Křížová chodba u katedrály svatého Trofima v Arles (francouzsky Le cloître Saint-Trophime de l’ancienne cathédrale d’Arles) je mimořádně cenný klášterní ambit vybudovaný v průběhu 12. až 14. století. Tento architektonický skvost vyniká dokonalou plastickou harmonií a sochařskou výzdobou světového významu. Od roku 1846 požívá nejvyšší státní ochrany jako francouzská historická památka.

Od roku 1981 je navíc trvale zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO v rámci souboru římských a románských památek v Arles.

Architektonický vývoj a dispozice Urbanistické a prostorové umístění této křížové chodby je vysoce neobvyklé. Ambit netradičně nepřiléhá k hlavní lodi ani k transeptu katedrály, jak bývalo běžným zvykem. S prostorem chóru (kněžiště) je funkčně propojen monumentálním vnitřním schodištěm o pětadvaceti stupních. Ambit má přibližně obdélníkový půdorys o délce 28 metrů a šířce 25 metrů. V celém provensálském regionu se srovnatelné rozměry vyskytují výhradně u slavných cisterciáckých klášterů Le Thoronet a Sénanque nebo u benediktinského opatství de Montmajour.

Samotná výstavba celého komplexu probíhala v několika chronologických a slohových vlnách: Románská fáze (po roce 1150): Stavební práce byly zahájeny krátce po polovině 12. století vybudováním severního křídla ambitu, na které bezprostředně navázala stavba křídla východního. Obě tyto galerie nesou čisté znaky románského slohu. Gotická fáze (konec 14. století): K definitivnímu stavebnímu dokončení ambitu došlo až na sklonku 14. století, kdy bylo nejprve vztyčeno západní křídlo a následně jižní galerie. Jižní křídlo bylo kompletně dokončeno za episkopátu biskupa Jeana de Rochechouart (1390–1398). Tato mladší křídla jsou provedena v rozvinutém gotickém stylu.

Výsledkem tohoto staletého vývoje je fascinující koexistence dvou architektonických slohů – přísného románského umění na severu a východě a subtilnějšího gotického stavitelství na západě a jihu, které jsou navzájem spojeny v dokonale vyvážený celek.

Ikonografický program a půdorys Sochařská výzdoba pilířů, hlavic sloupů a podokapních konzol představuje vrcholné dílo provensálské plastiky. Rozvíjí složitý teologický program, který detailně mapuje biblické dějiny i lokální legendy.

Podle oficiálního stavebního a ikonografického plánu jsou jednotlivé sochařské prvky rozmístěny následovně:

Severní křídlo (románské): 1-Beran, 2-Smilstvo (Luxuria), 3-Svatý Jan, 4-Svaté ženy u hrobu, 5-Svatý Trofimus (patron), 6-Zmrtvýchvstání, 7-Svatý Petr, 10-Akanty, lidské hlavy a gryfové, 11-Vzkříšení Lazara, 12-Akantové listy, 13-Obětování Izáka Abrahámem, 14-Akanty, 15-Balaam, 16-Poutník do Emauz, 17-Znovuzrozený vzkříšený Kristus, 18-Druhý emauzský poutník, 19-Opěrný pilíř, 20-Akrobat, 21-Akanty, 22-Andělé a Abrahám, 23-Akanty a lidské hlavy, 24-Svatý Pavel, 25-Akanty, 26-Lidské hlavy, hlavy berana a gryfa, 27-Svatý Jakub Starší. Východní křídlo (románské): 28-Kristus ukazující své rány, 29-Svatý Tomáš, 30-Opěrný pilíř, 31-Orel, 32-Akanty, 33-Předání desek Zákona Mojžíšovi, 34-Listoví, 35-Akanty, orel a lidské hlavy, 36-Akant, 37-Akant a lidské hlavy, 38-Svatý Pavel, 39-Nanebevstoupení Páně, 40-Svatý Štěpán, 41-Ukamování svatého Štěpána, 42-Svatý Ondřej, 43-Osel, 44-Mystická Tarasque (provensálská dračí chiméra), 45-Rostlinný dekor, 46-Opěrný pilíř, 47-Akanty, 48-Zvěstování Panny Marie, 49-Listoví, 50-Orli, 51-Listoví, 52-Zvěstování pastýřům, 53-Jidáš, 54-Kristus u sloupu, 55-Kat. Západní křídlo (gotické): 56-Opěrný pilíř, 57-Atlant, 58-Akanty, 59-Herodes, 60-Lví tlama a lidská maska, 61-Útěk do Egypta, 62-Akant, 63-Tři králové před Herodem, 64-Král Šalomoun, 65-Zaniklá (chybějící) socha, 66-Královna ze Sáby, 67-Opěrný pilíř, 68-Lví hlava, 69-Erb s motivem orla, 70-Listoví, 71-Klanění Tří králů, 72-Jezdecká socha císaře Konstantina, 73-Vjezd Krista do Jeruzaléma, 74-Akanty, 75-Rozeslání apoštolů, 76-Gamaliel, 77-Jidášův polibek, Poslední večeře a Mytí nohou. Jižní křídlo (gotické): 78-Nárožní kropenka, 79-Křest a Pokušení Krista na poušti, 80-Anděl, 81-Kozlí hlava, 82-Lev a Tarasque, 83-Požehnání římského hřbitova v Alyscamps, 84-Listoví, 85-Panna Maria s Ježíškem, 86-Listoví, 87-Karel Veliký, 88-Maska, 89-Odsouzení baroni, 90-Listoví, 91-Oběšení baronů, 92-Gryf a siréna, 93-Karel Veliký a arcibiskup Turpin, 94-Listoví, 95-Ukamování svatého Štěpána, 96-Groteskní hlava, 97-Samson bojující se lvem, 98-Postava s draky, 99-Svatá Marta z Betánie, 100-Florální dekor, 101-Máří Magdaléna, 102-Florální dekor, 103-Zvěstování, 104-Netvor, 105-Korunování Panny Marie, 106-Lev, 107-Seslání Ducha svatého (Letnice).

Románské galerie Obě románské galerie (severní a východní) sestávají ze tří klenebních polí, která jsou od sebe oddělena pasovými oblouky spočívajícími na mohutných čtvercových pilířích. Každé klenební pole se do centrálního rajského dvora otevírá čtyřmi půlkruhovými arkádami, které dosedají na subtilní zdvojené sloupky kruhového nebo polygonálního průřezu. Robustní mezilehlé pilíře bezpečně zachycují tlak a náběh těchto klenbových pasů.

Severní galerie

Ústředními ikonografickými tématy sochařské výzdoby severní galerie jsou Kristovo Zmrtvýchvstání a oslava hlavních patronů města – svatého Trofima a svatého Štěpána.

Severozápadní nárožní pilíř: Dominuje mu socha svatého Trofima, zakladatele zdejší církve, který se ve 12. století stal hlavním patronem chrámu. Po jeho pravici se nachází socha svatého Petra, zobrazeného nejen jako kníže apoštolů, ale především proto, že jej podle legendy vyslal na misii evangelizovat Galii. Po levici svatého Trofima stojí svatý Jan, který byl spolu s Petrem přímým svědkem Kristova zmrtvýchvstání.

Tyto tři monumentální plastiky vynikají mimořádnou uměleckou kvalitou a řadí se k nejhodnotnějším románským sochám v celé Provenci. Mezi svatým Janem a svatým Trofimem je vytesán nízký reliéf znázorňující prázdný Kristův hrob. Mezi svatým Petrem a svatým Trofimem se nachází výjev nákupu vonných mastí třemi Mariemi, jak jej popisuje evangelium podle Marka (Mk 16, 1). Zobrazení kupců přepočítávajících peníze je v románském umění poměrně vzácné, analogie lze však nalézt na vlysech v Saint-Gilles a Beaucaire.

Dva mezilehlé pilíře severní galerie mají jednodušší strukturu a každý nese jedinou narativní scénu se třemi postavami.

První středový pilíř: Zobrazuje Krista doprovázeného dvěma poutníky do Emauz podle Lukášova evangelia (Lk 24, 13–35). Zmrtvýchvstalý Kristus jako ústřední postava nese poutnickou hůl a mošnu zdobenou drobnými květy. Jeden z poutníků drží hůl a čutoru, přičemž na hlavě má klobouk s inkrustovanou mušlí – přímou evokací Svatojakubské pouti, jejíž důležitou zastávkou bylo právě Arles.

Druhý středový pilíř: Zobrazuje Krista ukazujícího rány nevěřícímu Tomášovi. Po Kristově pravici stojí svatý Tomáš a po levici svatý Jakub Starší, kterého lze spolehlivě identifikovat podle rytého latinského nápisu na knize, již drží v ruce.

Severovýchodní nárožní pilíř: Vykazuje symetrickou kompozici k severozápadnímu pilíři. V jeho geometrickém středu je umístěna socha svatého Štěpána, který byl hlavním patronem baziliky po téměř sedm století. Po Štěpánově levici stojí svatý Pavel, snadno rozpoznatelný podle charakteristické pleše, a po pravici svatý Ondřej.

Mezi sochami jsou vsazeny dva reliéfy – jeden detailně ztvárňuje Nanebevstoupení Páně a druhý dramatické Ukamování svatého Štěpána.

Východní galerie

Východní galerie byla vybudována krátce po dokončení severního křídla. Vykazuje o něco větší šířku než severní galerie, přičemž celkové architektonické a konstrukční uspořádání obou prostor zůstalo obdobné. Hlavní sochařský program tohoto křídla se tematicky plně soustředí na klíčové okamžiky z pozemského života a z pašijí Ježíše Krista.

První pilíř (směrem od severní galerie): Zachycuje scénu Bičování Krista, na níž je Spasitel vytesán vysvlečený do půl těla a připoutaný k mučednickému sloupu. Doprovází jej postava Jidáše Iškariotského, který v rukou drží měšec se třiceti stříbrnými – odměnou za svou zradu.

Druhý (mezilehlý) pilíř: Ústřední socha tohoto pilíře byla v minulosti zničena. Do současnosti se tak dochovaly pouze dvě postavy, které tuto chybějící figuru původně lemovaly po stranách: socha biblického krále Šalomouna a plastika královny ze Sáby.

Jihovýchodní nárožní pilíř: Svým celkovým sochařským uspořádáním odpovídá mohutným pilířům v severním křídle. Mimořádnou pozornost poutá nádherná nárožní kropenka, jejíž miska ve tvaru mušle je nesena skloněnou postavou atlanta. Jedna z hlavních nárožních soch zpodobňuje učence Gamaliela, který byl podle lokální provensálské legendy bratrancem svatého Trofima.

Po obou stranách rohové kropenky jsou osazeny dva rozsáhlé narativní reliéfy: Prvním je reliéf zobrazující Jidášův polibek, Poslední večeři a Mytí nohou. Druhý detailně rozvíjí novozákonní výjevy Křtu Krista v Jordánu a následné Pokoušení Krista na poušti.

Gotické galerie

Obě mladší gotické galerie (jižní a západní) jsou zaklenuty křížovými žebrovými klenbami. Do centrálního rajského dvora se každé jejich klenební pole otevírá dvojicí hrotitých arkád, které dosedají na elegantní zdvojené sloupky.

Jižní galerie Jižní galerie sestává ze šesti klenebních polí, která od sebe oddělují střídavě subtilní a zesílené nosné pilíře. Zdejší ikonografický program je zasvěcen patronovi chrámu, svatému Trofimovi. Jednotlivé reliéfní scény, které po dlouhá staletích zůstávaly pro badatele záhadou, podrobně vizualizují hlavní epizody z literárního díla „Román o svatém Trofimovi“ (básně složené v letech 1221–1226).

Požehnání Alyscamps: Zobrazuje Krista žehnajícího slavnému římskému a středověkému hřbitovu v Alyscamps za přítomnosti svatého Trofima. Zázrak s oběšenými barony: Rozsáhlý narativní cyklus zachycující legendu, v níž mladý rytíř (baron) zneuctil a zpolíčkoval arcibiskupa Turpina. Císař Karel Veliký za tento čin odsoudil k trestu smrti oběšením jak samotného viníka, tak i devět jeho nejbližších příbuzných. Všichni byli exemplárně popraveni na šibenici ve Fourchonu. Na mocnou přímluvu svatého Trofima však zasáhla Boží ruka a všechny odsouzené na šibenici zázračně zachránila. Otřesen tímto zázrakem Karel Veliký baronům plně odpustil.

Zdejší stěnové niky byly v minulosti osazeny drobnými figurálními soškami, které se však do současnosti nedochovaly.«»

Západní galerie Západní galerie pochází z konce 14. století (dokončena v 15. století) a sestává ze sedmi klenebních polí oddělených sérií shodných pilířů. Její celkový ikonografický program vykazuje značnou roztříštěnost a postrádá jednotnou teologickou linii. Postupně zachycuje tyto izolované biblické a legendární výjevy: Ukamování svatého Štěpána: Novozákonní scéna mučednické smrti prvomučedníka Štěpána. Samson zápasící se lvem: Starozákonní hrdinský motiv Samsona trhajícího lví tlamu. Svatá Marta a Tarasque: Lokální provensálská legenda zachycující svatou Martu z Betánie, jak svou vírou a svěcenou vodou krotí bájného dračího netvora Tarasque. Máří Magdaléna: Novozákonní scéna, na níž Marie Magdalena pokorně omývá a líbá nohy Ježíše Krista. Korunování Panny Marie: Oslavný výjev Korunování Královny nebes.

Tapisérie v kapitulní síni

V románské kapitulní síni, která se nachází na východní straně křížové chodby, je trvale vystaven ucelený soubor šesti vzácných tapisérií z konce 17. století. Tento cyklus zachycuje scény z eposu Osvobozený Jeruzalém (La Jérusalem délivrée), kde jako ústřední postavy vystupují vojevůdce Godefroy z Bouillonu, vůdce první křížové výpravy, a normanský rytíř Tankred Galilejský. Všechny tyto gobelíny jsou opatřeny charakteristickým hnědým lemem, což dokládá, že byly utkány v textilních dílnách ve francouzském městě Felletin.

Jednotlivé tapisérie z tohoto felletinského souboru vyprávějí následující dějové scény: První tapisérie: Zobrazuje křižáckého vůdce Godefroye z Bouillonu, jak klečí před svým vojenským stanem a zbožně naslouchá archandělu Gabrielovi, který mu zjevuje Boží vůli a povolává ho k tažení.