Gymnocalycium valnicekianum je kaktus z rodu Gymnocalycium, původním výskytem v argentinské provincii Córdoba. Rostlinu poprvé popsal brněnský kaktusář Bedřich Jajó a pojmenoval ji na počest pěstitelé kaktusů Jana Valníčka (1899–1967). Později byl překlasifikován jako poddruh kaktusu Gymnocalycium mostii.
Popis a výskyt Typová lokalita G. valnicekianum se nachází v argentinské provincii Córdoba v oblasti Sierra de Ischilin. Zde roste na křovinatých kopcích mezi vysokou trávou a na skalnatých výběžcích v mechem porostlých prohlubních. Vyskytuje se v nadmořských výškách od 600 do 1200 m n. m.
G. valnicekianum má kulovitý, sytě až olivově zelený stonek dorůstající až 20 cm výšky a 15 cm šířky. Žebra nesou plstnaté areoly s trny, které se výrazně liší délkou, tvarem i zbarvením; mohou být rovné i zkroucené, krátké i dlouhé. Květy jsou bílé s načervenalým jícnem, přibližně 5 cm velké, a objevují se obvykle po 5 až 7 letech. Roste jednotlivě, ale ve vyšším věku často vytváří menší skupiny. Obecně jde o velmi proměnlivý druh, takže každá rostlina může vypadat trochu jinak. Tato variabilita vede k tomu, že je tento druh někdy zaměňován s příbuznými formami nebo označován různými názvy.
Objev, taxonomie a variety První pozorování této rostliny provedl argentinský botanik Alberto Castellanos v roce 1918 v okolí argentinského městečka Capilla del Monte, ale až při své druhé cestě v roce 1922 nasbíral dostatek materiálu, který poslal do Buenos Aires. Zásilka se však z neznámého důvodu ztratila. Castellanos se se svojí kolegyní Herminou Lelong opět vydali na lokalitu v roce 1939, aby tyto dosud neidentifikované a zapomenuté kaktusy znovu nasbírali. Ještě téhož roku tento druh popsali jako Gymnocalycium immemoratum.
Nicméně rostlina se již předtím dostala do Evropy, kde ji už v roce 1934 poprvé popsal a pojmenoval Bedřich Jajó jako Gymnocalycium valnicekianum, když vyvrátil, že by se jednalo o mylně uvažovaný Pyrrhocactus centeterius. Jajó však podal omezený popis této rostliny, který nezahrnoval celou variabilitu tohoto druhu kaktusů, jak se jeví pozorovateli v místě výskytu. Z toho důvodu dochází v roce 1949 k popisu další variety Gymnocalycium valnicekianum var. polycentralis. V roce 1954 pak dochází k dalšímu zbytečnému popisu tohoto kaktusu pod názvem G. tobuschianum.
V roce 1979 pak Pilz publikuje kritické zhodnocení předchozích popisů poté co osobně navštívil typovou lokalitu. Zde uznává první a tedy platný popis Jajóa z roku 1934, nicméně popis Castellanose a Lelong z roku 1939 považuje za mnohem přesnější. Popis variety polycentralis je z tohoto hlediska také zbytný. Celkově Piltz poukazuje, že neplatný popis není vždy ten horší.Ve svém popisu rovněž poprvé zmiňuje podobnost G. valnicekianum s druhem Gymnocalycium mostii, které se v dané oblasti také vyskytuje. V roce 2008 klasifikovali botanici Massimo Meregalli a Graham J. Charles G. valnicekianum jako poddruh G. mostii, takže jeho aktuální vědecké jméno je Gymnocalycium mostii subs. valnicekianum.
Pěstování G. valnicekianum je nenáročný kaktus s letním růstem. Nejlépe prospívá na světlém stanovišti nebo v lehkém polostínu. Prudké polední slunce může rostlinu popálit nebo zpomalit růst. Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku. V zimě se pěstuje nasucho při teplotě nad 0 °C, na kratší dobu však snese i mrazy.
Vyhovuje mu mírně kyselý substrát bez obsahu vápence. Během léta je vhodné aplikovat hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Druh je odolný a jen výjimečně bývá napadán houbovými chorobami. Rozmnožuje se především výsevem semen, odnože vytváří jen zřídka. Odkazy Reference
Související články Gymnocalycium mostii Externí odkazy
Kategorie:Gymnocalycium Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky