Ferdinando „Nando“ Minoia (2. června 1884 Milán – 28. června 1940 Milán) byl italský závodní jezdec. Jeho přátelé ho jmenovali jako Nando. S závoděním začal v roce 1904 a jeho prvním velkým závodem byl Coppa Florio v roce 1907. V roce 1907 poprvé startoval Coppa Florio s vozem Isotta Fraschini Tipo D. V roce 1923 řídil první vůz Grand Prix na světě s motorem uprostřed, Benz Tropfenwagen. V roce 1927 vyhrál první ročník závodu Mille Miglia s vozem O.M. 665 Superba 1991 cm³ (Officine Meccaniche SA, Brescia). V roce 1931 stal prvním mistrem Evropy jezdců v závodech Grand Prix, když řídil vůz Alfa Romeo 8C-2300. Paradoxně se stal mistrem Evropy, aniž dosáhl jediného vítězství. V průběhu let řídil vozy značek Isotta Fraschini, Lorraine-Dietrich, Peugeot, Fiat, Benz, O.M., Steyr, Bugatti a Alfa Romeo.

Závodní kariéra První úspěch zaznamenal na Targa Florio. Tři okruhy v Madonii 22. dubna 1907 absolvoval s vozem Isotta-Fraschini Tipo D za 8 hodin 53 minut a 19,6 sekundy, tedy byl na trati o 35 minut a 43,2 sekundy déle než vítěz, tehdejší italská automobilová hvězda první velikosti, Felice Nazaro. Solidní čas zajistil Minoiovi desáté místo. V tomtéž roce vyhrál Coppa Florio, který se jel 1. září na okruhu u Brescie. Získal cenu 50 000 lir na závodě označeném jako Corse di Brescia, když s vozem Isotta Fraschini Tipo D urazil 485,7 km za 4 hodiny 39 minut. Účastnil se i Grand Prix Francie v roce 1908, ale s vozem Lorraine-Dietrich odpadl pro poruchu magneta již ve 3. kole z 10 kol, na které byl závod proponován. náhled|Ferdinando Minoia na voze Isotta-Fraschini (Coupe Florio, 1. září 1907) náhled|Ferdinando Minoia na Lorraine-Dietrich v Dieppe (Grand Prix Francie 1908) V roce 1914 řídil Peugeot v několika italských závodech do vrchu, včetně Poggio di Berceto a Moncenisio. Na dalších závodech se objevil až po 1. světové válce v roce 1920. Na rychlostním závodě automobilů pojmenovaném podle města Gallarate ve třídě dvoulitrových vozů obsadil Minoia na Fiatu 2. místo za Clericim na Bugatti. Docílil v závodě průměrné rychlosti 92,5 km/h.

V roce 1921 se objevil na okruhu v sicilské Madonii (Targa Florio). Závod se uskutečnil 29. května a Minoia startoval s vozem Fiat 801/401, který byl vybaven osmiválcovým motorem o zdvihovém objemu 3,0 l. V kategorii závodních vozů po 432 km (4 kola na okruhu Medio Circuito Madonie - Palermo) a po téměř 8 hodinách obsadil 3. místo a v celkovém pořadí se umístil na 9. místě. V červenci měl startovat na Grand Prix Francie v Le Mans (Circuit de la Sarthe). Přestože byl přihlášen na osmiválcovém Fiatu 801/401 jako třetí jezdec továrny Fiat SpA, na startu se ani jeden vůz turínské automobilky neobjevil. Už začátkem července vydala továrna oficiální prohlášení, že se Velké ceny Francie nezúčastní a navíc jeden z jejich nejúspěšnějších jezdců, Ferdinando Minoia, který měl být součástí týmu Velké ceny, dezertoval do Milána, aby pracoval pro Alfu Romeo. náhled|Minoia na Mercedesu 2. dubna 1922 Targa Florio Zpráva o účasti v týmu Alfy Romeo se nepotvrdila. Naopak v tisku se na jaře 1922 objevila zpráva, že Minoia bude startovat na voze Mercedes 6/40/65 s/c na závodu Targa Florio. Závod konaný 2. dubna se mu však nevydařil, protože odstoupil hned po 1. kole. V závodě startovali i Otto Hieronymus na Steyru VI 11/50 HP (dojel na 7. místě a vyhrál kategorii vozů 2001 až 3000 cm³) a Alexander Kolowrat na Austro-Daimleru Sascha 5/15 PS (ten odpadl hned v 1. kole). Absolvoval i 7. ročník závodu do vrchu La Suse-Moncenisio v Itálii, pořádaný 23. července na velmi obtížné trati 22,100 km dlouhé a podařilo se mu na voze O.M. 4C zvítězit v kategorii automobilů do 1,5 l a současně vytvořit rekord kategorie časem 20:20 min. Na voze O.M. 4C se čtyřválcem o objemu válců 1,5 l obsadil na závodě Circuito del Garda v Salò (provincie Brescia), který se konal 15. října 1922 v celkovém pořadí 3. místo a kategorii vozů do 1,5 l vyhrál. Závod se jel na 20 kol v celkové délce 247,2 km. náhled|Minoia na Steyru při závodě Targa Florio, 15. dubna 1923 V roce 1923 opět vyrazil na Sicílii, v dubnu se tam jel jeho oblíbený závod Targa Florio. Startoval 15. dubna, tentokráte na závodním voze Steyr VI Sport (Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft AG) se šestiválcovým řadovým motorem OHC o objemu válců 4900 cm³ a výkonu přes 74 kW/100 koní při 3000 ot/min. Mezi favority patřili Francouz André Boillot (Peugeot) a italští jezdci Alfy Romeo Guiseppe Campari a hrabě Giulio Masetti, kteří vyhráli Targa Florio v letech 1921 a 1922. V samotném závodě Boillot nedojel a Masetti skončil na 4. místě. Minoia dojel po 7 a půl hodinách opět na 3. místě jako v roce 1921, ale tentokrát už v celkovém pořadí. V kategorii vozů nad 4 l objemu obsadil 2. místo. O 14 dnů později zavítal Minoia do Československa na 7. ročník závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště. V závodních automobilech do 1,5 l objemu zvítězil na O.M. v rekordu třídy (3.55,2 min). Závody do vrchu Riesberg (Graz) konaly se dne 10. května za značné účasti rakouských i cizích značek. Nejlepšího času dne docílil Minoia na závodním voze O. M. časem 3:48,4 min, jímž současně utvořil i nový rekord na této trati. náhled|Ferdinando Minoia na voze Benz Tropfenwagen při Grand Prix Itálie 1923 V září 1923 se Minoia účastnil vůbec první Velké ceny Evropy pro závodní vozy kategorie Grand Prix, která se jela 9. září na okruhu v Monze současně jako Velká cena Itálie. Závod na 80 kol měřil 800 km a Minoia startoval s vozem Benz Tropfenwagen (Benz RH, šestiválcový řadový motor s objemem válců 1992 cm³ a výkonem 60–66 kW/80-88 HP, první vůz s motorem uprostřed). Byl to první start těchto vozů a za řízení Ferdinandem Minoiou a Franzem Hörnerem skončili na 4. a 5. místě (třetí vůz RH závod nedojel). Prvá 2 místa obsadily vozy Fiat 805, které pilotovali Carlo Salamano a Felice Nazzaro. Po příjezdu 3. Jimmyho Murphyho protrhlo obecenstvo ve svém nadšení hrazení závodní dráhy, vniklo na trať a oslavovalo vítěze italských vozů. Tím další závod Minoii, Hörnera a de Alzagy znemožnilo. Tito nemohli závod dokončit a byli klasifikováni s 76., 71. a 70. odjetými koly.

V roce 1924 zahájil sezonu opět na Sicílii při Targa Florio s vozem Steyr VI Sport 17/100 HP (šestiválec 4,5 l), ale nebyl to start úspěšný, protože závod nedokončil a odpadl v posledním kole z průběžného 16. místa. Na podzim přestoupil do stáje Alfa Romeo dostal k dispozici ikonický automobil Alfa Romeo P2. Velká cena Itálie se jela až 19. října (původní termín byl 8. září) na 800 km v Monze. Tovární stáj SA Ital. Ing. Nicola Romeo vyslala do závodu 4 vozy, které řídili Antonio Ascari, Giuseppe Campari, Louis Wagner a Ferdinando Minoia. Démonické vozy P2 po 80 kolech triumfovaly, obsadily prvá 4 místa a žádný jiný z dalších 8 vozů do cíle nedojel. Vyhrál Ascari, druhý skončil Wagner, třetí byl Campari společně s Presentim a na 4. místě dojel Minoia. Koncem roku 1925 (18. října) zaznamenal jediný start roku na okruhu Circuito del Garda. S novým dvoulitrovým vozem O.M. 665 (Officine Meccaniche SA Brescia) dojel na 2. místě (20 kol/245 km)

V roce 1926 zaznamenal nejlepší výsledek na závodu Targa Florio 2.místo (to ještě jednou zopakoval v roce 1929). Jelo na tradičním okruhu na Sicílii 25. dubna. Oproti předchozím ročníkům byl závod prodloužen o 1 kolo, jelo se tedy 5 kol po 108 km = 540 km. Závod Targa Florio byl vlastně sloučen s dřívějším Coppa Florio. Oba závody se jezdily společně, Targa na 4 a Coppa na 5 kol. Fernando Minoia jel na Bugatti T35T (řadový osmiválec, 24 ventilů, 2262 cm³, 190 km/h). Vozy Bugatti T35T slavily kolosální úspěch, protože obsadily prvá 3 místa v pořadí Meo Constantini, Ferdinando Minoia a Jules Goux. Závod byl poznamenám tragickou nehodou vozu Delage 2LCV, který řídil hrabě Giulio Masetti. V červnu se zúčastnil závodu 24 hodin Le Mans na voze O.M. Tipo 665. Společně s Forestim dojeli na 4. místě.

S Bugatti T35 ve verzi s motorem 1991 cm³ odjel 25. července Grand Prix Španělska a na okruhu Lasarte-Oria v San Sebastianu skončil těsně pod stupni vítězů na 4. místě (40 kol x 17,315 km = 692,6 km). Podle referátu Čeňka Junka v magazínu Auto měl Minoia před závodem prohlásit, že je ještě deprimován závodem na německém Avusu a neštěstími, která se tam před jeho očima stala. Tam startoval 11. července na O.M. 856 Grand Prix a po 6.kole závod vzdal. O týden dříve (18. července) se na tomto okruhu jela Velká cena Evropy (45 kol x 17,315 km = 779,175 km). Minoia startoval s osmiválcem Bugatti T39A 1,5 l a dojel na 5. místě, ale později byl diskvalifikován za použití předem neschváleného rezervního jezdce, mechanika Louise Dutilleuxe. Mezi oběma závody se ještě 22. července jela na okruhu Lasarte 4. Velká cena turistických vozů (IV Gran Premio de Turismo Guipúzcoa). Zde obsadil s vozem O.M. a se spolujezdcem Morandim 3. místo a vyhráli třídu do 2,0 l.

V roce 1927 vyhrála Mille Miglia 26.-27. března posádka Ferdinando Minoia / Giuseppe Morandi na voze O.M. 665 Sport spyder (1991 cm³) v čase 21:04:48,2 h a v průměrné rychlosti 77,238 km/h. Za zmínku stojí i 4. místo na Velké ceně Evropy, která se toho roku jela na Monze 4. září (50 kol/500 km). Jel s vozem O.M. 8C GP (osmiválec 1,5 l) a dojel jako poslední klasifikovaný více než 35 minut za vítězem. O rok později (1928) dojel 6. na Targa Florio se slabší specifikací Bugatti T37A (1,5 l). Před ním na 5. místě dojela v životním závodě Eliška Junková na Bugatti T35B (2,3 l) a vítězem závodu se stal Albert Divo rovněž na Bugatti T35B. Minoia jako 4. dojel na Velké ceně Říma o královskou římskou cenu. Ta jela 10. června na okruhu Tři fontány (30 kol/396 km) a řídil tehdy vůz Bugatti T39A (1,5 l). Vítězem tohoto závodu se stal Louis Chiron na Bugatti T35C. O týden (17. června) později se jela v Římě Velká cena turistických vozů a tehdy již 44-letý Minoia na Bugatti zde zvítězil. Zúčastnil se i III. Velké ceny Německa sportovních vozů konané 15. července na Nürburgringu a obsadil na Bugatti 35B celkově 3. místo v třídě 1,5-3,0 l a v celkové pořadí 7. místo. V závodu dominovaly v absolutním pořadí vozy Mercedes-Benz SSKL, které obsadily stupně vítězů v pořadí jezdců Caracciola, Merz a Werner. V 1. kole tohoto závodu zahynul ředitel československého bankovního domu JUNEK, Čeněk Junek.

V roce 1929 zaznamenal opět úspěch na Targa Florio, kde s Bugatti T35C dojel na 2. místě za vítězným Albertem Divem na stejném typu vozu. Po 540 km závodu měl ztrátu na vítěze 2 minuty. Na Mille Miglia s Alfou Romeo 6C 1750 SS Spider Zagato dojel 14. dubna se spolujezdcem Marinonim na 6. místě.

V roce 1930 v podstatě odjel úspěšně jediný závod a to bylo - jak jinak - na sicilské Targa Florio. Vedl upravený vůz Officine Meccaniche SA typ O.M. 665 S se šestiválcovým motorem o zdvihovém objemu 2,2 l. Dojel na 10. místě, uraziv předepsaných 5 kol a 540 km. Zajímavostí závodu je, že jeho bývalý spolujezdec Giuseppe Morandi na stejném typu dojel jako 6. V závodě zvítězil Achille Varzi na Alfě Romeo P2 před Louisem Chironem na Bugatti T35B.