Zelený dluhopis (, u emisí zaměřených na zmírňování změny klimatu též ) je dluhopis, jehož emitent se zavazuje použít získané peněžní prostředky na financování projektů s příznivým dopadem na životní prostředí, typicky v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti budov, nízkoemisní dopravy nebo nakládání s vodou a odpady. Od běžného dluhopisu se neliší právní povahou ani ručením emitenta. Odlišuje jej vymezené použití výnosu a závazek o tomto použití pravidelně vykazovat.
První emisi tohoto typu vydala v roce 2007 Evropská investiční banka, o rok později následovala Světová banka. Z okrajového nástroje rozvojových bank se postupně stal samostatný segment dluhového trhu. Objem nesplacených zelených dluhopisů překonal v roce 2025 hranici tří bilionů amerických dolarů.
Trh se dlouho řídil výhradně dobrovolnými tržními standardy, především zásadami pro zelené dluhopisy (anglicky Green Bond Principles, GBP). V Evropské unii je doplnilo nařízení o evropských zelených dluhopisech, použitelné od 21. prosince 2024, které zavedlo chráněné označení evropský zelený dluhopis (EuGB) a dohled nad externími posuzovateli. Empirický výzkum se neshoduje na tom, zda zelené dluhopisy přinášejí emitentům nižší náklady financování, a část literatury zpochybňuje, nakolik vůbec mění skladbu financovaných projektů.
Vymezení Podstata nástroje Zelený dluhopis je dluhopisem s vymezeným použitím výnosu (anglicky use of proceeds). Investor nese úvěrové riziko emitenta stejně jako u jeho ostatních dluhopisů a pořadí uspokojení pohledávky se nemění. Zelený charakter emise se projevuje v tom, k čemu se emitent zaváže před vydáním dluhopisu a co o tom následně zveřejňuje, nikoli v odlišné konstrukci kupónu či splatnosti.
Způsobilé projekty Zásady GBP vymezují okruh způsobilých zelených projektů demonstrativním výčtem, který zahrnuje obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost, prevenci a omezování znečištění, environmentálně udržitelné hospodaření s živými přírodními zdroji a využívání půdy, ochranu suchozemské a vodní biologické rozmanitosti, čistou dopravu, udržitelné hospodaření s vodou a odpadními vodami, přizpůsobení se změně klimatu, projekty oběhového hospodářství a ekologicky účinné výrobky a zelené budovy. Výčet není uzavřený a bývá doplňován podrobnějšími taxonomiemi, například metodikou Climate Bonds Initiative nebo klasifikacemi mnohostranných rozvojových bank.
Příbuzné nástroje Od zeleného dluhopisu je třeba odlišit několik blízkých nástrojů: sociální dluhopis – výnos směřuje na projekty se sociálním přínosem, například na zdravotní péči, vzdělávání nebo sociální začleňování; udržitelný dluhopis – kombinuje environmentální a sociální účely; dluhopis nabízený jako environmentálně udržitelný – emitent se zaváže alokovat výnos na činnosti přispívající k některému environmentálnímu cíli, aniž by použil chráněné označení EuGB; dluhopis vázaný na udržitelnost () – výnos není účelově vázán, avšak finanční nebo strukturální parametry dluhopisu, zpravidla výše kupónu, se mění podle toho, zda emitent dosáhne předem stanovených cílů udržitelnosti.
Souhrnně se pro tyto nástroje užívá zkratka GSS+, tedy zelené, sociální a udržitelné dluhopisy a dluhopisy vázané na udržitelnost (anglicky green, social, sustainability and sustainability-linked).
Historie Počátky Dne 5. července 2007 vydala Evropská investiční banka emisi nazvanou Climate Awareness Bond, tedy dluhopis klimatického povědomí,Doslovný překlad. V češtině nejde o ustálený název: české odborné zdroje i české verze dokumentů institucí EU uvádějí pro tuto emisi anglický originál. v objemu 600 milionů eur, která bývá označována za vůbec první zelený dluhopis na světě. Šlo o demonstrační emisi, jejímž smyslem bylo ukázat, že vázání výnosu na vymezený okruh klimatických projektů umožňuje investorům sledovat, kam jejich peníze směřují.
O rok později vydala Světová banka první emisi výslovně označenou jako zelený dluhopis (anglicky green bond). Ta již měla podobu běžného dluhopisu s pevným výnosem doplněného o nezávislé posouzení a o vykazování dopadů, tedy o prvky, které se později staly tržním standardem.
Rozšíření mezi státy Až do roku 2013 zůstával trh omezen na emise rozvojových bank s nejvyšším ratingem, poté se k nim připojily podniky a finanční instituce. V únoru 2016 vydala společnost Apple zelené dluhopisy za 1,5 miliardy amerických dolarů, tehdy největší emisi tohoto druhu od americké korporace. Podle vyjádření společnosti byla podnětem Pařížská dohoda uzavřená o dva měsíce dříve. Prvním státem, který vydal zelený státní dluhopis, se stalo v prosinci 2016 Polsko. Původně zamýšlenou emisi 500 milionů eur navýšilo ministerstvo financí kvůli převisu poptávky na 750 milionů eur. V lednu 2017 následovala Francie emisí za 7 miliard eur, první svého druhu v objemu srovnatelném s běžnými referenčními emisemi státního dluhu. V letech 2016 až 2023 vydalo zelené státní dluhopisy 33 států v objemu přibližně 390 miliard amerických dolarů. Podíl státních emitentů na hodnotě trhu zelených dluhopisů vzrostl z přibližně 7 % na konci roku 2017 na více než 20 % na jaře 2023.
Německo zavedlo koncept takzvaných dvojčat, kdy vedle sebe existuje zelený a běžný státní dluhopis se shodnými parametry, takže lze přímo srovnat jejich cenu. Podle tohoto vzoru vydalo v roce 2025 Dánsko první státní dluhopis pod evropským standardem EuGB.
Spojené království vydalo první státní zelený dluhopis (anglicky green gilt) v září 2021. Dvanáctiletá emise se splatností v roce 2033 a kupónem 0,875 % dosáhla objemu 10 miliard liber, přičemž objednávky přesáhly 100 miliard liber, což byla do té doby nejvyšší poptávka v syndikované emisi britského státního dluhu.
V roce 2021 přijala Evropská komise rámec pro zelené dluhopisy programu NextGenerationEU a oznámila záměr vydat v jeho rámci dluhopisy až za 250 miliard eur, tedy zhruba za 30 % celkového objemu programu. První emisi, patnáctiletý dluhopis v objemu 12 miliard eur a do té doby největší zelený dluhopis na světě, uskutečnila 12. října téhož roku. Čína naproti tomu vybudovala rozsáhlý trh bez státních emisí, opřený o státní podniky, finanční instituce a místní samosprávy. První státní zelený dluhopis denominovaný v jüanech vydala až v dubnu 2025, a to na londýnské burze.
Emise a ověřování Emitent, který chce vydat zelený dluhopis, zpravidla nejprve zpracuje takzvaný rámec zeleného financování. Ten vymezuje, jaké výdaje jsou způsobilé, jak budou projekty vybírány a jak bude emitent o alokaci a dopadech informovat. Soulad rámce s některým z uznávaných standardů potvrzuje nezávislý posuzovatel předemisním stanoviskem (anglicky second party opinion). Podíl emisí doprovázených takovým stanoviskem roste i mimo Evropu. V Číně jej v roce 2023 zveřejnila více než polovina emisí.
Po emisi následuje pravidelné vykazování. Emitent zveřejňuje zprávy o alokaci získaných prostředků a po jejich úplném rozdělení také zprávu o environmentálním dopadu financovaných projektů.
Standardy a regulace Tržní standardy Nejrozšířenějším dobrovolným rámcem jsou zásady pro zelené dluhopisy vydávané Mezinárodní asociací kapitálových trhů (ICMA). Stojí na čtyřech pilířích: použití výnosu, proces hodnocení a výběru projektů, správa získaných prostředků a vykazování. Vlastní certifikační rámec provozuje organizace Climate Bonds Initiative, jejíž metodika se zároveň používá k měření velikosti trhu.
K mezinárodním standardům přibývají regionální klasifikace způsobilých činností. V roce 2024 zavedl Hongkong vlastní taxonomii pro udržitelné financování.
Evropský standard pro zelené dluhopisy Označení evropský zelený dluhopis neboli EuGB zavedlo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2631 ze dne 22. listopadu 2023. Nařízení je platné od 20. prosince 2023 a přímo použitelné od 21. prosince 2024. Standard je dobrovolný: emitent jej použít nemusí, pokud však označení použije, musí splnit stanovené požadavky. Emitenty mohou být finanční i nefinanční podniky a veřejnoprávní subjekty z Evropské unie i ze třetích zemí.
Prostředky získané vydáním EuGB mají být alokovány na hospodářské činnosti splňující požadavky taxonomie EU. Nařízení připouští flexibilitu: až 15 % prostředků lze alokovat na činnosti, pro něž technická screeningová kritéria dosud neexistují, nebo na činnosti v rámci mezinárodní podpory a financování opatření v oblasti klimatu, splňují-li ostatní taxonomické požadavky.
Emitent EuGB uveřejňuje prospekt podle nařízení (EU) 2017/1129, před emisí zpracovává přehled údajů o dluhopisu a zajišťuje k němu předemisní posouzení s kladným stanoviskem externího posuzovatele. Každých dvanáct měsíců vydává zprávu o alokaci prostředků, po jejich úplném rozdělení k ní zajistí poemisní posouzení a alespoň jednou za dobu trvání dluhopisu vypracuje zprávu o dopadu na životní prostředí. Uvedené dokumenty musí být bezplatně dostupné na internetových stránkách emitenta nejméně dvanáct měsíců po splatnosti dluhopisu.
Nařízení upravuje rovněž postavení externích posuzovatelů, jejich registraci a organizační požadavky. Dohled nad nimi vykonává Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), případně vnitrostátní orgány. Pro dluhopisy nabízené jako environmentálně udržitelné a pro dluhopisy vázané na udržitelnost zavádí nařízení jen dobrovolné šablony pro zveřejňování informací s nižšími nároky.
Během prvního roku použitelnosti standardu byly pod označením EuGB vydány dluhopisy za více než 22 miliard eur, převážně energetickými podniky a finančními institucemi.
Trh Velikost a struktura Kumulovaný objem emisí zelených dluhopisů překročil podle Evropské investiční banky v roce 2022 hranici 1,5 bilionu eur, k čemuž přistupovalo dalších zhruba 720 miliard eur v sociálních a udržitelných dluhopisech. Objem nesplacených zelených dluhopisů překonal v roce 2025 tři biliony amerických dolarů. Zhruba dvě třetiny objemu vydaného v témže roce připadaly na podnikové emitenty, mezi nimiž převažovaly finanční instituce, energetika a průmysl.
Geografické rozložení Trh je koncentrován v několika ekonomikách. V letech 2022 a 2023 byla největším trhem se zelenými dluhopisy Čína s objemem 83,5 miliardy amerických dolarů odpovídajícím metodice Climate Bonds Initiative, následovaná Německem se 67,5 miliardy a Spojeným královstvím s 32,6 miliardy. V roce 2024 se na první místo vrátily Spojené státy s 84,7 miliardy dolarů, Čína se s 68,9 miliardy posunula na třetí místo a její kumulovaný objem dosáhl 555,5 miliardy dolarů. V roce 2025 pocházelo z Evropy zhruba 55 % celosvětových emisí, tedy asi 256 miliard dolarů.
Místní a komunitní emitenti Vedle států a velkých podniků vydávají zelené dluhopisy i územní samosprávy, a to v řádově menších objemech a často s přímou nabídkou vlastním obyvatelům. První britský obecní zelený dluhopis upsala v říjnu 2020 rada okresu West Berkshire. Emise v objemu jednoho milionu liber získala přibližně 640 investorů, z nichž zhruba pětina pocházela přímo z okresu, a výnos byl určen na instalaci fotovoltaiky na obecních budovách. Tento typ emise, označovaný jako místní klimatický dluhopis nebo komunitní municipální investice, následně použily další britské samosprávy včetně londýnských městských částí Camden, Islington a Southwark.
Cenotvorba