Timofej Amvrosijevič Strokač (, , Astrachanka, Přímořský kraj, Ruské impérium – 15. srpna 1963, Kyjev, SSSR) byl sovětský politik, příslušník NKVD, náčelník Ukrajinského štábu partyzánského hnutí a ministr vnitra Ukrajinské SSR.
Mládí Narodil se v chudé rodině rolníka přesídlence. V roce 1914 dokončil venkovskou školu.
V letech 1919–1922 bojoval jako rudý partyzán v Ruské občanské válce na Dálném východě. Od roku 1924 sloužil jako příslušník pohraničních vojsk OGPU (později NKVD) v rámci 58. Nikolsko-Ussurijského oddílu. V rámci pohraničních vojsk působil v následujících funkcích:
V letech 1925–1927 absolvoval výcvik na 2. charkovské škole pohraničních vojsk (). V letech 1927–1929 působil jako zástupce velitele pohraniční hlídky u 56. blagověščenského pohraničního oddílu na Dálném východě. Zde se podílel na operacích v rámci konfliktu kolem Čínské východní dráhy. V letech 1929–1932 zastával funkci zástupce velitele a náčelníka školy pro přípravu nižších velitelů u 53. daurského pohraničního oddílu na Dálném východě. V letech 1932–1933 studoval na Vyšší škole pohraničních vojsk OGPU. V roce 1927 vstoupil do VKS(b). V letech 1933–1935 působil jako velitel mobilní skupiny pohraničních vojsk () 20. slavutského pohraničního oddílu (Ukrajinská SSR). V letech 1935–1936 jako zástupce velitele 24. mogilev-podolského pohraničního oddílu (Ukrajinská SSR). Dne 3. dubna 1936 byl povýšen na kapitána. Od ledna do května 1938 velel 162. pluku NKVD ve Vorošilovgradu. Od května do července 1938 působil jako náčelník štábu 24. mogilev-podolského pohraničního oddílu (Ukrajinská SSR). Dne 4. září 1938 byl povýšen na majora a 23. listopadu 1939 na plukovníka. V letech 1938–1940 byl náčelníkem 25. tiraspolského pohraničního oddílu (Ukrajinská SSR). V letech 1940–1941 velitelem 25. kahulského pohraničního oddílu (Moldavská SSR). Podílel se na obsazení Besarábie.
Druhá světová válka Od března 1941 do 16. ledna 1946 působil jako zástupce lidového komisaře vnitra Ukrajinské SSR. Podílel se na obraně Kyjeva, ze kterého se mu podařilo ustoupit se svým oddílem přes 475 kilometrů okupovaným územím. Po příjezdu do Moskvy musel čelit vyšetřování kvůli tomu, že nezajistil evakuaci části archivů NKVD z Ukrajinské SSR. Po zjištění, že splnění úkolu bylo nemožné, byl obvinění zproštěn. Dne 6. září 1941 mu byla přidělena hodnost majora státní bezpečnosti. Zúčastnil se také bitvy před Moskvou, kde vedl štáb volokolamského úseku moskevského obranného pásma.
Od června 1941 řídil formování stíhacích praporů a partyzánských oddílů. Strokač ve funkci prosazoval, aby ustupující pohraniční vojska nebyla nasazovaná jako běžná pěchota, ale byla využita jako partyzáni nebo diverzanti. Strokač o podmínkách partyzánských bojů vzpomínal:
Dne 20. června 1942 byl pod jeho vedením zřízen Ukrajinský štáb partyzánského hnutí, v jehož čele stál až do roku 1945 (podle dalšího pramene do podzimu 1944). Součástí jeho práce bylo řízení podvratné činnosti a propagandy mezi příslušníky policie, a to prostřednictvím nasazování agentů do jejich řad a šířením letáků.
Ve funkci byl mimo jiné zodpovědný za koordinaci akcí partyzánů s operacemi Rudé armády. Během sovětských operací Uran a Saturn na přelomu let 1942 a 1943, bitvy v Kurském oblouku a bitvy o Dněpr ukrajinští partyzáni významně přispěli pod vedením štábu partyzánského hnutí k úspěchu sovětských vojenských operací, když prostřednictvím rozsáhlých sabotážních akcí zpomalovali přesuny a ústup jednotek Wehrmachtu.
Dne 14. února 1943 byl povýšen do hodnosti komisaře státní bezpečnosti. Koncem roku 1943 Ukrajinský štáb partyzánského hnutí řídil činnost 29 partyzánských svazků a 83 samostatných oddílů čítajících více než 300 000 partyzánů.
V roce 1944 pod jeho vedením partyzáni úzce spolupracovali s postupujícími sovětskými vojsky na pravobřežní a západní Ukrajině a zasazovali nepříteli údery v týlu. Dále také prováděli politickou práci na okupovaných územích, která spočívala v šíření zpráv o vítězstvích Rudé armády, propagandě proti OUN-UPA a prosovětské agitaci. Vysílal rovněž průzkumně-diverzní oddíly k organizování sabotáží a partyzánského hnutí v Protektorátu Čechy a Morava, na Slovensku a v Maďarsku.
Dne 6. srpna 1944 byl povýšen na generálporučíka.
Po válce V letech 1945–1946 byl náměstkem lidového komisaře vnitra Ukrajinské SSR a zároveň se podílel na potírání jednotek UPA, když působil jako vedoucí Správy pro boj s banditismem (). V této funkci měl na starosti boj proti „nacionalistům“ a „fašistickým kolaborantům“. Ve své funkci prosazoval, aby do jednotek bojujících s protisovětskými ozbrojenci byli začleňováni i bývalí sovětští partyzáni. Vedl kárné výpravy proti ukrajinskému nacionalistickému hnutí, které přetrvávalo i po skončení války. Pod jeho přímým vedením a za jeho osobní účasti byl 12. února 1945 zlikvidován jeden z vůdců UPA a válečný zločinec Dmytro-Roman Semenovyč Kljačkivskyj (). Celkem bylo jen v období od ledna do května 1945 zabito 12 704 příslušníků UPA a více než 33 000 jich bylo zajato.
Od ledna 1946 zastával funkci lidového komisaře vnitra Ukrajinské SSR. Jeho působení ve funkci bylo přerušeno 19. března 1953, kdy byl zbaven funkce a přeřazen na nižší post. Po zatčení Beriji a Strokačova nástupce Pavla Jakovleviče Mešika byl znovu jmenován do funkce ministra vnitra Ukrajinské SSR, kterou zastával až do roku 1956.
Byl také poslancem Nejvyššího sovětu SSSR ve 3. (1950–1954) a 4. volebním období (1954–1958). Byl také členem Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny.
Od 28. května 1956 do 30. března 1957 působil jako náměstek ministra vnitra SSSR. Od 31. května 1956 až do 8. března 1957 jako náčelník Hlavní správy pohraničních a vnitřních vojsk MVD SSSR ().
Do 22. května 1957 byl v dispozici personální správy MVD SSSR a dne 22. května 1957 byl ze zdravotních důvodů propuštěn do výslužby, a to na základě rozkazu Ministerstva vnitra SSSR č. 311 ze dne 30. března 1957.
Dne 15. srpna 1963 zemřel. Pohřben je na Bajkovském hřbitově.
Vyznamenání Byl vyznamenán třikrát Leninovým řádem (7. března 1943; 23. ledna 1948; 6. srpna 1949), dvakrát (podle jiných pramenů třikrát) Řádem rudého praporu (15. ledna 1945; 25. června 1954), Řádem Suvorova (1. třída, 2. května 1945), Řádem vlastenecké války (1. třída, 10. dubna 1945) a dvakrát Řádem rudé hvězdy (19. září 1952).
Dále je také nositelem zahraničních vyznamenání:
Československo – Řád Bílého lva a Válečný kříž 1939. MLR – Řád Maďarské lidové republiky II. třídy (1950) a Řád maďarské svobody (stříbrná třída).
Memoáry Strokač je autorem knihy Náš volací znak – „Svoboda“. NKVD Ukrajinské SSR ve Velké vlastenecké válce ().
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kniha memoárů v PDF formátu.
Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Sovětští partyzáni Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války Kategorie:Sovětští generálové Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva Kategorie:Nositelé Válečného kříže 1939–1945 Kategorie:Nositelé Řádu Suvorova Kategorie:Nositelé Řádu vlastenecké války Kategorie:Narození 4. března Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Narození v Přímořském kraji Kategorie:Narození v Rusku Kategorie:Úmrtí 15. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Úmrtí v Kyjevě