Varsonofij (světským jménem: Vasilij Pavlovič Lebeděv; 1871 Staruchino – 15. září 1918 Kirillov) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup kirillovský a vikář novgorodské eparchie. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život Narodil se roku 1871 ve vesnici Staruchino Novgorodské gubernie.

Otec — Pavel Michajlovič Lebeděv, žalmista chrámu svatého Mikuláše ve Staruchinském pogostu. Matka — Agrippina Ivanovna, ovdověla, když bylo Vasilijovi 8 let. V péči vdovy zůstalo osm dětí, přičemž nejstaršímu bylo 14 let. Mladší bratr Alexej (v mnišství Arsenij) — později mnich byl zastřelen 17. prosince 1937.

Absolvoval Borovičské duchovní učiliště; v roce 1894 — Novgorodský duchovní seminář, kde na něj měl vliv učitel dějin rozkolu Nikolaj Sperovskij (pozdější arcibiskup); účastnil se misijních cest tohoto učitele s jeho žáky po Starorusském ujezdu.

Od roku 1894 byl pomocníkem eparchiálního misionáře novgorodské eparchie a kázal mezi starověrci. Ještě jako seminarista důkladně prostudoval staré tištěné knihy a již v posledním ročníku jezdil na disputace se starověrci.

Dne 1. dubna 1895 přijal mnišský postřih se jménem Varsonofij. Na jeho rozhodnutí vydat se mnišskou cestou měl o vliv setkání se slavným misionářem Pavlem Prusským. Jejich rozhovor utvrdil mladého muže ve volbě jeho povolání a archimandrita Pavel mu požehnal k mnišskému životu.

Dne 9. dubna 1895 byl vysvěcen na jerodiákona, 30. července na jeromonacha a byl přijat mezi bratry novgorodského Antonijevského monastýru, přičemž nadále vykonával povinnosti misionáře.

Od roku 1896 se stal eparchiálním misionářem-kazatelem movgorodské eparchie. Přivedl mnoho starověrců k přijetí jednověří (tj. k uznání administrativní podřízenosti Svatému synodu při zachování starých obřadů). Dokázal svými vystoupeními zaujmout venkovské obyvatelstvo. Byl stavitelem několika jednověreckých chrámů, kde po jejich vysvěcení slavnostně a zbožně sloužil bohoslužby podle starých knih. Publikoval články na misijní témata v „Novgorodských eparchiálních zprávách“, vydal řadu knih a brožur. Po újezdech eparchie organizoval krátkodobé kurzy pro městské i venkovské duchovenstvo.

Byl jedním z hlavních organizátorů nového monastýru v Borovičském ujezdu, v místě s neobvyklým názvem „Zapomenutí rodiče“. Vznikl jako skit přičleněný k Antonijevskému monastýru na starém hřbitově, 30 verst od Staruchinského pogostu. V roce 1917 byl skit přeměněn na samostatný monastýr Pjatnická pustyně.

Účastnil se Všeruských misijních sjezdů v Kazani (1897) a Kyjevě (1908), Prvního všeruského jednověreckého sjezdu v Petrohradě (1912). V roce 1909 byl pozván do Moskvy na První Pomorský sjezd starověrců-bezpopovců. Za svou misijní činnost byl v roce 1902 vyznamenán náprsním křížem, v roce 1909 byl povýšen do hodnosti archimandrity. Rovněž byl vyznamenán řády svaté Anny II. stupně (1912) a svatého Vladimíra IV. stupně (1916).

Na konci roku 1911 byl vyslán do Voroncovského ženského monastýru pskovské eparchie, aby prošetřil činnost pskovských ioannitů. V důsledku toho byla představená monastýru odvolána a Svatý synod 13. dubna 1912 uznal ioannity za sektu.

Dne 11. prosince 1916 bylo vydáno Nejvyšší nařízení o jeho jmenování druhým vikářem novgorodské eparchie. 7. ledna 1917 byl jmenován biskupem a 8. ledna (podle starého stylu) 1917 byl v novgorodském chrámu svaté Sofie rukopoložen na biskupa kirillovského. Svěcení předsedal novgorodský arcibiskup Arsenij (Stadnickij) a účastnili se ho dva pozdější svatí novomučedníci — biskup gdovský Veniamin (Kazanskij) a biskup kaširský Juvenalij (Maslovskij).

Byl znám jako nadaný kazatel. V Kirillově založil Bratrstvo pravoslavných žen a mužů, jehož jedním z úkolů byla ochrana pravoslavných svatyní, především svatyní Kirillo-Bělozerského monastýru. S jeho požehnáním začaly práce na restaurování nejuctívanějších svatyní monastýru — chrámové ikony Uspenského chrámu a nejstarší ikony svatého Kirilla Bělozerského. Polovinu biskupského domu poskytl pro zřízení muzea a úložiště starobylostí v monastýru.

Dne 14. září 1918 si Varsonofij a historik umění Alexandr Anisimov prohlíželi starožitnosti Gorického Voskresenského monastýru. Při zpáteční cestě z monastýru byl Varsonofij zatčen a uvězněn v Kirillově. Následujícího dne byl spolu s dalšími bez soudu popraven Čerepoveckým guberniálním trestným oddílem na hoře Zolotucha; těla byla pohřbena na stejném místě v jednom hrobě.

Spolu s ním byli popraveni:

igumena Ferapontovského monastýru Serafima (světským jménem: Jelizaveta Nikolajevna Sulimovová) Michail Dormidontovič Trubnikov (narozen 1855), šlechtic, kapitán 2. hodnosti ve výslužbě, bývalý smírčí soudce, zemský náčelník Nikolaj Ignatěvič Burlakov (narozen 1889), bývalý člen Kirillovské městské dumy, technický praktikant Anatolij Andrejevič Baraškov (narozen 1870), zámožný rolník z vesnice Gridino v Kirillovském újezdu Filip Kirillovič Maryšev (narozen 1864), rolník z vesnice Malino Kirillovské volosti, obchodník.

V 60. letech 20. století byl hrob zničen a znesvěcen a na jeho místě byl postaven prasečinec. Dne 17. prosince 1998 byl na místě popravy mučedníků vztyčen kříž. V roce 2005 byla z prostředků dobrodinců Kirillo-Bělozerského monastýru na místě popravy postavena kaple.

Kanonizace Roku 1999 byl svatořečen jako místně uctívaný světec vologdské eparchie.

Roku 2000 byl on a s nim popravení lidé svatořečeni na Archijerejském soboru Ruské pravoslavné církve a zařazen do Sbor novomučedníků a vyznavačů ruské církve.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Narození v Novgorodské oblasti Kategorie:Úmrtí 15. září Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí ve Vologdské oblasti