Heinrich Radanovich (uváděn též jako Radanowicz, od roku 1910 von Radanowicz-Harttmann) (1. září 1849 Lvov – 26. prosince 1927 Baden) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1869 a jako absolvent vojenských škol byl důstojníkem generálního štábu. Vystřídal službu u různých jednotek v celé monarchii a v roce 1904 získal hodnost polního podmaršála. Konec aktivní kariéry strávil v Praze jako velitel divize c. k. zeměbrany (1904–1909). V roce 1910 odešel do penze v hodnosti generála pěchoty, téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu a získal titul c. k. tajného rady.
Životopis náhled|vlevo|Heinrich Radanovich (1897) Narodil se v Haliči, v letech 1865–1869 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém MěstěSVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 50 dostupné online a do armády vstoupil v roce 1869 jako poručík u 49. pěšího pluku ve Vídni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 365 dostupné online V letech 1874–1876 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.K. Kriegsschule) ve VídniDie K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. 95 dostupné online a v hodnosti nadporučíka (1876) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Formálně byl nadále veden u 49. pěšího pluku, ale jako štábní důstojník vystřídal službu u 37. pěší brigády v Plzni,Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 148 dostupné online u 10. pěší divize v JosefověKais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 155 dostupné online a u 36. pěší divize v Banja Luce.Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 159 dostupné online Mezitím byl povýšen na kapitána (1879) s přidělením k zemskému velitelství v okupované Bosně a Hercegovině se sídlem v SarajevuKais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 107 dostupné online, později byl přeložen k 7. armádnímu sboru v Temešváru.Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 99 dostupné online V letech 1887–1892 byl přidělen k železničnímu odboru přímo na generálním štábu ve Vídni. Dále postupoval v hodnostech (major 1888,Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 160 dostupné online podplukovník 1890) a od roku 1892 byl zástupcem velitele 57. pěšího pluku v Krakově.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 432 dostupné online
V roce 1893 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 3. pěšího pluku v Dolnji Tuzle v Bosně a Hercegovině (1893–1899).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeń, 1894; s. 154, 592 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1894; s. 243 dostupné online K datu 1. listopadu 1899 obdržel hodnost generálmajora a převzal velení 53. pěší brigády v Košicích (1899–1904).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 257 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 121, 159 dostupné online V hodnosti polního podmaršála (1. května 1904)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 160 dostupné online přešel k jednotkám c. k. zeměbrany a stal se velitelem 21. zeměbranecké pěší divize v Praze (1904–1909).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1904; s. 277 dostupné onlineSchematismus der K.u.K. Landwehr und die K.u.K. Gendarmerie 1905, Vídeň, 1904; s. 46 dostupné online Velitelský post opustil koncem roku 1909 a k datu 1. března 1910 byl penzionován v hodnosti titulárního generála pěchoty.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 146 dostupné onlinePřehled generálů c. k. armády 1890–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 193 dostupné online
Po odchodu do výslužby pobýval převážně v Badenu, kde žil na adrese Antongasse 12.Ruhestands-Schematismus der Österreichisch-Ungarischen Armee für 1914; Štýrský Hradec, 1914; s. 24 dostupné online Zemřel 26. prosince 1927 ve věku 78 let.
Jeho dcera Editha (1895–1986) vystudovala univerzitu ve Vídni a proslula v oboru psychoanalýzy. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 se svým manželem Richardem Sterbou (1898–1989) emigrovala do USA.Editha Sterba-Radanowicz-Harttmann dostupné online
Tituly a ocenění Při příležitosti odchodu do penze byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Radanowicz-Harttmann.Ruhestands-Schematismus der Österreichisch-Ungarischen Armee für 1911; Štýrský Hradec, 1911; s. 24 dostupné online Zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online Během služby v armádě získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.Schematismus der K.u.K. Landwehr und die K.u.K. Gendarmerie 1908; Vídeň, 1908; s. 55 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1892) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1894) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1904) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1906) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Odkazy Reference
Literatura * DUSCHNITZ, Alexander: Der Oberste Kriegsherr und sein Stab 1908; Vídeň, 1908; s. 28 dostupné online
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 1. září Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí 26. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Muži