František V. Voborský (19. prosince 1906 Hroby u Radenína – 12. prosince 1984 Praha) byl český výtvarník, ilustrátor, spisovatel, novinář, textař, hudební skladatel a karikaturista.
Životopis a dílo František Voborský se narodil 19. prosince 1906 v Hrobech u Radenína na Táborsku. Po absolvování reálného gymnázia odešel do Prahy, kde vystudoval výtvarné umění a získal titul akademického malíře. Studoval u Vratislava Huga Brunnera a Františka Podešvy. Věnoval se malířství, ilustraci, literární tvorbě, psaní textů, skládání hudby i novinářské práci. Byl členem Uměleckého sdružení Praha (Myslbek), které sdružovalo české výtvarníky.
V období první republiky spolupracoval s řadou osobností české kultury. S hudebním skladatelem Erno Košťálem vytvářel hudební pohádky pro děti, spolupracoval také s Jaroslavem Jankovcem a hercem Járou Kohoutem, pro jehož divadlo navrhoval ve 30. letech 20. století scénické dekorace a divadelní výpravu. Vedle výtvarné tvorby se prosadil i jako autor populárních písní a literárních děl. Je považován také za tvůrce originální komiksové postavy Pepiny Rejholcové.
Během druhé světové války byl kvůli své dřívější vlastenecké tvorbě a protinacistickým postojům vystaven tlaku okupačních úřadů. Mezi jeho vlastenecká díla patřil například pochod „Červená barva, bílá’’ nebo píseň „Chaloupky pod horami’’. Podílel se také na výzdobě pražské vinárny U Kohouta národními motivy.
V letech 1941 až 1943 však začal pod pseudonymy VOBO, EFVÉ a CEPS publikovat politické karikatury v protektorátním tisku, například v denících České slovo, Národní politika, Polední list, A-Zet, Árijský boj nebo Vlajka. Tyto kresby zesměšňovaly představitele spojeneckých států. Společně s novinářem Ladislavem Fialkou se podílel také na jednom z protektorátních rozhlasových politických pořadů.
Rozsáhlá kolaborantská tvorba se po osvobození stala předmětem soudního vyšetřování. Již v roce 1945 byl vyloučen ze Svazu českých výtvarných umělců a o rok později také ze Svazu českých novinářů. Přestože se jeho píseň „Chaloupky pod horami’’ po 8. květnu 1945 pravidelně vysílala v Československém rozhlase a stala se symbolem poválečné národní soudržnosti, Mimořádný lidový soud jej 7. června 1946 uznal vinným z kolaborace s nacistickým režimem. Byl odsouzen k 25 letům těžkého žaláře a ke ztrátě občanských práv.
Trest si odpykával v několika věznicích a pracovních táborech, mimo jiné v jáchymovských uranových dolech a ve věznici Plzeň-Bory. V roce 1954 mu prezident republiky Antonín Zápotocký ze zdravotních důvodů prominul zbytek trestu a Voborský byl propuštěn na svobodu.
Po návratu se již nemohl vrátit ke své předválečné umělecké kariéře. Jeho hudební tvorba byla z ideologických důvodů zakázána a po neúspěšné snaze získat místo v redakci satirického časopisu Dikobraz se věnoval výtvarné práci pouze příležitostně. Krátce působil také v prosovětské organizaci Vděčnost. Podle některých svědectví byl po srpnové okupaci Československa v roce 1968 znovu vystaven politickým postihům. Poslední léta života prožil v ústraní a téměř v zapomnění. Zemřel 12. prosince 1984 v Praze, týden před svými 78. narozeninami.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Čeští karikaturisté Kategorie:Čeští textaři Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Narození v roce 1906 Kategorie:Narození 19. prosince Kategorie:Narození v Radeníně Kategorie:Úmrtí v roce 1984 Kategorie:Úmrtí 12. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži