Stonoženky (Symphyla) jsou jedna ze čtyř tříd stonožkovců. K roku 2023 bylo známo asi 200 druhů stonoženek. Vnitřní systematika se zakládá na čeledích Scolopendrellidae Newport, 1844 a Scutigerellidae Bagnall, 1913, taxonomie je však i kvůli menšímu zájmu o tuto skupinu nepříliš vyjasněná. V Česku bylo k roku 2021 hlášeno 12 druhů z rodů Hanseniella, Scolopendrella, Scolopendrellopsis, Scutigerella a Symphylella.

Stonoženky většinou nedorůstají délky těla ani 1 cm, největší druh Hanseniella magna měří asi 3 cm. Stonoženky mají bělavou barvu a jsou slepé, tělo kryje jen měkká a nesklerotizovaná kutikula. Jejich trup je tvořen 14 segmenty, z toho jen prvních 12 segmentů nese po páru končetin (první pár může být zakrnělý). Předposlední trupový článek – článek nesoucí poslední pár přívěsků – nese končetiny přetvořené do podoby nečlánkovaných růžkatých výběžků, do kterých ústí snovací žlázy. Jejich význam není zcela ozřejmený, ale jsou důležitým sdíleným odvozeným znakem celé skupiny. Předposlední článek má také pár smyslových štětin. Svrchní, tedy tergitová část trupových článků bývá rozdělena do štítků, kterých může být až 24. Hlava se vyznačuje velmi dlouhými tykadly, která může tvořit až 50 článků. Podobně jako u šestinohých došlo i u stonoženek ke srůstu druhého páru čelistí, které tvoří tzv. spodní pysk neboli labium. K částečnému srůstu dochází také v případě prvního páru čelistí. Na hlavě rovněž ústí vzdušnice, jediný pár se otevírá nad základnou kusadel a vede pouze skrze první tři segmenty trupu. Stonoženky mají Tömösváryho orgán.

Stonoženky jsou rozšířeny takřka na celém světě. Jde o typickou součást půdních společenstev a jejich abundance může často čítat i několika tisíc jedinců na čtvereční metr (v těžkých, rašelinných či extrémně vlhkých půdách však bývají vzácnější). Živí se půdním materiálem a jejich potravou jsou mj. houbové hyfy a kořínky, přičemž tím mohou škodit rozličným plodinám. Stonoženky mají oddělená pohlaví, oplození probíhá bez kontaktu samce se samicí – samice jen sbírají spermatofory odkládané samci. Bílá vajíčka samice kladou ve shlucích po 4–25 kusech a potírají je spermatem samců. Vývoj je anamorfní, tzn. během svleků postupně dochází k nárůstu tělních článků; první instar má jen šest nebo sedm párů končetin. U řady druhů byla zjištěna partenogeneze. Délka života se může vyšplhat na několik měsíců až let.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Stonožkovci