Gerwald Claus-Brunner (přezdívaný Faxe; 19. května 1972, Dissen am Teutoburger Wald – 19. září 2016, Berlín) byl německý LGBT aktivista, levicový politik a vrah, významná osobnost Pirátské strany Německa, kterou v letech 2011 až 2016 reprezentoval v berlínském zemském sněmu.

Biografie Narodil se v roce 1972 v městečku Dissen am Teutoburger Wald ve spolkové zemi Dolní Sasko v tehdejším Západním Německu. Vvyrůstal na farmě v okrese Strang v obci Bad Rothenfelde a měl čtyři sourozence. Jeho rodiče byli členy antisemitské a extrémistické skupiny Bund für Deutsche Gotterkenntnis. Dům rodiny byl opakovaně prohledáván policií kvůli podněcování k nenávisti. Podle jeho mladšího bratra bylo Claus-Brunnerovo dětství poznamenáno násilím. Jeden bratr spáchal sebevraždu, jedna sestra zahynula při autonehodě a Gerwald Claus-Brunner byl údajně zneužíván zemědělským nádeníkem. Dle jeho vlastního vyprávění se opakovaně stal obětí šikany a přitahoval pozornost rvačkami, poškozováním majetku a týráním zvířat. Claus-Brunner se označil za bisexuála a „z 95 procent homosexuála“, což jeho rodiče to neakceptovali a později spolu s bratrem emigrovali do Kanady.

Politická kariéra Podle vlastních slov se Claus-Brunner v roce 1998 zapojil do projektu Absolute Mehrheit (česky Absolutní většina), když se spolu s 3000 studenty na zhruba dva měsíce připojil k Svobodná demokratická strana (FDP) v Berlíně.

V říjnu 2009 se připojil k berlínské buňce Pirátské straně Německa. V květnu 2011 neúspěšně kandidoval na předsedu strany.

V zemských volbách v Berlíně v roce 2011 byl zvolen poslancem sněmu. Podle jeho stranických kolegů se slovně dopouštěl urážek vůči ostatním členům a zaměstnancům Pirátské strany Německa, v důsledku toho byl postupně odvolán ze všech příslušných výborů.

V roce 2013 ve federálních volbách kandidoval do německého Spolkového sněmu ve volebním obvodu Berlín-Steglitz-Zehlendorf.

Claus-Brunner patřil k nejvýraznějším tvářím berlínských Pirátů, znám byl svým nekonvenčním stylem, nošením šátku a montérek.

Kritika a kontroverze Antisemitismus Začátkem listopadu 2011 byl Claus-Brunner v otevřeném dopise kritizován Charlotte Knoblochovou, bývalou prezidentkou Ústřední rady Židů v Německu, za nošení palestinského šátku (tzv. kefíja). Claus-Brunner kritiku i obvinění z možných antisemitských názorů odmítl.

Během minuty ticha za dva zesnulé poslance v berlínském zemském snemu v roce 2011 si demonstrativně nechal na hlavě šátek, což bylo v rozporu se zvyklostmi.

Vnitrostranické konflikty V roce 2012 Claus-Brunner vyvolal vnitrostranické spory, když na Twitteru napsal, že ti, kteří jsou pro ženskou kvótu v Pirátské straně, „chtějí pouze pozice s bonusem za prsa“.

V lednu 2016 osm členů berlínské frakce Pirátské strany navrhlo vyloučení Clause-Brunnera z frakce za slovní útoky na členy a zaměstnance strany. Návrh však byl zamítnut s devíti hlasy pro, třemi zdrželi se hlasování a třemi hlasy proti.

Vražda a sebevražda Dne 19. září 2016 dorazil do jeho volební kanceláře dopis na rozloučenou, načež byla zalarmována policie. Claus-Brunner a 29letý Jan Mirko L. byli nalezeni mrtví v Claus-Brunnerově bytě na Schönhauser Straße v berlínské čtvrti Steglitz. Vyšetřování zahájilo oddělení vražd a berlínské státní zastupitelství (). Pitva odhalila, že Claus-Brunner spáchal sebevraždu.

Oběť, Jan Mirko L., byl také členem Pirátské strany Německa, znal Clause-Brunnera několik let a pracoval v jeho volební kanceláři. Claus-Brunner byl údajně k tomuto muži sexuálně přitahován. Ten byl ovšem v heterosexuálním vztahu a zjevně Claus-Brunnerovy city neopětoval. Na jaře roku 2016 podal Jan Mirko L. na Clause-Brunnera obvinění na policii za stalking, ale ta nebyla řešena, protože Jan Mirko L. na policejní dotazy v této věci dále nereagoval. Claus-Brunner tak podal na Jana Mirka L. obvinění pro pomluvu. Policejní vyšetřování zjistilo, že večer 15. září 2016 Claus-Brunner zabil Jana Mirka L. v jeho bytě v berlínské části Wedding tupým úderem do horní části těla nebo uškrcením. Claus-Brunner si poté tělo zavražděného muže uložil do velké bedny a na ručním vozíku (nebo na kole či rudlu) ho přepravil přes půlku Berlína (cca 11 kilometrů) do svého vlastního bytu ve čtvrti Steglitz.

Pět dní po objevení obou těl policie obdržela balíček, který Claus-Brunner poslal svému bývalému partnerovi před svou sebevraždou, ale který se k příjemci nedostal. Obsahoval dokument, ve kterém se Claus-Brunner přiznal k vraždě 29letého muže, a také jeho osobní věci. Tento dokument obsahoval podrobnosti o motivu, který státní zastupitelství označilo za „vysoce osobní“. Státní zastupitelství následně vyšetřování ukončilo, protože vyšetřování proti zesnulému není povoleno a další osoby zapojené do trestného činu byly vyloučeny.

Ve svém posledním projevu na plenárním zasedání 23. června 2016 Claus-Brunner promluvil k poslancům sněmu s tím, že jim bude dovoleno „vstát a dodržovat minutu ticha na začátku jakéhokoli plenárního zasedání během aktuálního volebního období“, což bylo později interpretováno jako náznak jeho následné sebevraždy. Podle Bruna Kramma, tehdejšího předsedy Pirátské strany v Berlíně, Claus-Brunner tvrdil, že trpí chronickým onemocněním, které vede k selhání orgánů a že podle lékaře mu zbývá jen přibližně jeden rok. Berlínské státní zastupitelství oznámilo, že pitva neodhalila žádné důkazy o takovém onemocnění.

Tiskové zprávy a nekrology Tisk spekuloval o vraždě stranického kolegy a jeho následné sebevraždě, včetně otázek týkajících se totožnosti zesnulých, jejich vzájemného vztahu, okolností způsobu a trase, kterou byla tělo přepravována z jednoho bytu do druhého. Některé noviny dále citovaly výpovědi příbuzných o Gerwaldu Claus-Brunnerovi.

Počáteční nekrology byly zpočátku příznivé, ale poté, co se vražda jeho stranického kolegy dostala na veřejnost, byly některé odvolány (například ty zveřejněné berlínskou Pirátskou stranou a novinami B.Z.) nebo doplněny vysvětlujícími pasážemi.

Soudní patolog Michael Tsokos věnoval případu kapitolu ve své knize Die Zeichen des Todes.

Mediální recepce Případ se dočkal mnoha reportáží i mimo bezprostřední politické mediální pokrytí. V roce 2025 deník Tagesspiegel zveřejnil případ jako 3. epizodu své desetidílné série Serie Rechtsmediziner Philipp Möller – der Arzt der Toten od Katji Füchselové“, v níž odpovědný soudní patolog podrobně zrekonstruoval pitvu a ohledání místa činu.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Berlín Antisemitismus LGBT práva v Německu Pirátská politika Pirátská strana Německa

Externí odkazy

BBB.com – Berlin Pirate politician Claus-Brunner in 'murder-suicide' Lidovky.cz – V kocábce německých pirátů se objevují díry iDNES.cz – Berlínský pirát vezl na kole přes město mrtvolu, pak se sám zabil Eurozpravy.cz – Skandál německých pirátů: Člen strany patrně vraždil, pak se zabil elektrickým proudem Co jste o Pirátech nevěděli? Vedla je fetiš modelka, řešili i vraždu. Ti čeští mohou dosáhnout jednoho prvenství

Kategorie:Němečtí aktivisté Kategorie:Němečtí politici Kategorie:Němečtí vrazi Kategorie:Aktivisté za práva LGBT komunity Kategorie:Antisemité Kategorie:Členové Pirátské strany Německa Kategorie:Elektrikáři Kategorie:LGBT politici Kategorie:LGBT zločinci Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Sebevraždy v Německu Kategorie:Vraždy-sebevraždy v Německu Kategorie:Narození 19. května Kategorie:Narození v roce 1972 Kategorie:Narození v Dolním Sasku Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí v roce 1976 Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži