Chuo Tchao (, 13. května 1487 – 5. listopadu 1540) byl čínský politik v říši Ming. Ve 20. letech 16. století podpořil císaře Ťia-ťing ve Velkém sporu o obřady, což mu vyneslo kariérní vzestup, ale jeho nekompromisní prosazování názorů, které považoval za správné, mu vyneslo pověst svárlivého úředníka, s nímž je těžká spolupráce.

Jména Chuo Tchao používal zdvořilostní jméno Wej-sien () a literární pseudonymy Wu-ja (), později Wej-ja (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-min ().

Mládí, zkoušky a počátky kariéry Chuo Tchao se narodil roku 13. května 1487 v okrese Nan-chaj v centrální části provincie Kuang-tung. Pocházel z majetné rodiny podnikatelů. V mládí žil bezstarostně, až kolem osmnáctého roku života se obrátil ke studiu konfuciánského učení. Během několika let ho plně ovládl, roku 1512 byl přijat do prefekturní konfuciánské školy, roku 1513 složil provinční úřednické zkoušky jako druhý v pořadí a následujícího roku složil i zkoušky metropolitní (jako první ze všech kandidátů) a palácové (jako čtvrtý; údajně o první místo přišel tím, že nedbalý pomocník zkoušejícího umístil oficiální razítko na jeho práci obráceně) a získal hodnost ťin-š’. Metropolitní zkoušky roku 1514 řídil a výsledné pořadí ovlivnil Liang Čchu, který také pocházel v Kuang-tungu, ze sousedního okresu, a sám roku 1478 skončil také první v metropolitních a čtvrtý v palácových zkouškách. Chuo Tchao se mu odvděčil trvalou podporou.Goodrich, s. 894–895

Po zkouškách byl přidělen na stáž na ministerstvo státní správy, zakrátko se však vrátil domů, aby se oženil. Doma zůstal do jara 1521, kdy se po letech vrátil do státní služby. Cestou do Pekingu se dozvěděl o úmrtí císaře Čeng-teho a nástupu nového panovníka Ťia-ťinga. V červenci 1521 přijel do Pekingu.

Velký spor o obřady Po příjezdu do Pekingu v reakci na počínající Velký spor o obřady mezi císařem a úřednictvem v čele s velkými sekretáři a ministry Chuo Tchao předložil ministerstvu obřadů memorandum, v němž podpořil panovníkovo hledisko s tím, že ministerstvo svými požadavky poškozuje císařovy vztahy s rodiči, a opírá se o klasický text (Čou-li), který je pozdním padělkem, a o neadekvátní precedenty. Během následné Chuovy výměny dopisů s ministrem obřadů Mao Čchengem se (v srpnu 1521) na císařovu stranu veřejně postavil čerstvý absolvent úřednických zkoušek Čang Cchung.Goodrich, s. 680

Od září 1521, Chuo Tchao převzal funkci tajemníka na ministerstvu vojenství. Následně 6. listopadu 1521 shrnul svůj postoj ke sporu o obřady v memorandu určeném panovníkovi. Ve svém rozboru, podobně jako Čang Cchung, stavěl vazby mezi rodiči a dětmi vycházející z řádu světa a přirozené lidské morálky nad státní zájem. Navrhoval císaři, že by měl ctít své rodiče, minulým císařům a císařovnám vzdávat náležitou úctu a pokračovat v linii nástupnictví po Čeng-tem.

Po roce v úřadu, kdy mimo jiné předložil návrhy na reorganizaci vládního účetnictví, zhodnotil velkého sekretáře Jang Tching-chea (hlavního císařova oponenta ve sporu o obřady) jako nevhodného pro obdržení aristokratického titulu, a přitáhl na sebe pozornost žádostí o uvolnění z úřadu ze zdravotních důvodů (zřejmě trpěl tuberkulózou) s neobvyklým zdůvodněním, že za jeho problémy může sexuální nevázanost v mládí. Později to vysvětloval snahou varovat císaře a přimět ho k umírněnosti.

Roku 1524 císař povolal své podporovatele mezi úředníky do Pekingu, Čang Cchung, Kuej E a Si Šu přijeli, ale Chuo Tchao zůstal doma.

V druhé polovině 20. let Roku 1526 obdržel čestný úřad mladšího správce domácnosti následníka trůnu, což znamenalo povýšení o několik stupňů (z hodnosti 6a na 3a). Roku 1527 konečně dorazil do Pekingu a zapojil se do práce nad Ming-lun ta-tien, sbírce argumentů pro císařské stanovisko ve sporu o obřady, dokončené a zveřejněné v červnu 1528. Poté byl povýšen na správce domácnosti následníka trůnu, což mu při tehdejší bezdětnosti císaře dávalo možnost z pozice vysoké funkce předkládat doporučení a návrhy k aktuálním politickým problémům, aniž by byl zatížen úředními povinnostmi; proto i roku 1528 odmítl jmenování ministrem obřadů.

Roku 1529 s Čang Cchungem řídil metropolitní zkoušky, přičemž opět vybočil z obvyklého úzu, když odmítl považovat úspěšné kandidáty za své žáky, ale prohlásil, že se mají cítit žáky císaře.Goodrich, s. 681 Podporoval kolegy, se kterými stál na straně císaře ve sporu obřady; tak v říjnu 1529 přesvědčil panovníka, že obvinění na základě kterých byli o měsíc dříve zbaveni funkcí Čang Cchung a Kuej E byla výsledkem zákulisních machinací velkého sekretáře Jang I-čchinga. Císař poté odvolal Janga, zatímco Čanga a později i Kueje vrátil do úřadů. V diskuzích nad věcnými problémy se však Chuo Tchao řídil vlastním úsudkem bez ohledu na osoby, což mu přineslo pověst svárlivého člověka s nímý se jen těžko spolupracuje a nevyplatilo se mu roku 1530, kdy odmítl návrh tajemníka úřadu dohledu nad ministerstvem státní správy Sia Jena na reformy obřadů císařských obětí Nebesům a Zemi. Ovšem návrh měl rozhodnou podporu císaře. Ten požádal Chuo Tchaoa o stažení námitek, když Chuo trval na svém, císař ho nechal zatknout. Ve vězení Chuo Tchao setrval jeden měsíc, než odvolal. Po propuštění se vrátil do funkce, zanedlouho se ale stáhl domů kvůli smutku za zemřelou matku.

Ve 30. letech Do Pekingu se Chuo Tchao vrátil roku 1533, načež převzal funkci náměstka ministra státní správy. Následující tři roky se dokázal vyhnout závažnějším konfliktům, až roku 1536 prefekturní guvernér Pekingu Liou Šu-siang (který složil úřednické zkoušky ve stejném roce 1514 jako Chuo Tchao) se pokusil zrušit platby členům jistých bohatých pekingských rodin za služby státu, které fakticky nevykonávali. Přitom obvinil některé vysoce postavené úředníky, včetně velkého sekretáře Sia Jena, že jsou uplaceni aby tuto praxi kryli. Sia Jen reagoval nařčením Chuo Tchaoa, že stojí za Liou Šu-siangem. Liou byl poté císařem vyloučen z úřednického stavu a Chuo přeložen na čestnější, ale méně vlivné místo ministra obřadů v Nankingu.

V Nankingu Chuo Tchao mimo jiné roku 1537 obvinil osazenstvo ženských buddhistických klášterů v oblasti Nan č’-li z nemorálního chování a získal souhlas panovníka k jejich likvidaci. Následně zrušil 78 klášterů; jejich pozemky zabavil, budovy využil pro veřejně prospěšné účely (jako školy či svatyně), staré mnišky (v počtu 238) poslal k jejich rodinám nebo do starobinců, mladé mnišky (kterých bylo 210), které si samy do tří měsíců nenašly manžela, provdal za vojáky nankingské posádky. V zájmu udržení řádu a morálky stanovil pravidla pro délku a střih ženských šatů, také zakázal hodování a hudbu při pohřbech.

V květnu 1539 byl, v rámci rozsáhlé reorganizace vedení domácnosti následníka trůnu (tříletého Ču Caj-žueje), jmenován vrchním spolusprávcem domácnosti, mladším ochráncem následníka a formálně i ministrem obřadů. Ještě před příjezdem do Pekingu si v srpnu 1539 vysloužil oficiální napomenutí císařem, když s Cou Šou-im, také jmenovaným do vedení domácnosti následníka, sestavil knihu pro poučení následníka, jejíž některé pasáže si císař vyložil jako nepřímou kritiku své osoby.Goodrich, s. 681–682 Na následné cestě do Pekingu Chuo Tchao dospěl k názoru, že cestující úředníci zpravidla vymáhají po obyvatelstvu více služeb, než jim náleží podle práva (s ojedinělou výjimkou Kuo Süna a jednoho dalšího), a nedávná císařova cesta z Pekingu do An-lu byla pro lid obzvláště velkou zátěží. Proto se postavil proti, když Ťia-ťing zvažoval další cestu do provincií. Císař byl rozmrzelý, ale nápad zavrhl, lidé dotčených provincií prý byli Chuovi vděčni.Goodrich, s. 682

Úmrtí, literární činnost, rodina Chuo Tchao zemřel 5. listopadu 1540 v Pekingu. Posmrtně byl povýšen na velkého ochránce a obdržel posmrtné jméno Wen-min.

Chuo Tchaovy eseje na různá témata a úřední podání a memoranda, texty týkající se rodné provincie Kuang-tung, instrukce pro rodinu a podobně, uspořádal a vydal jeho syn Chuo Jü-sia. Chuo Tchaovy filozofické spisy se nedochovaly, ztraceny, kromě jednoho, jsou i jeho obrazy.Goodrich, s. 683

Chuo Tchao měl devět synů a šest dcer. Z nich jistého významu dosáhl Chuo Jü-sia, okresní správce v Cch’-čchi v provincii Če-ťiang, později intendant v provincii Kuang-si.

Reference

Kategorie:Mingští politici Kategorie:Náměstci čínských ministrů státní správy Kategorie:Narození v Kuang-tungu Kategorie:Narození v roce 1487 Kategorie:Narození 13. května Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Úmrtí v roce 1540 Kategorie:Úmrtí 5. listopadu Kategorie:Muži