EL84 je v evropském značení elektronka – nepřímo žhavená výkonová pentoda s přípustnou anodovou ztrátou 12 W v miniaturním celoskleněném provedení s 9vývodovou paticí noval, určená pro použití v koncových stupních nízkofrekvenčních zesilovačů výkonu. V USA má tento typ elektronky označení 6BQ5.
Výrobci Nepřímo žhavená pentoda EL84 byla na trh uvedena v roce 1953 britským výrobcem Mullard (součást holandského koncernu Philips), přičemž navazovala na starší 9 W koncové pentody (EL3, EL41), oproti kterým kromě zvýšené mezní anodové ztráty umožňovala díky vyššímu meznímu napětí stínicí mřížky (g2) i spolehlivý provoz v tzv. „ultralineárním“ zapojení s g2 připojenou na odbočku primáru výstupního transformátoru, spojujícího výhody triodového a pentodového režimu (Hafler, Keroes; 1951). V bývalém Československu typ EL84 vyráběl podnik Tesla (Rožnov pod Radhoštěm, Třinec, Vrchlabí), na Slovensku ho v současnosti vyrábí společnost JJ Electronic v Čadci, protože jde o typ po roce 2020 celosvětově hojně využívaný v elektronkových kytarových zesilovačích a kombech i v zesilovačích.
Použití EL84 umožňuje konstrukci zesilovačů s výstupnými sinusovými výkony přibližně 5 W v třídě A (s jednou elektronkou na kanál) a 15 W v třídě AB (s dvojicí elektronek v push-pull zapojení na kanál). Vyšší výkon je dosažitelný na úkor zkreslení resp. překročení katalogových mezních hodnot, některé kytarové zesilovače např. provozují EL84 s anodovým napětím překračujícím 300 V a udávají výkon 20-25 W na kanál s dvojicí resp. 40-50 W se čtveřicí EL84. Pro potřeby dvojčinných (push-pull) zapojení se prodávají párované dvojice resp. čtveřice EL84, vybrané podle shody charakteristik.
Firma Mullard publikovala v roce 1954 v radioamatérském časopise Practical Wireless konstrukční návod na stavbu zesilovače známého jako Mullard 5-10 („5 elektronek, 10 wattů“) s dvojčinným koncovým stupněm s EL84, který díky použité topologii, kombinaci elektronek a celkové záporné zpětné vazbě (NFB) ze sekundáru výstupního transformátoru do katodového obvodu vstupní EF86, vynikal při použití kvalitních výstupních transformátorů širokým frekvenčním rozsahem a nízkým nelineárním zkreslením a který je dodnes oblíbenou konstrukcí. Mezi další oblíbené dobové Hi-Fi zesilovače s EL84 patří ultralineár Osram 912 („9 oktáv, 12 wattů“) také z roku 1954, resp. jeho variant G.E.C. 912-Plus z roku 1956 nebo Leak Stereo 20 z roku 1958, uvedený bezprostředně po premiéře prvních stereofonních LP (1957).
V československé spotřební elektronice byla EL84 použitá např. v magnetofonech MF2 a ANP201 Sonet (1958), zesilovačích AZK101 (10 W; 1960), AZS021, AZS022 (2 × 3 W; 1964), autorádiích 2103BV Luxus (1959), 2203BV Ozvěna (1959) a v různých rozhlasových přijímačích, gramorádiích a hudebních skříních.
V kytarových zesilovačích a kombech nižších výkonů se EL84 používá od konce 50. let (Watkins Dominator z roku 1956, Vox AC15 z roku 1958, Marshall 1974 z roku 1965) až do současnosti. Na rozdíl od Hi-Fi zesilovačů jsou obvykle navrhované bez zavedené celkové záporné zpětné vazby, cíleně tak využívající nelinearity, včetně nelinearit koncových elektronek, pro tvorbu „charakteru“ zvukového projevu.
Galerie
Odkazy Reference
Související články EL34 – 25 W nf. koncová pentoda v patici octal
Externí odkazy EL84 na webu The Valve Museum EL84 na webu Radiomuseum EL84 – katalogový list Philips (1953-1957) EL84 – katalogový list Tesla Rožnov (1959) EL84 – katalogový list JJ Electronic (2015)
Kategorie:Elektronky Kategorie:Vzniklo 1953