Marina Kaljurandová (rozená Razevskaja; * 6. září 1962 Tallinn) je estonská politička, diplomatka a badmintonistka, členka Sociálnědemokratické strany, v letech 2015–2016 ministryně zahraničních věcí ve druhé vládě Taaviho Rõoivase, od roku 2019 poslankyně Evropského parlamentu. Dříve působila jako estonská velvyslankyně ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku, Rusku a Izraeli.

Mládí a vzdělání Marina Kaljurandová se narodila v Tallinnu. Z otcovy strany má lotyšský původ, z matčiny strany ruský původ. Jejím otcem byl řidič autobusu Imants Uits z lotyšského Saldusu, a matkou Veera Rajevskaja (1925–2024), která dříve pracovala v Radě ministrů Estonské SSR a pocházela z Narvy. Sama se hlásí k ruské národnosti.

Po absolvování střední školy v Tallinnu vystudovala v roce 1986 Tartuskou univerzitu, kde získala magisterský titul v oboru právo s vyznamenáním. Absolvovala také Estonskou diplomatickou školu a na Fletcherově škole práva a diplomacie Tuftsovy univerzity ve Spojených státech získala díky Fulbrightovu stipendiu magisterský titul v oboru mezinárodní právo a diplomacie.

Kariéra náhled|Kaljurandová na setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou (2011)|vlevo náhled|Kaljurandová s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě (2006) Kaljurandová dříve působila na ministerstvu zahraničních věcí jako náměstkyně pro právní a konzulární záležitosti, náměstkyně pro politické záležitosti a náměstkyně pro zahraniční ekonomické vztahy a rozvojovou pomoc. Následně působila jako estonská velvyslankyně, v letech 2004 až 2006 v Izraeli, v letech 2007 až 2011 v Ruské federaci a v Kazachstánu, v letech 2011 až 2013 v Kanadě a v letech 2011 až 2014 ve Spojených státech a Mexiku.

Ministryně zahraničních věcí V červenci 2015 nominovala Estonská reformní strana Kaljurandovou na post nové ministryně zahraničních věcí poté, co z funkce odstoupila Keit Pentusová-Rosimannusová. Kaljurandová se funkce ujala 16. července 2015. Ve funkci často zdůrazňovala význam účinné společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESOP).

Za jejího mandátu uvedl jeden z předních estonských televizních pořadů Pealtnägija, že jen v roce 2015 ruská vojenská letadla prolétla v blízkosti estonských hranic s vypnutými transpondéry 266krát. Kaljurandová následně v médiích uvedla, že Rusko k těmto incidentům neposkytlo žádné vysvětlení. Při každém z těchto 266 incidentů byly stíhačky NATO z letecké základny Ämari vyslány k zachycení a identifikaci letounů s vypnutými transpondéry.

Kaljurandová označila situaci za velmi vážný problém a uvedla, že Estonsko opakovaně požadovalo od Ruska vysvětlení. „Na každém setkání, které jsem měla s ruským velvyslancem, jsme hovořili o letadlech s vypnutými transpondéry, která jsou nebezpečná a představují hrozbu pro veškerou leteckou dopravu nad Baltským mořem,“ uvedla. Vypnutí transpondéru způsobuje, že letoun je pro většinu radarů používaných civilním řízením letového provozu neviditelný. Kaljurandová uvedla, že velvyslanec jí vždy odpovídal, že o situaci bude informovat Kreml. „Stále však neposkytl žádnou podrobnou, racionální a logickou odpověď,“ dodala.

Prezidentská kandidatura 2016 Před prezidentskými volbami v roce 2016 řada průzkumů naznačovala silnou podporu Kaljurandové, přestože svou kandidaturu dosud neoznámila. Podle průzkumu společnosti TNS Emor z prosince 2015 si 20,3 % respondentů přálo, aby se stala estonskou prezidentkou. Na druhém místě skončil Edgar Savisaar (12,6 %), následovaný Siimem Kallasem (10,6 %) a Indrekem Tarandem (9,5 %). Kaljurandová byla mezi dotazovanými Estonci nejpopulárnější kandidátkou napříč pohlavími, věkovými skupinami, úrovněmi vzdělání i příjmovými skupinami, s výjimkou lidí s měsíčním příjmem 300 eur nebo méně.

Kaljurandová nakonec oznámila svůj zájem kandidovat. Protože však Reformní strana měla na výběr více kandidátů, navrhla, aby ji strana podpořila ve volebním kolegiu, zatímco v případě, že by parlament nedokázal prezidenta zvolit, by v parlamentní volbě podpořila bývalého premiéra Siima Kallase. Estonská reformní strana se však rozhodla podpořit Kallase jak v parlamentu, tak ve volebním kolegiu. Po tomto rozhodnutí Kaljurandová oznámila, že odstoupí z funkce ministryně zahraničních věcí a bude kandidovat na prezidentku bez podpory strany.

Navzdory tomu, že Reformní strana podpořila bývalého premiéra Siima Kallase, v průzkumu společnosti TNS Emor pro deník Postimees z počátku září 2016 uvedlo 40 % Estonců, že si přejí, aby se prezidentkou stala právě Kaljurandová, zatímco oficiálního kandidáta Reformní strany Siima Kallase podporovalo pouze 18 %.

Ve volbě nakonec skončila se 75 hlasy na čtvrtém místě a nepostoupila do druhého kola. Protože volební kolegium nedokázalo rozhodnout mezi Kallasem a Allarem Jõksem, volba se vrátila do parlamentu a celý nominační proces začal znovu. Po oznámení výsledků Kaljurandová uvedla, že již znovu kandidovat nebude. Po několika neúspěšných kolech hlasování se parlamentní politické skupiny rozhodly navrhnout na prezidentku nestranickou Kersti Kaljulaidovou, která byla 30. září 2016 zvolena bez protikandidáta.

Po volbách se Kaljurandová vrátila na ministerstvo zahraničních věcí jako poradkyně pro otázky kybernetické bezpečnosti.

Poslankyně Evropského parlamentu V červnu 2018 Kaljurandová oznámila, že vstoupila do Sociálnědemokratické strany a že se v roce 2019 zúčastní voleb do Riigikogu a voleb do Evropského parlamentu.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu. Od té doby byla zvolena i ve volbách v roce 2024 a působí ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Kromě působení ve výborech je členkou parlamentní delegace ve Výboru pro parlamentní partnerství EU–Arménie, ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU–Ázerbájdžán a ve Výboru pro přidružení EU–Gruzie a také delegace v Parlamentním shromáždění Euronest. Je rovněž členkou Meziskupiny Evropského parlamentu pro práva LGBT osob.

Osobní život Kaljurandová hovoří třemi jazyky: estonsky, rusky a anglicky. Je vdaná za Kalleho Kaljuranda a mají dvě děti – dceru Kaisu (* 1987) a syna Kristjana (* 1992). Mezi její zájmy patří četba, dlouhé procházky se psy a badminton. Je několikanásobnou estonskou mistryní v badmintonu (1980–1991). Je také členkou Estonského klubu skotských teriérů.

Vyznamenání bezrámu|61x61pixelů Řád státního znaku III. třídy (2008) bezrámu|62x62pixelů Řád bílé hvězdy III. třídy (2004) bezrámu|62x62pixelů Velkokříž Řádu finského lva (2016) Žena roku podle Estonského sdružení podnikatelek a profesních žen (2015) Osobnost roku deníku Postimees (2007)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Estonští politici Kategorie:Ministři zahraničních věcí Estonska Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Estonska (2019–2024) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Estonska (2024–2029) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Sociálnědemokratické strany Estonska Kategorie:Absolventi Tartuské univerzity Kategorie:Nositelé Řádu státního znaku III. třídy Kategorie:Nositelé Řádu bílé hvězdy III. třídy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu finského lva Kategorie:Narození 6. září Kategorie:Narození v roce 1962 Kategorie:Narození v Tallinnu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy