Společenství v Ježíši Kristu (Gemeinschaft in Christo Jesu) je křesťanské hnutí vzniklé v 19. století v německé části Krušných hor, původně jako hnutí opravdových křesťanů (ernstgläubige Christen). Očekává brzké vytržení věřících.
Věrouka a náboženský život Teologie společenství vychází z radikálního krušnohorského pietismu 19. století a hnutí „opravdových křesťanů“ (Die Altlutheraner / Die wahren Christen), postupem času se však pod vlivem zjevení Hermanna Lorenze vyvinula ve svébytný apokalyptický systém s výraznými chiliastickými a eschatologickými prvky. Ústředním bodem věrouky je přesvědčení, že proroctví obsažená v Bibli se naplňují prostřednictvím textů zakladatelské rodiny Lorenzových, které jsou fakticky kladeny na roveň biblickému kánonu.
Nauka o vytržení a apokalyptika Klíčovým pilířem lorenziánské eschatologie je víra v bezprostředně hrozící konec světa a následné nastolení tisícileté Kristovy říše. Společenství se historicky formovalo kolem konkrétních prorockých dat: Proroctví z roku 1910: Zakladatel Emil Hermann Lorenz původně předpověděl, že k apokalyptickému vytržení věrných dojde v roce 1910. Přestože se proroctví nenaplnilo, hnutí krizi překonalo přeformulováním své teologie. Permanentní pohotovost k vytržení: Po neúspěchu prvotních časových předpovědí přešlo vedení k učení, že vytržení věrných nastane náhle a bez varování. Členové společenství jsou instruováni, aby žili v permanentní materiální i duchovní připravenosti – podle svědectví bývalých členů mají rodiny v domácnostech neustále sbalená zavazadla pro případ okamžitého odchodu do ráje. Chrám Eliasburg jako útočiště: Centrální komplex Eliasburg v saské obci Pockau-Lengefeld má v teologii hnutí status posvátného místa a archy spásy, kde se mají vyvolení v posledních dnech shromáždit.
Náboženský a sociální exkluzivismus Společenství vykazuje vysokou míru izolacionismu a striktního sociálního exkluzivismu, který je odůvodňován snahou o zachování rituální a morální čistoty před „zkaženým vnějším světem“: Odmítání vnějších institucí: Členové se distancují od většinové společnosti. Tradičně odmítají účast ve světských spolcích, politický život i konzumaci moderní masové kultury a médií (televize, internet, rozhlas). Odmítání moderní medicíny: Významným dogmatem je víra, že lidské tělo náleží Bohu a jakákoli nemoc je projevem zkoušky nebo trestu, který lze zvrátit pouze modlitbou a pokáním. Vyhledání moderní lékařské péče, očkování nebo užívání léků je vnímáno jako nedostatek víry a projev slabosti, což v historii vedlo k fatálním případům zanedbání péče u nezletilých dětí členů a následným zásahům německých úřadů. Uzavřenost rituálů: Bohoslužebná shromáždění v chrámu Eliasburg a regionálních modlitebnách (Betániích) jsou přístupná výhradně pokřtěným a prověřeným členům. Vstup cizích osob či novinářů do posvátných prostor je přísně zakázán.
Financování a majetek Z ekonomického a právního hlediska je společenství organizováno jako registrovaný spolek zapsaný pod názvem Gemeinschaft in Christo Jesu e.V. u obvodního soudu v Saské Kamenici. Podle stanov plní účel křesťanské náboženské obce, což mu po dlouhá desetiletí zajišťovalo status obecně prospěšného spolku (Gemeinnützigkeit) s přidruženými daňovými úlevami. Finanční zázemí organizace, v kruzích kritických pamětníků označované jako „chrámový poklad“ (Tempelschatz), se opírá o několik hlavních pilířů: Příspěvky a dary členů: Vzhledem k izolacionistickému charakteru hnutí a chiliastické víře v blízký konec světa jsou členové vedeni k silnému finančnímu materialismu ve prospěch komunity. Běžný život lorenziánů je skromný a odmítá světskou zábavu, což umožňuje kumulaci prostředků v rukou vedení společenství. Nemovitostní fondy a pozemky: Významnou část majetku tvoří samotné centrální svatyně. Vedle hlavního chrámu Eliasburg v saské obci Pockau-Lengefeld vlastní spolek několik desítek regionálních modliteben, takzvaných Betánií (Bethanien), a další související pozemky v Krušných horách i mimo ně. Historická kontinuita majetku: Interní archivní dokumentace (včetně spisů někdejší východoněmecké státní bezpečnosti Stasi) poukazuje na to, že finanční struktury úspěšně překonaly období nacistického Německa, kdy byl areál chrámu přechodně využíván pro válečnou produkci, i následnou éru socialistické NDR. Po znovusjednocení Německa v roce 1993 prošel spolek kompletní právní a finanční restrukturalizací spojenou s převodem historického majetku na nově utvořený právní subjekt. V novodobé historii se finanční správa spolku stala předmětem veřejné diskuse a vnitřních rozporů především kvůli schválení nových spolkových stanov v roce 2016, kdy se vedení snažilo revidovat majetkové pravomoci bratrské rady a eliminovat rizika spojená s možnou ztrátou statutu daňové uznatelnosti ze strany německých finančních úřadů.
Kritika Nestranní pozorovatelé a bývalí členové založili web Lorenzianer.com, který shromažďuje interní dokumenty z chrámu Eliasburg, historické spisy Stasi a svědectví lidí, kterým se ze sekty podařilo odejít.
Odraz v médiích Pozornost médií hnutí vzbudilo v období plandemie covidu-19, kdy určitá část společenství pravděpodobně ignorovala vládní hygienická nařízení, údajně v očekávání konce světa. Podle dalších zdrojů zcela odmítali lékařskou péči. Roku 2017 tak došlo například i k úmrtí malého děvčete.
Reference
Kategorie:Evangelikalismus Kategorie:Apokalyptici