náhled|Výzkumnice vypouštějící netopýra Chiropterologie (z řeckého cheir / χείρ = ruka, pteron / πτερόν = křídlo a logia / λογία = nauka) je vědní obor zoologie zabývající se studiem letounů (Chiroptera), tj. netopýrů a vrápenců.
Česká chiropterologie První písemné zmínky o netopýrech na českém území pocházejí z veršovaného Glosáře a Fysiologiáře mnicha Klareta ze 14. století a ze spisu Orbis sensualium pictus Jana Amose Komenského z roku 1658; v obou případech byli letouni mylně zařazeni mezi ptáky. Nejstarší přehled savců Čech sestavil Franz Wenzel Schmidt v roce 1795. Následující publikace, jako kompendium Ssawectvo Jana Svatopluka Presla (1834) či prvotní česky psaný faunistický soupis Karla Amerlinga (Fauna čili zvířena česká, 1852), představovaly převážně kompilace tehdejších evropských poznatků.
Základy vědecké chiropterologie v českých zemích položil v polovině 19. století pražský rodák Friedrich Anton Kolenati (Bedřich Antonín Kolenatý). Publikoval monografie o evropských letounech a zahájil soustavný výzkum fauny Moravského krasu. Ve druhé polovině 19. století zdokumentoval výskyt 15 druhů netopýrů v Čechách Antonín Frič ve spise Obratlovci země České (1872), na jehož faunistické práce navázal František Bayer.
V meziválečném období publikoval Václav Jiří Staněk v roce 1933 monografii věnovanou anatomii sluchového orgánu chiropter. Otakar Štěpánek následně shrnul určovací znaky v rámci příručky Klíč našich obratlovců (1939) a ve 40. letech 20. století prováděl chiropterologický výzkum v Severomoravském krasu Karel Kostroň. Soustavné kroužkování netopýrů zahájili na konci 40. let 20. století Walter Černý, Ivo Grulich a Zdeněk Šebek. V průběhu 50. let 20. století se v Brně a Praze utvořily specializované výzkumné skupiny (Ivo Grulich, Dalibor Povolný, Jiří Gaisler, Vladimír Hanák, Karel Hůrka), které se zaměřily na faunistiku, bionomii a ektoparazity letounů. Vydání souhrnné monografie Netopýři Československa (Jiří Gaisler, Vladimír Hanák, Milan Klíma, 1957), jež popisovala 22 druhů na čs. území, uzavřelo pionýrské období a zahájilo moderní chiropterologický výzkum.
Postavení české chiropterologie v mezinárodním kontextu dokládá uspořádání 1. mezinárodní konference o výzkumu netopýrů na Hluboké v roce 1968, na niž v srpnu 2010 navázal 15. mezinárodní kongres uspořádaný v Praze. V moderní éře oboru došlo k výrazné metodické proměně a rozšíření neinvazivních i automatizovaných postupů, jako je odchyt do jemných nárazových sítí, využití ultrazvukových detektorů, molekulárně-genetické analýzy tkání či sledování pomocí termovize.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Zoologie