Ieronymos II. (světským jménem: Ioannis Liapis; * 30. března 1938 Oinofyta) je řecký duchovní a arcibiskup athénský a celého Řecka.
Život Narodil se 30. března 1938 v Oinofytě v Bojótii. Byl prvním ze dvou dětí Tasose a Dimitry Liapisových, rodiny albánského (arvanitského) původu. Jeho rodiče se věnovali zemědělství a chovu ovcí. Od útlého věku navštěvoval katechetickou školu, kde poznal tehdejšího archimandritu a pozdějšího metropolitu thébského a livadejského Nikodema (Graikose), který se stal jeho duchovním vůdcem.
Po dokončení základního vzdělání studoval na katedře historie a archeologie Filozofické fakulty Athénské univerzity a následně na tamní Teologické fakultě. Jako první v celém Řecku získal stipendium Státního stipendijního fondu (IKY) ke studiu byzantských dějin a kultury. Toto studium absolvoval na Univerzitě Štýrský Hradec v Rakousku a v Mnichově v tehdejším Západním Německu. Studoval také na Ostkirchliches Institut, institutu Římskokatolické církve v německém Řezně.
Pracoval jako akademický asistent v Athénské archeologické společnosti po boku významného archeologa Anastasia Orlandose a jako učitel klasických jazyků a literatury na lyceu Leonteio v Nea Smyrni, na 9. athénském večerním gymnáziu a také na gymnáziu v Avloně. Jako archeolog a teolog publikoval odborné studie a články. Za své dílo „Středověké památky Evie“ byl oceněn Athénskou akademií.
Následně vstoupil do pravoslavného duchovenstva a opustil akademickou kariéru. Dne 3. prosince 1967 byl v Thébách vysvěcen na diakona metropolitou thébským a livadejským Nikodimem a přijal jméno Ieronymos na počest tehdejšího athénského arcibiskupa Ieronymose I. Dne 10. prosince téhož roku byl v Livadii vysvěcen na kněze a obdržel hodnost archimandrity.
Od svého kněžského svěcení až do roku 1978 působil jako protosynkellos Thébské a Livadejské metropolie. Současně byl igumenem monastýru Proměnění Páně Sagmatá v letech 1971–1977 a monastýru svatého Lukáše v Boiótii v letech 1977–1981.
V letech 1978 až 1981 působil jako sekretář a následně hlavní sekretář Svatého synodu Řecké pravoslavné církve.
Biskupská služba V říjnu 1981, po rezignaci metropolity Nikodima, byl jednomyslně zvolen metropolitou Théb a Livadie. Jeho biskupské svěcení se uskutečnilo 4. října 1981 v athénské katedrále za předsednictví athénského arcibiskupa Serafima. Jako metropolita působil v synodních komisích pro církevní vzdělávání, církevní majetek, vztahy mezi církví a státem a stipendia. Zároveň působil jako místopředseda rozhlasové stanice Řecké pravoslavné církve. V letech 1986–1998 byl členem smíšených komisí státu a církve, které se zabývaly otázkami majetku monastýrů a církevního vzdělávání. V letech 2005–2007 byl předsedou komise pro dialog mezi společností a církví.
Během svého působení v metropolii nechal obnovit a personálně zajistit šest mužských a sedmnáct ženských monastýrů.
Významnou součástí jeho sociální činnosti bylo založení domovů pro děti, sirotčince fungujícího na principu náhradní rodiny v Thébách, domovů pro seniory v Thébách a Livadii, centra pro opětovné začlenění lidí s duševním onemocněním v Livadii, vzdělávacího centra pro tvůrčí aktivity dětí se speciálními potřebami v Livadii ve spolupráci s dalšími institucemi v kraji, centra prevence drogových závislostí v Livadii, výdejen jídla pro chudé a ekonomické migranty v Thébách, poradenských středisek v Thébách a Centra historického a archeologického výzkumu při monastýru Lykourési.
Postaral se také o vznik a fungování farních duchovních center a center pro mládež ve většině farností a o vybudování moderních táborových zařízení na hoře Parnassos. Z jeho iniciativy bylo založeno a dodnes funguje Centrum pro výzkum dějin a kultury Boiótie, které spolupracuje s univerzitami v Durhamu a Cambridge. Významně se také zasadil o vznik Centra pro zvyšování povědomí obyvatelstva o otázkách životního prostředí a ekonomických migrantů, které funguje v Oinofytě.
V roce 1998 byl jedním z kandidátů na athénského arcibiskupa, avšak ve třetím kole volby jej porazil metropolita Dimitriady Christodoulos.
Několik měsíců před volbou byl Ieronymos metropolitou Amvrosiem (Lenisem) obviněn prostřednictvím dopisu ze špatného hospodaření s církevním majetkem prostřednictvím správní komise, jejímž členem Ieronymos vůbec nebyl. Ieronymos se proto obrátil na soud a požádal nejvyššího státního zástupce při Nejvyšším soudu, aby nařídil důkladné soudní vyšetřování. O tři roky později byl zproštěn obvinění rozhodnutím odvolacího soudu.
Během následujícího desetiletí, kdy byl arcibiskupem Christodoulos, se Ieronymos s ním několikrát dostal do sporu, především kvůli vztahům s Ekumenickým patriarchátem a kvůli masovým shromážděním, která se konala na protest proti odstranění údaje o náboženském vyznání z řeckých občanských průkazů.
Arcibiskup athénský a celého Řecka Dne 7. února 2008 byl zvolen athénským arcibiskupem a primasem celé Řecké pravoslavné církve. Slavnostní intronizace se konala 16. února 2008 v katedrálním chrámu v Athénách.
V roce 2013 přivítal v Athénách moskevského patriarchu Kirilla. Dne 16. dubna 2016 navštívil společně s papežem Františkem a ekumenickým patriarchou Bartolomějem uprchlický tábor Moria na ostrově Lesbos, aby upozornili světovou veřejnost na problematiku uprchlíků. Při této příležitosti tři církevní představitelé podepsali společné prohlášení o podpoře uprchlíků.
Dne 16. prosince 2022 daroval papež František arcibiskupu Ieronymovi a Řecké pravoslavné církvi tři fragmenty Parthenónu, které byly uchovávány ve vatikánských sbírkách.
Během svého působení ve funkci arcibiskupa spolupracoval se třemi prezidenty Řecké republiky, osmi předsedy vlád a čtrnácti ministry školství a náboženství, což dokládá dlouhé období jeho služby a trvalou spolupráci mezi církví a státem.
Z iniciativy Ieronyma II. bylo po přibližně 75 letech právně vyřešeno postavení platů duchovních. Zákon z roku 2022 zajistil trvalé financování přibližně 10 000 kněží Řecké pravoslavné církve a uzavřel otázku, která zůstávala nevyřešena od roku 1945.
Za jeho arcibiskupského působení bylo zvoleno více než čtyřicet nových metropolitů a vysvěceno přes patnáct pomocných (vikarijní ) biskupů. Jednalo se o největší personální obnovu vedení Řecké pravoslavné církve od jejího založení.
Arcibiskup Ieronymos II. se musel během své služby vyrovnat s mnoha významnými společenskými a národními výzvami, mezi něž patřilo období hospodářské krize a memorand, zavedení kapitálových kontrol, migrační krize, pandemie COVID-19, otázky zahraničních vztahů Řecka, energetická krize a růst životních nákladů.
Jeho vedení bylo charakterizováno důrazem na synodalitu, společné rozhodování a sociální činnost církve. V důležitých otázkách byly postoje Řecké pravoslavné církve přijímány kolektivně prostřednictvím Svatého synodu, nikoliv jednostrannými rozhodnutími.
V otázkách víry a církevního učení zachovala Řecká pravoslavná církev pod jeho vedením své tradiční teologické a kanonické postoje. Rozhodnutí byla přijímána ve spolupráci s Ekumenickým patriarchátem, zejména v otázkách eucharistie během pandemie a při veřejných debatách o manželství osob stejného pohlaví.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Arcibiskupové athénští a celého Řecka Kategorie:Řečtí pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 30. března Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Narození v Řecku Kategorie:Žijící lidé