Petr, světským jménem Vasilij Konstantinovič Zverev (6./18. února 1878, Moskva – 7. února 1929, Anzerský ostrov) byl biskup ruské pravoslavné církve. Zemřel mučednickou smrtí v gulagu na Soloveckých ostrovech, jako oběť sovětského pronásledování pravoslavné církve.

Život Narodil se do rodiny pravoslavného kněze jako třetí ze čtyř dětí. V roce 1895 absolvoval střední školu a nastoupil na Fakultu historie a filologie Moskevské univerzity, kterou však po třetím ročníku zanechal. V roce 1899 zahájil studium na Kazaňské teologické akademii, kterou po třech letech absolvoval s titulem kandidát bohosloví. Jeho kandidátská disertační práce byla věnována exegetické analýze fragmentu Listu Židům od svatého Pavla. V roce 1900 přijal mnišství a byl vysvěcen na kněze. O dva roky později začal působit jako lektor v Orelském teologickém semináři, ale již po roce byl přidělen do Moskevské eparchii jako misionář a kaplan chrámu Vladimírské ikony Matky Boží v rezidenci moskevských metropolitů. V roce 1907 se stal inspektorem teologického semináře v Novgorodu a o dva roky později představeným monastýru Proměnění Páně v Běljově. V roce 1910 obdržel hodnost archimandrity.

V říjnu 1916 byl synodem církve pověřen misijní prací v americké arcidiecézi ruské pravoslavné církve. Do Spojených států však nakonec neodcestoval. Místo toho sloužil jako kaplan na frontě první světové války, kde zůstal až do vypuknutí únorové revoluce. V roce 1917 odešel do Tveru, kde se stal představeným monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice. Během ruské občanské války byl nějakou dobu držen jako rukojmí ve vězení Čeky, ale byl propuštěn.

Dne 14. února 1919 byl Petr Zverev vysvěcen na biskupa balachinského, vikáře Nižněnovgorodské eparchie. Biskupskou chirotonii mu udělil moskevský patriarcha Tichon. Nově vysvěcený biskup se vydal do Pečerského monastýru v Nižním Novgorodu, kde pobýval až do května 1921, kdy byl zatčen pro obvinění z propagace náboženství a náboženského fanatismu. Postupně byl zadržován v Moskvě a Petrohradě, ale v lednu 1922 byl propuštěn. Poté byl jmenován biskupem starickým, vikářem Tverské eparchie. Účinně plnil povinnosti jejího ordináře a nahradil uvězněného biskupa Serafima. Dne 31. března 1922, během konfiskace církevního majetku, vyzval duchovenstvo a věřící, aby darovali cenné předměty na pomoc v boji proti hladomoru v Povolží, s výjimkou nádobí nezbytného pro bohoslužby. Poté byl 24. listopadu téhož roku znovu zatčen a odsouzen ke dvěma letům vyhnanství v Turkmenistánu.

Po uplynutí trestu se biskup Petr vydal do Moskvy. V červenci 1925 ho metropolita krutický Petr (Polanski), toho času locum tenens Moskevského patriarchátu, pověřil k cestě do Voroněže, kde měl pomáhat staršímu biskupovi Vladimirovi v jeho pastorační práci. V lednu 1926, po smrti uvedeného biskupa, se Petr (Zverev) stal ordinářem voroněžské a zadonské eparchie a obdržel hodnost arcibiskupa.

Arcibiskup Petr se těšil značné autoritě mezi věřícími a měl pověst vynikajícího kazatele. Během jeho působení v čele voroněžské eparchie se většina farností tzv. Živé církve rozhodla pro návrat ke kanonické pravoslavné církvi. Věřící eparchie dokonce vytvořili dvanáctičlennou skupinu, která měla hierarchu nepřetržitě chránit. Když byl předvolán k výslechu milicí a tajnou policií, vždy ho doprovázeli laici, kteří požadovali, aby orgány činné v trestním řízení nezasahovaly do jeho činnosti.

V říjnu 1926 dostal arcibiskup příkaz odjet do Moskvy. Po jeho odjezdu byl na 15. konferenci Všesvazové komunistické strany (bolševiků) zaslán dopis podepsaný devíti dělníky z Voroněže. Tvrdili, že 99 % pravoslavných věřících ve městě tvoří dělníci a rolníci, a požadovali jeho odvolání. Arcibiskup byl zatčen. Byl obviněn z veřejné diskreditace sovětské vlády, podněcování k povstání proti ní a účasti na kontrarevoluční činnosti. Vladyka Petr se nepřiznal. Dne 13. března 1927 byl odsouzen k deseti letům vězení a poslán do pracovního tábora v bývalém Soloveckém monastýru. Zemřel 7. února 1929 na samotce v bývalém skitu na Anzerském ostrově. Jeho ostatky byly tam objeveny 17. června 1999.

V roce 2000 byl kanonizován a jeho ostatky jsou uchovávány v chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice ve Voroněži. Je zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

Odkazy Reference

Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí v roce 1929 Kategorie:Úmrtí 7. února Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Muži