Bukální stěr (z lat. bucca – tvář) označuje metodu odběru buněk ze sliznice vnitřní strany tváře. Jedná se o jednu z nejčastěji využívaných neinvazivních metod pro získání buněk a DNA pacienta. K odběru se používá stěrový tampon nejčastěji z flokovaného nylonu. Výsledkem stěru je vzorek, jehož většinu buněčného obsahu představují epiteliální buňky ústní sliznice (cca 80%), zbytek poté tvoří leukocyty ze slin a bakterie z ústního mikrobiomu. Tato metoda je využívána zejména pro bezbolestné získání buněk a genetického materiálu s využitím v genealogii, diagnostice dědičných onemocnění, forenzní kriminalistice nebo analýze ústního mikrobiomu.

Výhodami bukálního stěru je jednoduché a levné provedení, které je navíc bezbolestné a nevyžaduje aktivní participaci pacienta. Z toho důvodu je použitelný i u novorozenců nebo zvířat. Naopak nevýhodou může být menší množství získaných buněk v porovnání s odběrem krve nebo odběrem slin a kontaminace vzorku genetickou informací bakteriálního mikrobiomu.

Množství DNA získané bukálním stěrem je značně variabilní, obvykle se ale pohybuje okolo 0,5–5 µg na jeden tampon. Ve srovnání s odběrem krve je toto množství nižší a DNA bývá také více fragmentovaná a náchylnější k degradaci. Pro standardní metody jako PCR a analýzu STR markerů je ale získané množství i kvalita dostačující.

Provedení

Pro optimální výsledky je nutné, aby pacient minimálně hodinu před odběrem nejedl a nepil. Těsně před odběrem je doporučováno si vydezinfikovat ruce a vypláchnout ústa neperlivou vodou. Stěrový tampon je nutné držet pouze za koncovou část a zabránit dotyku sterilní části čehokoliv jiného než ústní sliznice (nesmí se dotknout ani zubů nebo jazyku). Samotný stěr se provádí vložením tyčinky s tamponem mezi dáseň a vnitřní stranu tváře a opakovaným pohybem nahoru a dolů po straně tváře a současným otáčením tamponu. Je potřeba vyvinout dostatečný tlak pro oddělení epiteliálních buněk. Tento postup je ideální provést na obou stranách zhruba po dobu jedné minuty. Poté se tampon vloží do sterilní zkumavky, nesterilní konec se odlomí a zkumavka se uzavře pro uchování a ochranu před kontaminací.

Historie Bukální stěr byl poprvé využit v roce 1955 kanadskou dvojicí vědců Murray L. Barr a Keith L. Moore, kteří hledali rychlou a bezbolestnou alternativu ke kožní biopsii pro získání genetického materiálu pro zjištění přítomnosti Barrova tělíska a testování odchylek počtu chromozomů X, jako Turnerův nebo Klinefelterův syndrom. Kromě využití v lékařství začal záhy bukální stěry také masově využívat Mezinárodní olympijský výbor pro testy genetického pohlaví podle přítomnosti Barrova tělíska. Tyto testy musely sportovkyně povinně podstupovat od roku 1968 do roku 1999, kdy byly oficiálně zrušeny a uznány za diskriminační kvůli neschopnosti odhalit vzácné genetické anomálie (například necitlivost na androgeny).

Současné využití V současnosti je bukální stěr (spolu s odběrem slin) stále nejvyužívanější metodou pro rychlé získání genetické informace. Nachází tedy uplatnění při testech otcovství a příbuzenství a komerčních genetických testech. V lékařství se používá k získání DNA pro diagnostiku dědičných onemocnění a jejich predispozic, predikci pacientovy reakce na léky nebo genetickým testům pro zařazení do registru dárců kostní dřeně. Kromě získání DNA se v lékařství bukální stěry využívají také k analýze ústního mikrobiomu, přímé diagnostice rakoviny ústní dutiny nebo odhalení virových a kvasinkových infekcí (buňky ústní sliznice se používají například pro testy příušnic). V kriminalistice se využívají bukální stěry jako nejdostupnější metoda sběru DNA od podezřelých a odsouzených nebo jako způsob testování nedávného požití určitých drog. Bukální stěr ale není využíván pouze u lidí, používá se také ve veterinární medicíně pro testy čistokrevnosti nebo výskytu dědičných onemocnění.

Reference

Kategorie:DNA Kategorie:Kriminalistika Kategorie:Genetické metody