Obec československých spisovatelů byla iniciativa sdružující část československých spisovatelů. Vznikla na konci listopadu 1934 jako bezprostřední reakce na události takzvané insigniády. Později v několika prohlášeních protestovala proti Mnichovské dohodě ze září 1938.
Pozadí
V roce 1934 se v Československu odehrála tzv. insigniáda – tedy nacionalistické nepokoje české pravice vyvolané odporem německých studentů vůči předání historických žezel a pečetí české univerzitě. Pravicové demonstrace tehdy mířily i proti levicové kultuře, což vyprovokovalo spisovatele k sepsání protifašistického manifestu. Na jeho znění se shodli autoři z okruhu liberálnědemokratického středu kolem Karla Čapka, umírněné levice včetně spisovatelů vyloučených z KSČ (viz manifest sedmi) a osobnosti typu literárního kritika Františka Xavera Šaldy a také intelektuálové komunističtí, zatímco katoličtí spisovatelé se na akci podílet odmítli.
Manifest z listopadu 1934 Signatáři V první vlně byli mezi signatáři spisovatelé hlásící se k liberalismu a levici. Vyzváni byli také příslušníci katolického směru (Jan Čep, Jaroslav Durych, Bedřich Fučík, Albert Vyskočil), kteří ovšem hromadně odmítli. Bedřich Fučík to vysvětloval následovně: „ (…) řekl jsem jim, že nepodepisuji hlouposti, (…) Projev sám nenese nic ze spisovatelské výsostnosti, nýbrž je dělán způsobem všech tzv. levých manifestů. (…) Jsem přesvědčen, že spisovatelé mohou mluvit jenom do kulturních věcí, (…)“.
Manifest nakonec podepsalo 261 spisovatelů a 58 spolků. V druhé fázi ho podpořili především výtvarníci, hudebníci, historici, publicisté a ostatní reprezentanti širší kulturní veřejnosti.
Původních šedesát sedm signatářů hromadně vystupovalo pod názvem Obec československých spisovatelů. Mezi nimi byli například: Konstantin Biebl, Josef Čapek, Karel Čapek, František Halas, Jan Herben, Adolf Hoffmeister, Josef Hora, Záviš Kalandra, Marie Majerová, Stanislav Kostka Neumann, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček, Jaroslav Seifert, F. X. Šalda, Fráňa Šrámek, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Vladislav Vančura nebo Jan Weiss.
Znění manifestu
Kritika manifestu Vedle katolíků proti manifestu vystoupil pravicový generál legií a spisovatel Rudolf Medek, který spisovatelskou akci z nacionalistických pozic napadl v příspěvku otištěném 29. listopadu 1934 v Národních listech. Pobouření a vlnu nesouhlasu vyvolala zejména jeho replika o koncentračních táborech: „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neumann a A. M. Tilschová spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‘klencáky’ v nějakém koncentračním táboře.“
Zejména starší generace spisovatelů následně v prosinci 1934 vydala reakční manifest zvaný Slovo k československému národu, který podepsali mimo jiné Josef Svatopluk Machar, Karel Červinka, Karel Babánek, Vilém Bitnar, Karel Horký, Antonín Klášterský, František Sekanina, František Xaver Svoboda či Vincenc Červinka.
Manifest ze září 1938 Obnova Obce Poté, co utichla aféra kolem insigniády, odmlčela se i Obec československých spisovatelů. Znovu se ovšem přihlásila o slovo v době nárůstu fašismu a ohrožení Československa nacistickým Německem.
V roce 1937 představitelé Obce navázali kontakt s francouzskou Mezinárodní asociací spisovatelů na obranu kultury (Association International des Écrivains pour la Défence de la Culture – AIE). Českoslovenští spisovatelé, včetně příslušníků Obce, se poté účastnili mezinárodních kongresů pořádaných Asociací. V roce 1937 se například Jaroslav Kratochvíl spolu s Egonem Erwinem Kischem a Ladislavem Novomeským zúčastnili kongresu spisovatelů ve Španělsku. V revue Europe v roce 1938 vyšla antologie dopisů spisovatelů z různých zemí Evropy, Československo reprezentovali Karel Čapek a Ladislav Novomeský. Karel Čapek a Josef Hora měli v té době iniciovat plnou aktivní obnovu Obce československých spisovatelů jakožto lokální pobočky Asociace.
V červenci 1938 byla do Paříže vyslána delegace, kterou tvořili Vítězslav Nezval, Ján Rob Poničan a Imre Forbáth, a zřízení pobočky úspěšně dohodli.
Dne 12. září 1938 dokončili manifest K svědomí světa. Jeho znění předem konzultovali s Jaroslavem Durychem i Rudolfem Medkem. Jednalo se o první skutečně jednotné vystoupení spisovatelské veřejnosti od vzniku samostatného československého státu. Prohlášení bylo přeložené do deseti jazyků a distribuované nejen přes tiskové kanceláře, ale i prostřednictvím sítě PEN klubů.
Signatáři Manifest podepsali: Josef Čapek, Karel Čapek, Jan Čarek, Jan Čep, Václav Černý, Jaroslav Durych, Hana Gregorová, František Halas, Adolf Hoffmeister, Josef Hora, Hanuš Jelínek, Peter Jilemnický, Josef Kopta, Josef Knap, Jaroslav Kvapil, František Langer, Emil B. Lukáč, Marie Majerová, Bohumil Mathesius, Rudolf Medek, Vítězslav Nezval, Laco Novomeský, Ivan Olbracht, Ferdinand Peroutka, Marie Pujmanová, Miroslav Rutte, Jaroslav Seifert, Anna Maria Tilschová a Vladislav Vančura.
Znění manifestu
Závěrečná fáze Prohlášení proti Mnichovské dohodě 1938 Po vydání manifestu v září 1938 začala Obec projednávat svou budoucnost. Nejprve chtěla začlenit i autory z národnostních menšin. Antonín Hartl byl osloven, aby kontaktoval autory z Podkarpatské Rusi, a Aloys Skoumal usiloval o zapojení sudetoněmeckých spisovatelů. Dne 23. září 1938 se měla konat valná hromada Obce, kterou měli organizovat Josef Hora, Jaroslav Kratochvíl a Rudolf Medek. Vzhledem k vyhlášené mobilizaci na ni však už nedošlo. Po přijetí Mnichovské dohody na konci září 1938 Obec sepsala a publikovala krátké nesouhlasné prohlášení.
Na začátku října 1938 Obec na několika jednáních v pražských kavárnách formulovala další prohlášení proti Mnichovské dohodě. Návrh připravovala komise, kterou tvořili Zdeněk Kalista, Albert Pražák, Ján Smrek, Emil Filla a Ivan Olbracht. Připomínky dodali i Jaroslav Durych, Josef Hora a další. Prohlášení neslo název Celému vzdělanému světu!
V relativně dlouhém prohlášení například zaznělo: „Z mnohých zemí slyšíme radost a jásání nad domněle zabezpečeným mírem. Náš národ však stojí zhanoben bezpříkladnými lžemi nepřátelské propagandy, zrazen těmi, kterým sám věrnost zachoval, oloupen o podstatný kus své předky odkázané vlasti a zmrzačen i do budoucna. V této chvíli z nejtruchlivějších, jež znají naše dějiny, zvedáme my, představitelé duchovního života českého i slovenského, hluboký, vědomím strašlivé křivdy posílený protest proti hanebnému způsobu, jakým na náš úkor byl vykupován domnělý mír v Evropě. (…) A proto apelujeme dnes na svědomí všech, u nichž udržel se doposud sám základ evropské kultury: Uvědomte si, že znásilněním slabšího, zradou a zbabělostí se nikdy nedochází к skutečnému, mužsky přímému a trvalému míru.“
Pod prohlášením byly podepsány zejména různé spolky a organizace, vedle Obce například: Česká akademie věd a umění, Akademie výtvarných umění, Matica slovenská, Spolek slovenských spisovatelů, Česká filharmonie, Spolek výtvarných umělců Mánes nebo Spolek výtvarných umělců Myslbek.
Rozkol Nejpozději v polovině října 1938 však mezi členy Obce nastal rozkol. Katolíci iniciativu opět bojkotovali, Karel Čapek odmítl znění prohlášení Celému vzdělanému světu! a levicoví autoři začali pociťovat tlak represí pravicové druhé republiky. Nejaktivnější v obci byli pravicoví Rudolf Medek a Miroslav Rutte. I to se ale brzy změnilo. S tím, jak se nový režim utužoval a Obec ztrácela na akceschopnosti, přičemž byla pravicovým tiskem označována za levicovou, se od ní distancovali i Rudolf Medek, Jan Čarek, Josef Knap, Václav Renč, Jan Vojtěch Sedlák, František Lazecký nebo Miloš Jirko. Pravicoví, zejména nacionální, autoři poté vstoupili do Národní kulturní rady zřízené Stranou národní jednoty.
Rutte nakonec vedl proti Obci kampaň, ve které využil výzvu britského PEN klubu ke sbírce ve prospěch českých spisovatelů, která vyšla v říjnu 1938 v novinách The Times. V Národních listech pak vyšel jeho kritický článek „Svět, kde se žebrá…“, ve kterém celý případ označil za „neslučitelný s národní ctí“. Na článek reagovali otevřeným dopisem Adolf Hoffmeister a Josef Hora, kteří uvedli, že celá záležitost vznikla z větší části nedorozuměním.
V listopadu na zasedání Obce Josef Hora nabídl svou funkci předsedy přípravného výboru. Přítomní však nesouhlasili. Ačkoli řada členů obce ukončila členství, hlásili se i v této vypjaté době noví zájemci, například: Josef Hais Týnecký, Stanislav Hanuš, Bohumil Klička či Karel Scheinpflug. V prosinci se novým předsedou stal František Xaver Svoboda.
Oficiálně zanikla v březnu 1939, kdy byla zahájena německá okupace Čech, Moravy a Slezska.
Reference
Kategorie:Organizace založené roku 1934 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1939 Kategorie:Umělecké spolky v Československu Kategorie:Organizace českých spisovatelů Kategorie:Spolky v Praze Kategorie:Česká literatura Kategorie:Manifesty Kategorie:Politika v roce 1934 Kategorie:Politika v roce 1938 Kategorie:Česko v roce 1934 Kategorie:Česko v roce 1938