Opiový zákon (zákon č. 29/1938 Sb.)Celý název: Zákon, kterým se provádějí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23. ledna 1912, vyhlášená pod č. 159/1922 Sb. z. a n., Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147/1927 Sb. z. a n., a Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek ze dne 13. července 1931, vyhlášená pod č. 173/1933 Sb. z. a n. (opiový zákon). byl zákon přijatý Národním shromážděním první Československé republiky v lednu roku 1938. V platnosti zůstal i v období druhé republiky, Protektorátu Čechy a Morava (do roku 1941) a znovu v období třetí republiky a komunistického Československa, až do roku 1955.

Jednalo se o zákon komplexně regulující nakládání s psychoaktivními látkami. Slaďoval československou vnitrostátní legislativu s mezinárodními úmluvami, které Československo přijalo (především Mezinárodní opiová úmluva z roku 1912, Mezinárodní opiová úmluva z roku 1925 a Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek z roku 1931).Zákon č. 29/1938 Sb.

Obsah zákona V ust. § 1 opiový zákon uváděl výčet látek a surovin, na jejichž výrobu, zpracování, přepracování, přípravu, rozdělování, obchod, dovoz, průvoz a vývoz dopadá úřední dozor. Látky a suroviny byly rozděleny do čtyř skupin, zahrnut byl například kokain, morfin, opium nebo indické konopí.§ 1 zákona č. 29/1938 Sb. Nakládání s regulovanými substancemi bylo dle zákona možné jen po kladném rozhodnutí ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, přičemž ministerstvo mohlo již vydané povolení odvolat.§§ 8 a. n. zákona č. 29/1938 Sb.

Přestupek opiového zákona (a jeho prováděcích vládních nařízení) byl trestán okresními úřady, pokutou v rozsahu 500 až 50 000 korun, případně vězením až na pět měsíců.§ 18 zákona č. 29/1938 Sb.

Zákon rovněž zavádí trestný čin spočívající v úmyslné vyrobě, připravě, zpracování, přepracování, přechovávání, nabízení (k prodeji), uvedení do oběhu, dovozu, vývozu, průvozu nebo zprostředkování obchodu látek, které podléhají úředním dozoru, neoprávněnou osobou. Trestná byla i distribuce nástrojů nebo předmětů nepochybně určených k přípravě zakázaných látek neoprávněnou osobou. Příprava byla trestná. Přitěžující okolností bylo spáchání činu ve velkém rozsahu, po živnostensku nebo za takových okolností, že z toho vzešlo těžké poškození těla nebo smrt člověka nebo nebezpečí pro život nebo zdraví lidí ve větším rozsahu. Zákon dle závažnosti umožňoval udělit peněžitý trest, ve výši mezi 5000 a 10 000 korun, případně trest odnětí svobody (žaláře) v délce jeden rok až pět let. Umožňoval odsouzeného podrobit policejnímu dohledu. V případě cizinců mohlo být trestem i vyhoštění.§ 19 zákona č. 29/1938 Sb. Zákon umožňoval soudu uložit propadnutí věcí souvisejících se spácháním trestného činu, přičemž konečný výsledek trestního řízení neměl na propadnutí vliv.§ 22 zákona č. 29/1938 Sb.

Okolnosti přijetí zákona Psychoaktivní látky v Československu byly do doby přijetí opiového zákona regulovány především zákonem č. 128/1923 Sb. (zákon o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod čís. 159 Sb. z. a n. z roku 1922.). Tento jednoduchý zákon obsahující osm paragrafů zaváděl úřední dozor nad hrstkou psychoaktivních látek. Nelegální obchod s takovými látkami byl dle tohoto zákona přestupkem, za který mohla být uložena pokuta až do výše 20 000 korun (v případně nezaplacení pokuty mohla pak být uložen trest odnětí svobody).Zákon č. 128/1923 Sb. O vymáhání této regulace se od roku 1928 starala především protidrogová policejní ústředna. Regulace byla ve své době oproti ostatním státům Evropy poměrně mírná, krom toho ani nebyla příliš přísně vymáhána. I proto v té době v Československu působilo mnoho drogových překupníků.NOŽINA M., VANĚČEK M., Mandragora, morfin, kokain: Drogový problém v českých zemích v dobách habsburské monarchie a v předválečném Československu. Praha, KLP 2009, s. 165.

Přijetí zákona v Národním shromáždění nejrazantněji podporoval poslanec lidové strany Dr. Stanislav Hula, který si nechal od protidrogové ústředny vypracovat zprávu a na základě této zprávy pak ve shromáždění upozorňoval na rozsah problému s toxikomanií, mj. uvedl, že v Praze je nejméně 10 000 osob, které propadly toxikomanii. Projevu se dostalo pozornosti i v zahraničí.NOŽINA M., VANĚČEK M., Drogy v dobách totality: Drogový problém v Československu za německé okupace a komunismu. Praha, Academia 2024. s. 45-55.

Zákon byl přijat 27. ledna 1938.

Uplatňování zákona Uplatňování zákona bylo upřesněno v prováděcím předpise, vládním nařízením č. 137/1938 Sb. ze dne 24. června 1938.Vládní nařízení č. 137/1938 Sb. Dostupné online.

Krátce po zavedení zákona začaly policejní orgány drogové problematice věnovat velkou pozornost a do začátku německé okupace v roce 1939 se podařilo silně omezit činnost překupníků drog v Československu (pro které zavedením přísnější legislativy již nebylo atraktivní).

Problematický byl výklad ustanovení zákona hovořících o "přechovávání" látek. Otázka, zda mají být trestáni i uživatelé psychoaktivních látek, kteří nějaký objem dané látky drží jen pro svou potřebu, ale neobchodují s ní, nebyla zcela vyřešena až do období německé okupace. Německé okupační orgány pak sice zastávaly názor, že přechovávání dopadá i na pouhé uživatele, ovšem hodlaly československý opiový zákon nahradit německým opiovým zákonem (Opiumgesetz) z roku 1929, který byl komplexnější a přísnější. Německý opiový zákon byl zaveden Nařízením o zavedení zákondárství o omamných prostředcích na území Protektorátu Čechy a Morava ze dne 23. září 1940, s účinností od 1. ledna 1941.NOŽINA M., VANĚČEK M., Drogy v dobách totality: Drogový problém v Československu za německé okupace a komunismu. Praha, Academia 2024. s. 111-118.

Po skončení druhé světové války byla na základě prezidentských dekretů obnovena předválečná legislativa.Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o obnovení právního pořádku Tak nabyl opiový zákon znovu účinnosti a zůstal v platnosti až do roku 1955. Opiový zákon v období 50. let byl ovšem využíván již minimálně, jelikož dostupnost psychoaktivních látek mimo alkohol v tehdejším Československu byla nízká a trestný čin spočívající v nakládání s takovými látkami byl již zahrnut v trestním zákoně z roku 1950.NOŽINA M., VANĚČEK M., Drogy v dobách totality: Drogový problém v Československu za německé okupace a komunismu. Praha, Academia 2024. s. 392-394. Pravidla ohledně udělování povolení pro nakládání s omamnými látkami ze strany ministerstva zdravotnictví se ovšem opiovým zákonem a jeho prováděcím předpisem (nařízením vlády č. 137/1938 Sb.) řídila nadále. Nová pravidla byla zavedena až zákonným opatřením č. 23/1955 Sb., které i zrušilo samotný opiový zákon a jeho prováděcí předpisy.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Celý text zákona

Kategorie:Zákony Národního shromáždění (Československo) Kategorie:Zrušené zákony Československa Kategorie:Vzniklo 1938 Kategorie:Zaniklo 1955