náhled|Výzkumem archaické DNA proslul například i švédský genetik Svante Pääbo (vlevo). Archaická DNA (angl. Ancient DNA) je DNA izolovaná z prastarých zdrojů (těl organismů i sedimentů) o stáří v řádu tisíců až milionů let. Vzhledem k neustále probíhajícím degradačním procesům po smrti organismů je tato DNA hůře dochovaná a více poškozená než recentní DNA. Zatím se jí podařilo získat z pravěkých až raně novověkých koster, mumifikované tkáně, archívních sbírek a exemplářů, nezmražených medicínských vzorků, dochovaných částí rostlin, ledu a permafrostu, jezerních i mořských sedimentů a exkavačních hald (pravěkého substrátu).
Předpokládá se, že horní časová hranice pro přítomnost DNA využitelné pro sekvenování je asi 0,4 až 1,5 milionu let.Willerslev, E.; et al. (2004). Long-term persistence of bacterial DNA. Current Biology. 14 (1): R9-10. V současnosti je nejstarším známým vzorkem archaické DNA z organismu vzorek ze stoliček mamuta srstnatého objeveného v sibiřském permafrostu, který má stáří 1,2 až 1,65 milionu let.van der Valk, T.; et al. (2021). Million-year-old DNA sheds light on the genomic history of mammoths. Nature. 591 (7849): 265–269. Nejstarším vzorkem vůbec je pak environmentální vzorek ze sedimentů v severním Grónsku, popsaný v roce 2022.Kjær, K. H.; et al. (2022). A 2-million-year-old ecosystem in Greenland uncovered by environmental DNA. Nature. 612 (7939): 283–291. Ten je starý zhruba rovné 2 miliony let (raný pleistocén) a obsahuje genetické stopy po tehdejším ekosystému s množstvím jeho živočišných i rostlinných obyvatel. DNA se podle současných výzkumů rozpadá nejpozději do 6,8 milionu let od uhynutí jeho původce, a to i v ideálních podmínkách pro jeho zachování.Allentoft, M. E.; et al. (2012). The half-life of DNA in bone: measuring decay kinetics in 158 dated fossils. Proceedings. Biological Sciences. 279 (1748): 4724–4733.
Klonování pradávných pravěkých organismů, podobné tomu, které bylo zobrazeno v románu a filmu Jurský park, patrně nebude nikdy možné. Některé tzv. měkké tkáně a biomolekuly z minulých geologických dob (včetně těch dinosauřích) již sice byly získány, ty však k přímému klonování posloužit nemohou. Výzkumem archaické DNA se dlouhodobě zabývají například švédský genetik Svante Pääbo nebo americký paleoentomolog George Poinar Jr..
Odkazy
Reference
Literatura Poinar, G.; Poinar, R. (2008). What Bugged the Dinosaurs? Insects, Disease, and Death in the Cretaceous. Princeton university Press, 280 str. Socha, V. (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Kazda, 184 str.
Externí odkazy O archaické DNA na webu University of Cambridge
Kategorie:DNA Kategorie:Genetika Kategorie:Pravěk