Katedrála Panny Marie a svatého Arnulfa v Gapu ( ) je hlavní sídelní kostel diecéze Gap a Embrun nacházející se ve městě Gap v departementu Hautes-Alpes v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur ve Francii. Chrám je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, avšak jeho spolupatrocinium odkazuje na svatého Arnulfa, který ve městě působil jako významný sídelní biskup v 11. století a je uctíván jako hlavní patron města.

Historie Výstavba stávající katedrály byla zahájena z iniciativy tehdejšího biskupa Victora Félixe Bernadoua. Budova byla realizována v letech 1866 až 1904 podle architektonických plánů Charlese Laisného. Novostavba vznikla v tehdy populárním novogotickém slohu jako náhrada za původní středověkou katedrálu, která se nacházela v havarijním stavu a byla v roce 1866 kompletně zdemolována. Ze vzhledu původního chrámu a jeho vstupního portiku zůstala dochována pouze fotografická dokumentace.

Nová katedrála byla slavnostně vysvěcena dne 21. září 1895 biskupem Prosperem Amablem Berthetem. Pro své uměleckohistorické hodnoty byla stavba zařazena mezi chráněné národní kulturní památky Francie (monument historique) již ministerským výnosem ze dne 9. srpna 1906.

Na interiérovém vybavení chrámu se podíleli přední umělci – hlavní architekt Laisné svěřil realizaci velkých vitrážových oken v chóru proslulému pařížskému malíři a skláři Émilu Hirschovi. Výzdobu velkoformátových podlahových a nástěnných mozaik kompletně zrealizoval věhlasný italský mozaikář Giandomenico Facchina.

Architektura Vnější fasáda katedrály vykazuje výraznou polychromii, která vznikla promyšleným střídáním stavebních kamenů různých barevných odstínů. Celkové architektonické pojetí a dekorativní ztvárnění průčelí bylo přímo inspirováno architekturou sousední katedrály v Embrunu a specifickými prvky severoitalského lombardského stylu. Tato polychromie obvodových zdí sestává z precizně skládaných vrstev kamenných kvádrů v barvě bílé, šedé a růžové.

Hlavní zvonice chrámu dosahuje výšky 70 metrů, což z ní činí nejvyšší budovu a vertikální dominantu města Gap. Z hlediska stavebního vývoje došlo k zásadní změně urbanistické dispozice: u původního strženého středověkého chrámu stávala stará zvonice po boku kněžiště (chóru), zatímco nynější novogotická věž byla vztyčena na západní straně přímo nad hlavním vstupním portálem, jak dokládají dochované dobové rytiny a plány.

Na počátku 21. století prošel areál rozsáhlou rekonstrukcí. V rámci těchto úprav bylo provedeno kompletní řemeslné vyčištění kamenných fasád budovy a zároveň bylo vybudováno nové reprezentativní prostranství před chrámem. K oficiálnímu slavnostnímu otevření tohoto nového parvisu došlo 14. listopadu 2019.

Kůrové varhany Současný hlavní varhanní stroj, který zhotovil a osadil renomovaný varhanář Jean Dunand z Villeurbanne, plně nahradil předchozí poválečný nástroj z roku 1946 z dílny Paula Marie Koeniga. Monumentální varhanní skříň je rozvržena tak, že architektonicky zaujímá celou šířku hlavní lodi.

Technické parametry nástroje vykazují kombinované řešení – tónová traktura (přenos od kláves k píšťalám) je čistě mechanická, zatímco rejstříková traktura (ovládání a pouštění jednotlivých hlasů) je řešena jako elektrická. Tento nový nástroj byl slavnostně inaugurován v roce 1981, přičemž úvodní konsekrační koncert osobně odehrál světoznámý francouzský varhaník Pierre Cochereau.

Galerie

Moderní společenský a liturgický život Katedrála v Gapu se v novodobých dějinách stala dějištěm několika celonárodně medializovaných kulturních a společenských událostí:

Hudební projekt Les Prêtres: Populární francouzské hudební uskupení Les Prêtres (tvořené dvěma diecézními kněžími a jedním bývalým seminaristou) natáčelo přímo v prostorách zdejší katedrály videoklip ke své stěžejní písni z druhého alba, kterou byla adaptace Čajkovského *Labutího jezera*. Instalace Krista na elektrickém křesle (2009): Z iniciativy tehdejšího biskupa v Gapu Mons. Jeana-Michela Di Falca bylo v roce 2009 v interiéru chrámu vystaveno kontroverzní umělecké dílo britského sochaře Paula Fryera s názvem *Pietà*, které zachycuje Ježíše Krista na elektrickém křesle. Tento počin vyvolal bouřlivé reakce a silné rozpolcení mezi místními katolíky, kteří instalaci označovali buď za skandální, nebo za přínosný impuls. Biskup Di Falco tehdy své rozhodnutí obhájil slovy: „Prvořadým cílem této výstavy je přimět lidi, aby vstoupili do kostela a zamysleli se nad tajemstvím kříže. Pokud to někoho pohoršuje, pak skutečný skandál leží jinde. Skutečným skandálem je naše lhostejnost vůči Kristovu kříži.“ Správa Komunitou svatého Martina: Od roku 2021 je duchovní správa katedrály oficiálně svěřena faráři a kněžími z vlivného tradičního kněžského sdružení Komunita svatého Martina (Communauté Saint-Martin).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Vzniklo v 19. století Kategorie:Stavby v departementu Hautes-Alpes Kategorie:Katedrály ve Francii Gap Kategorie:Novogotické kostely ve Francii