Varnava (světským jménem: Vladimir Viktorovič Kedrov; 21. dubna 1931 Vysokoje – 1. června 2020 Čeboksary) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita čeboksarský a čuvašský.
Život Narodil se 21. dubna 1931 ve vesnici Vysokoje Rjazaňského rajónu Rjazaňské oblasti. Pochází z kněžského rodu. V roce 1945 dokončil střední školu.
V letech 1951–1953 byl ponomarem v chrámu vesnice Bachmačejevo Mervinského rajónu Rjazaňské oblasti. Následně sloužil jako hypodiákon u rjazaňského arcibiskupa Nikolaje (Čufarovského).
Od května 1955 vstoupil mezi bratry Trojicko-sergijevské lávry a byl jmenován pomocníkem sakristána a představeného lávry.
Dne 10. prosince 1955 byl představeným lávry archimandritou Pimenem (Izvekovem) v Sergijevském chrámu postřižen do mnišství se jménem Varnava na počest svatého apoštola Barnabáše.
Dne 18. ledna 1956 byl jmenován sakristánem lávry.
Dne 15. února 1956 byl v moskevském chrámu Zjevení Páně patriarchou Alexijem I. vysvěcen na jerodiákona a 9. března 1957 byl v Křížovém chrámu Filareta Milostivého na jeromonacha.
Kromě poslušnosti sakristána lávry vykonával poslušnost funkci kanonarchy. V roce 1960 byl povýšen do hodnosti igumena a 8. října 1965 do hodnosti archimandrity. V letech působil 1970–1974 jako blagočinný lávry a také jako zastupující představený lávry.
Po smrti patriarchy Alexije I. vstoupil do komise pro revizi patriarchálních komnat a pro uskutečnění Místního sněmu k volbě nového patriarchy.
Dne 18. listopadu 1976 bylo rozhodnutím Svatého synodu jmenován biskupem čeboksarským a čuvašským. Dne 30. listopadu proběhla jeho biskupská chirotonie. Svěcení vykonali moskevský a celé Rusi patriarcha Pimen, krutický a kolomenský metropolita Serafim (Nikitin), volokolamský arcibiskup Pitirim (Něčajev), rjazaňský a kasimovský biskup Simon (Novikov), orlovský a brjanský biskup Gleb (Smirnov).
V roce 1983 navštívil se skupinou poutníků Ruské pravoslavné církve Svatou Horu Athos.
Dne 7. září 1984 byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Od 27. do 31. října 1984 doprovázel patriarchu Pimena při jeho cestě do Bulharska.
Dne 25. února 2001 byl povýšen do hodnosti metropolity.
Dne 17. července 2006 Svatý synod, vyslechnuv žádost o odchod do penze v souvislosti s dosažením 75 let, rozhodl: požádat, aby pokračoval v arcipastýřské službě.
Za 30 let řízení eparchie metropolitou bylo za jeho bezprostřední účasti obnoveno sedm monastýrů, otevřeno více než 210 farností (na začátku jeho správy bylo v Čuvašsku 35 farností), obnoveno Čeboksarské duchovní učilištěa vytvořeno Pravoslavné misijní centrum, které vede aktivní boj proti sektám. Za aktivní účasti metropolity byla obnovena historická část města Čeboksary, otevřena „Cesta k Chrámu“, spojující centrum s historickou částí města.
Dne 4. října 2012 byl jmenován hlavou nově vytvořené Čuvašské metropolie a také do funkce představeného (svěceného archimandrity) mužského monastýru Svaté Trojice v Čeboksarech.
Od 19. dubna 2018 až do své smrti byl podle věku nejstarším úřadujícím hierarchou a metropolitou Ruské pravoslavné církve.
Dne 1. června 2020 zemřel na oboustranný zápal plic způsobený COVID-19. Pohřební obřad vykonal v Pokrovsko-Tatjaninském chrámu v Čeboksarech marijský a joškar-olinský metropolita Ioann (Timofejev).
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Mniši Trojicko-sergijevské lávry Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 21. dubna Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození v Rjazaňské oblasti Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí v Čuvašsku