Teresa Margherita od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, rodným jménem Anna Maria Redi (15. července 1747, Arezzo – 7. března 1770, Florencie), byla italská římskokatolická řeholnice Řádu bosých karmelitek. Katolická církev ji uctívá jako světici.
Život Narodila se dne 15. července 1747 do početné šlechtické rodiny v Arezzu, jako druhé dítě hraběte Ignazia Marie Rediho a Camilly Billeti. V devíti letech byla zapsána do internátní školy při benediktinském klášteře sv. Apollonie ve Florencii. Po dokončení studií v dubnu roku 1764 se rozhodla pro řeholní život, pročež vstoupila do kláštera bosých karmelitek ve Florencii. Jejím vzorem byla zakladatelka řádu, sv. Terezie z Avily. 1. září 1764 formálně podala žádost o přijetí. V souladu s tehdejším zvykem poté na dva měsíce opustila klášter a zůstala u rodinného přítele ve městě, kde čekala na formální odpověď na svou žádost.
Do kláštera byla přijata v listopadu roku 1764 a 11. března následujícího roku jí byl udělen hábit a řeholní jméno Teresa Margherita od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Řeholní sliby složila 12. března 1766.
Jako řeholnice byla velmi uzavřená a duchovně založená osoba. Byla pověřena službou ošetřovatelky (zdravotní sestry) pro komunitu. Měla zvláštní schopnost navazovat kontakt s neslyšícími a duševně nemocnými sestrami. Její duchovní život se touto službou ještě více prohloubil. Prožila zvláštní kontemplativní zkušenost spojenou se slovy z Prvního listu Janova 4,8: „Bůh je láska“, která se později stala větou, již často opakovala. Zažívala od představené komunity neustálé napomínání a ponižování, přesto však zůstávala vždy veselá.
Na začátku roku 1770 vypukla v klášterní komunitě epidemie, při které jako ošetřovatelka neúnavně pracovala a starala se o ostatní sestry. Začátkem března měla předtuchu své náhlé smrti, která u ní skutečně nastala ve věku 22 let. 6. března, poté, co byla nucena vynechat společný oběd, jedla sama v refektáři, když dostala náhlý záchvat bolesti podobný kolice, kvůli kterému nemohla až do rána odejít do svého pokoje. Nakonec si lehla do postele a zavolala pomoc. Přestože trpěla velkými bolestmi, odmítla péči ostatních sester, aby je nezatěžovala. Po posledním pomazání toho odpoledne ztratila schopnost mluvit i pohybovat se a brzy nato 7. března zemřela. Její neporušené ostatky spočívají v kostele kláštera bosých karmelitek ve Florencii.
Úcta Její beatifikační proces započal dne 15. července 1807, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 14. dubna 1841 ji papež Řehoř XVI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.
Blahořečena byla dne 9. června 1929 v bazilice sv. Petra papežem Piem XI. Zde ji také tentýž papež 19. března 1934 svatořečil.
Její památka je připomínána 7. března. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italské řeholnice Kategorie:Bosé karmelitánky Kategorie:Italské zdravotní sestry Kategorie:Narození v roce 1747 Kategorie:Narození 15. července Kategorie:Narození v Arezzu Kategorie:Úmrtí v roce 1770 Kategorie:Úmrtí 7. března Kategorie:Úmrtí ve Florencii Kategorie:Pohřbení ve Florencii Kategorie:Ženy