně, čímž autoři obešli rakouskou cenzuru, přesto bylo 800 výtisků z 1000 vytištěných zabaveno lvovskou policií. Almanach obsahoval původní tvorbu pořadatelů, ukázky lidových písní, překlady ze srbského folklóru a z Rukopisu královévorského. Vydáním almanachu se dostali jeho iniciátoři pod policejní dohled a činnost jejich organizace byla fakticky ukončena.Hrala. S. 293-294.POSPÍŠIL, Ivo a kol. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. S. 503-504.
Roku 1842 přeložil Šaškevyč ze staré ruštiny do ukrajinštiny úryvek ze Slova o pluku Igorově a o rok později před svou smrtí dokončil překlad Evangelia podle Jana z církevní slovanštiny. Překlad Evangelia podle Matouše se mu již nepodařilo dokončit.РOMAHЧYK, Юлиан Семенович. Маркіян Шашкевич. Мислене древо. Dostupné online
Výběrová bibliografie thumb|Šaškevyčův hrob ve Lvově Syn Rusi (kolem 1833, Син Русі), básnické výzvy napsané v lidovém jazyce haličským Rusínům pro probuzení jejich národního uvědomění známé pod společným názvem Syn Rusi. Na básních se podíleli i studenti Lvovského teologického semináře. Kvůli cenzuře zůstali básně v rukopise. Jitřenka (1834, Зоря), rukopisný almanach, který Šaškevyč sestavil a připravil k tisku ve spolupráci s dalšími členy Ruské trojice. Nikdy však nevyšel, protože jej rakouská cenzura zakázala. Obsahoval zejména básně členů Ruské trojice, lidové písně a stati zaměřené na národní obrození haličských Rusínů.Альманах Зоря. StudFiles. Dostupné online Azbuka a abecadlo (1836, Азбука и абецадло), polemický spis namířený proti snaze nahradit v Haliči azbuku latinkou. Ruslanovovy žalmy (Псалми Русланові) je rukopisný cyklus tří básní v próze, který Šaškevyč napsal ve 30. letech 19. století a který obsahuje Šaškevyčovy myšlenky.Псалми Русланові. Мислене древо. Dostupné online Rusalka Dnistrovaja (1837, Русалка Дністровая), almanach napsaný v lidovém jazyce v Haliči, který se autoři tímto dílem pokusili povýšit na literární jazyk. Byl vydaný Ruskou trojicí v Budíně, název znamená Rusalka z Dněstru nebo Rusalka dněstrovská. Šlo o významný čin kulturního národního obrození v Haliči založený na zakázaném almanachu Jitřenka. Vydáním v Budíně obešli sestavovatelé rakouskou cenzuru, přesto byla podstatná část nákladu rakouskou policií ve Lvově zabavena. Almanach obsahoval původní tvorbu pořadatelů, ukázky lidových písní, překlady ze srbského folklóru a z Rukopisu královévorského. Pro pravopis Rusalky Markijan Šaškevyč speciálně adaptoval graždanku, což je grafická varianta cyrilice (například upustil od používání archaického tvrdého znaku ъ na konci slov).SENKUS, Roman. Rusalka Dnistrovaia. In Internet Encyclopedia of Ukraine. Canadian Institute of Ukrainian Studies. Dostupné pnline Pravopis Rusalky dněstrovské byl vytvořen na základě fonetického zápisu lidového jazyka v Haliči. Pro pravopis Markijan Šaškevyč speciálně adaptoval graždanku, což je grafická varianta cyrilice (podle pravidla „piš jak slyšíš a čti jak vidíš" (například upustil od používání archaického tvrdého znaku ъ na konci slov).Русалка Днѣстровая. Ruthenishe Volks-Lieder. Передслівє. 1. vydání. Budín: Královská univerzitní tiskárna v Budíně 1837. Dostupné online Tomuto speciálně adaptovanému skriptu se v historiografii a lingvistice retrospektivně říká pravopis Šaškevyče neboli šaškevyčivka (шашкевичівка).САМОВЕРСЬКИЙ, Петро. Письмо, правопис і його історія. In Ілюстрований календар "Просвіти" на звичайний рік. Аргентина: Накл. Українського т-ва "Просвіта" в Аргентині 1953. С. 57. Dostupné online
Odkazy Reference
Externí odkazy
ТРОШИНА, Оксана. Маркиян Шашкевич — светоч Галицкой Украины. Голос Сокальщини. Dostupné online Маркиян Шашкевич: краткая биография!!. Освіта UA. Dostupné online Шашкевич Маркіян Семенович. Бібліотека української літератури. Dostupné online Шашкевич Маркіян Семенович''. Національна історична бібліотека України. Dostupné online
Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští řeckokatoličtí duchovní Kategorie:Ukrajinští překladatelé Kategorie:Básníci tvořící ukrajinsky Kategorie:Spisovatelé píšící ukrajinsky Kategorie:Překladatelé do ukrajinštiny Kategorie:Překladatelé z polštiny Kategorie:Překladatelé z ruštiny Kategorie:Překladatelé z češtiny Kategorie:Překladatelé bible Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Osobnosti národních obrození Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Narození v roce 1811 Kategorie:Narození ve Lvovské oblasti Kategorie:Úmrtí 7. června Kategorie:Úmrtí v roce 1843 Kategorie:Úmrtí ve Lvovské oblasti Kategorie:Pohřbení na Lyčakovském hřbitově Kategorie:Muži