Krize v Pankiské soutěsce byl geopolitický spor mezi Ruskem a Gruzií týkající se přítomnosti ozbrojených čečenských separatistů a džihádistů v Gruzii. Krize vyvrcholila v roce 2002.

V centru krize byla skupina čečenských separatistů, kteří se uchýlili do Pankiské soutěsky na území Gruzie. Soutěska se nachází přibližně 40 km jižně od hranice s Čečenskem. Vedle čečenských bojovníků zde působili také zahraniční džihádisté, jimž byly přisuzovány vazby na Al-Káidu a Abú Musaba az-Zarkávího.

Od listopadu 2000 Rusko požadovalo, aby Gruzie přítomnost separatistů potlačila a zajaté osoby vydala ruským úřadům. Moskva později pohrozila vojenským zásahem v Pankiské soutěsce, pokud Gruzie sama situaci nevyřeší.

Gruzínská vláda ruské požadavky odmítala. Argumentovala mimo jiné tím, že rozsáhlá vojenská operace v oblasti by mohla vyvolat etnické násilí a dále destabilizovat zemi. Tbilisi zároveň poukazovalo na ruskou podporu separatistickým útvarům v gruzínské Abcházii.

Spojené státy naopak usilovaly o to, aby Gruzie obnovila kontrolu nad oblastí a omezila přítomnost džihádistických skupin. Současně však podporovaly gruzínskou územní svrchovanost a snažily se omezit ruský vliv v Gruzii. V roce 2002 proto zahájily program Georgia Train and Equip Program, jehož součástí byl výcvik a vybavení gruzínských ozbrojených sil.

Pozadí

Gruzínsko-ruské vztahy

Vztahy mezi Gruzií a Ruskem byly po rozpadu Sovětského svazu napjaté. Gruzie obviňovala Rusko z podpory separatistických útvarů v Abcházii a Jižní Osetii. Rusko naopak čelilo vlastním separatistickým konfliktům na Severním Kavkaze, především v Čečensku.

V průběhu války v Abcházii bojovali na straně Abcházců také dobrovolníci ze severního Kavkazu, včetně Čečenců. Někteří z nich se později obrátili proti Rusku a zapojili se do čečenského separatistického hnutí.

V roce 1997 se čečenský prezident Aslan Maschadov setkal s gruzínským prezidentem Eduardem Ševardnadzem. Gruzie však udržovala vůči čečenskému separatistickému vedení opatrný postoj, aby dále nezhoršovala vztahy s Moskvou.

Pankiská soutěska jako útočiště

Pankiská soutěska byla významným cílem čečenské migrace do Gruzie již od 19. století. Místní obyvatelé čečenského původu jsou označováni jako Kistové a udržují silnou kulturní a jazykovou vazbu na Čečensko.

Po vypuknutí druhé čečenské války v roce 1999 uprchlo do Pankiské soutěsky přibližně 15 000 civilistů z Čečenska. Do oblasti následně přicházeli také ozbrojení bojovníci.

Po pádu Grozného do rukou ruských jednotek v únoru 2000 ustoupily části čečenských separatistických sil do horských oblastí. Jedna z významných skupin pod velením Ruslana Gelayeva se nakonec přesunula do Pankiské soutěsky. Zprávy o jeho působení v oblasti se objevovaly od podzimu 2000.

V listopadu 2000 navštívil Tbilisi ředitel ruské Federální bezpečnostní služby Nikolaj Patrušev, který gruzínským představitelům vyjádřil znepokojení nad přítomností čečenských separatistů na gruzínském území. Gruzínská strana v reakci poukazovala na přítomnost abcházských separatistů v Rusku.

V prosinci 2000 Rusko zavedlo nový vízový režim pro občany Gruzie a krátkodobě přerušilo dodávky plynu a elektřiny do Tbilisi. Ruské úřady tento krok spojovaly s obavami z čečenského separatismu a terorismu v Gruzii.

Džihádisté a válka proti terorismu

Čečenští separatisté se od druhé poloviny 90. let dostávali do stále užších kontaktů s nadnárodním džihádistickým hnutím. Významnou roli sehráli především arabští dobrovolníci sdružení v organizaci Mudžáhidé v Čečensku. Jedním z jejích významných představitelů byl Ibn al-Chattáb.

Arabští džihádisté začali do Pankiské soutěsky přicházet koncem roku 1999. V oblasti vznikala výcviková infrastruktura a někteří bojovníci byli následně přesouváni do Čečenska. Zahraniční bojovníci rovněž podporovali místní obyvatelstvo prostřednictvím finančních prostředků a výstavby některých zařízení.

Po teroristických útocích z 11. září 2001 se boj proti nadnárodnímu džihádismu stal jednou z hlavních priorit Spojených států. Pankiská soutěska se proto dostala do centra pozornosti nejen Ruska a Gruzie, ale také Spojených států.

Krize v roce 2002

První gruzínská operace

Na začátku roku 2002 zahájila Gruzie policejní operaci v oblasti Pankiské soutěsky. Úřady oznámily zatčení několika osob podezřelých z trestné činnosti. Krátce poté však byli uneseni dva policisté a drženi dva dny, což vyvolalo pochybnosti o skutečné míře kontroly gruzínských úřadů nad oblastí.

V únoru 2002 gruzínské bezpečnostní orgány oznámily zatčení několika občanů Jordánska a Saúdské Arábie. Spojené státy následně tvrdily, že se v Pankiské soutěsce nacházejí bojovníci napojení na Ibn al-Chattába.

Ruský ministr zahraničí Igor Ivanov dokonce v únoru 2002 uvedl, že by se v oblasti mohl nacházet Usáma bin Ládin. Gruzínská vláda toto tvrzení odmítla.

Americká vojenská pomoc

Dne 26. února 2002 Spojené státy oznámily zahájení významnější vojenské pomoci Gruzii. Součástí programu bylo dodání vybavení a výcvik gruzínských jednotek.

Program Georgia Train and Equip Program měl oficiálně pomoci Gruzii zvýšit schopnost kontrolovat vlastní území a bojovat proti terorismu. Současně umožnil Spojeným státům posílit vojenské vztahy s Gruzií a připravit některé gruzínské jednotky na pozdější působení v Afghánistánu a Iráku.

Dne 11. března 2002 americký prezident George W. Bush uvedl, že v Pankiské soutěsce působí teroristé spolupracující s Al-Káidou.

V květnu 2002 dorazilo do Gruzie přibližně 50 příslušníků amerických speciálních sil, kteří se zapojili do výcviku gruzínských jednotek.

Útok u Itum-Kale a ruské nálety

Dne 27. července 2002 zaútočilo přibližně 50 až 60 čečenských bojovníků poblíž Itum-Kale na ruské jednotky. Při útoku bylo zabito osm ruských vojáků. Ruské úřady tvrdily, že útok byl zahájen z gruzínského území.

Gruzínské úřady následně oznámily zatčení 13 mužů, kteří se po bojích pokoušeli překročit hranici zpět do Gruzie. Rusko požadovalo jejich vydání.

V červenci a srpnu 2002 ruská letadla několikrát zaútočila na oblasti v okolí Pankiské soutěsky. Gruzie obvinila Rusko z narušení svého vzdušného prostoru.

Dne 23. srpna ruská letadla bombardovala vesnici Matani. Při útoku zahynul starší pastýř a dalších sedm lidí bylo zraněno. Gruzie a pozorovatelé OBSE uvedli, že letadla přiletěla z ruského vzdušného prostoru.

Druhá gruzínská operace

Pod rostoucím tlakem Ruska a Spojených států připravila Gruzie v srpnu 2002 další rozsáhlou operaci v soutěsce. Gruzínští představitelé se nejprve setkali s místními představiteli a snažili se přesvědčit ozbrojence, aby oblast opustili bez přímého střetu.

Dne 25. srpna vstoupilo do oblasti přibližně 1 000 příslušníků gruzínských vnitřních vojsk v obrněných vozidlech. Jednotky zřídily kontrolní stanoviště a zahájily bezpečnostní operaci.

Dne 2. září Gruzie oznámila zatčení několika osob včetně jednoho Araba. Prezident Ševardnadze následně prohlásil Pankiskou soutěsku za plně kontrolovanou, zároveň však připustil možnost, že v oblasti stále působí několik desítek ozbrojenců.

Odchod čečenských bojovníků

V září 2002 začaly významné části ozbrojených skupin Pankiskou soutěsku opouštět. Přibližně 200 bojovníků pod velením Ruslana Gelayeva, Abdula-Malika Mežidova a Muslima Atajeva podle ruských zdrojů překročilo hranici do Ingušska.

Dne 26. září se Gelayevova skupina střetla s ruskými jednotkami v bitvě u Galaški. Podle dobových ruských údajů utrpěli čečenští bojovníci ztráty mezi 30 a 80 muži, zatímco ruské síly přišly o 18 mužů. Gelayev byl zraněn a jeho jednotka se následně rozptýlila do Ingušska a Kabardsko-Balkarska.

Dne 27. září gruzínské úřady oznámily ukončení vojenské fáze operace a uvedly, že v Pankiské soutěsce a jejím okolí již nejsou čečenské partyzánské jednotky. Zprávy však naznačovaly, že v oblasti nadále zůstávali někteří ozbrojenci a dva rukojmí.

Uvolnění napětí mezi Ruskem a Gruzií

Dne 4. října 2002 Gruzie vydala Rusku pět ruských občanů, kteří byli zadrženi v souvislosti s boji u Itum-Kale. Evropský soud pro lidská práva později jejich vydání označil za protiprávní.

Dne 6. října se ruský prezident Vladimir Putin setkal s Eduardem Ševardnadzem během summitu Společenství nezávislých států v Kišiněvě. Oba představitelé se dohodli na spolupráci týkající se společné hranice.

Dne 17. října byla v Jerevanu podepsána dohoda o spolupráci mezi pohraničními jednotkami obou zemí. Napětí mezi Ruskem a Gruzií tak pokleslo pod úroveň akutní krize.

Důsledky

Krize vedla k výraznému posílení gruzínsko-americké vojenské spolupráce. Program Georgia Train and Equip Program pomohl zvýšit schopnosti gruzínských ozbrojených sil a současně posílil bezpečnostní vazby mezi Gruzií a Spojenými státy.

Pro Rusko představovala Pankiská soutěska bezpečnostní problém související s přítomností čečenských separatistů v blízkosti ruských hranic. Moskva využívala situaci také jako argument pro kritiku gruzínské vlády a jejího sbližování se Spojenými státy.

V roce 2003 se odhady počtu ozbrojenců v soutěsce pohybovaly kolem 50 osob, což bylo výrazně méně než odhady 700 až 1 500 bojovníků z období před gruzínskou operací v roce 2002.

Gruzie následně postupně ukončila bezpečnostní operaci v oblasti. V lednu 2005 stáhla z Pankiské soutěsky své vnitřní jednotky.

Pozdější vývoj

Pankiská soutěska zůstala i v dalších letech domovem významné kistské komunity a části čečenských uprchlíků. V roce 2008 byla oblast podle dobových zpráv relativně klidná i přes rusko-gruzínskou válku.

V následujících letech se Pankiská soutěska znovu dostala do pozornosti kvůli odchodu některých obyvatel do syrské občanské války. Mezi osoby pocházející z této oblasti patřil také Tarchan Batirašvili, známý jako Abú Umar aš-Šíšání, který se později stal významným představitelem Islámského státu.

Související články

Pankiská soutěska Gruzie Čečensko-ruský konflikt Druhá čečenská válka Rusko-gruzínské vztahy Válka proti terorismu Georgia Train and Equip Program Abcházie Jižní Osetie

Reference

Kategorie:Dějiny Gruzie Kategorie:Druhá čečenská válka Kategorie:Válka proti terorismu Kategorie:Konflikty roku 2000 Kategorie:Konflikty roku 2001 Kategorie:Konflikty roku 2002