Milan Vendi Hůrka (13. ledna 1942 Maršovice – 5. nebo 6. srpna 2015 Nemocnice Tábor) byl český keramik, malíř, ilustrátor, grafik, kreslíř a sochař.
Životopis Narodil se 13. ledna 1942 v Maršovicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kterou absolvoval v roce 1960. Ještě během studia se také dostal k trampskému prostředí. V roce 1959, tedy jako sedmnáctiletý student keramické školy, se stal členem trampské osady Zlatý klíč.
Po škole vystřídal různá zaměstnání. Od roku 1975 trvale žil v Tachově, kde se svou manželkou, akademickou sochařkou a výtvarnicí Alenou Burešovou, vytvořil část svého díla. Po její smrti v roce 2010 se v roce 2012 přestěhoval zpět do Bechyně, kde také tvořil. Milan Vendi Hůrka zemřel v srpnu 2015. Parte Unie výtvarných umělců uvádí 5. srpna, zatímco některé další zdroje uvádějí 6. srpna 2015. Poslední rozloučení proběhlo 14. srpna v kapli svatého Michala na starém hřbitově v Bechyni.
Tvorba V Tachově začal od roku 1975 intenzivně spolupracovat s místním kulturním střediskem. Vytvářel například plakáty, pozvánky, novoročenky a diplomy. Jeho grafické práce však nebyly omezeny pouze na Tachov. Tvořil také pro Mariánské Lázně, Bechyni a své přátele a kolegy.
V keramice vytvářel například nízké porcelánové reliéfy s humornými nápisy, keramické plastiky a různé imaginativní objekty. Jeho humor se projevoval také v kresbě. Vytvořil například sérii perokreseb fantaskních ptáků, kterým dával vlastní jména a přisuzoval jim smyšlené ornitologické charakteristiky.
Ilustroval například knihy Jacka Londona Martina Edena, Marka Twaina, Ivana Sergejeviče Turgeněva, Lva Nikolajeviče Tolstého a Wágnerovu Afriku, ráj a peklo zvířat. Již v letech 1969 a 1970 ilustroval také trampský časopis Trail.
Hůrka spolupracoval také s Divadlem Járy Cimrmana, pro které navrhoval plakáty. K jeho dalším realizacím patří tachovský pomník Díkůvzdání, věnovaný americké armádě a její roli při osvobození Tachova. Na realizaci z roku 1990 spolupracoval s akademickým architektem Vratislavem Kučerou a svou manželkou, akademickou sochařkou Alenou Burešovou. Hůrkovy práce jsou zastoupeny v řadě veřejných i soukromých sbírek. Například v Městské galerii Tachov, v Městské muzeu Mariánské Lázně, v Západočeské galerii v Plzni, v Západočeském muzeu a v Artotéce města Plzně.
Výstavy Od roku 1982 uspořádal celkem 28 samostatných výstav. Byl také členem plzeňské výtvarné skupiny P 89. Posmrtně byl například zastoupen na výstavě Dva břehy řeky Léthé – Cháronovo poselství v Galerii Klatovy/Klenová.
Reference
Kategorie:Čeští keramici Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští malíři 21. století Kategorie:Čeští grafici Kategorie:Čeští kreslíři Kategorie:Čeští sochaři 20. století Kategorie:Čeští sochaři 21. století Kategorie:Narození v roce 1942 Kategorie:Narození 13. ledna Kategorie:Narození v okrese Benešov Kategorie:Úmrtí v roce 2015 Kategorie:Úmrtí 5. srpna Kategorie:Úmrtí v Táboře Kategorie:Pohřbení v Bechyni Kategorie:Muži