náhled|Plakát varující před španělskou chřipkou (Alberta, Kanada) náhled|Vlny chřipky a zápalu plic ve Velké Británii s největší vlnou v listopadu. Španělská chřipka je označení celosvětové chřipkové pandemie, která probíhala přibližně 2 roky, a to v letech 1918–1920. Způsobil ji virus chřipky A subtyp H1N1. Úmrtnost pandemie je odhadována na 1 až 5 % celkové populace, počet obětí se udává mezi 17 a 50, možná až 100 miliony, odpovídající 3 % až 10 % (možná až 20 %) z nakažených lidí (tzv. smrtnost). Celkově šlo o jednu z nejsmrtonosnějších epidemií v dějinách lidstva.

Španělskou chřipkou nebylo nejvíce zasažené Španělsko, ani nebylo státem původu této nemoci. Epidemie se stala známou jako španělská chřipka, jelikož ostatní státy nacházející se ve válečném stavu zmínky o nemoci cenzurovaly, zatímco neutrální Španělsko k tomu nemělo důvod a o chorobě rozsáhle informovalo. Vypadalo to pak, že Španělsko je mnohem více zasaženo. Virus zřejmě začal napadat lidi už koncem roku 1917, kdy se v Číně objevily první případy nemoci, avšak epidemie jako taková vypukla v březnu 1918 v americkém vojenském výcvikovém táboře Camp Funston v Kansasu a odtud se rychle rozšířila především na fronty a do míst koncentrace vojáků, kteří ji přenášeli dále. Tato první vlna byla relativně málo smrtící. Nejničivější byla druhá vlna, která proběhla na podzim a začátkem zimy 1918 a zasáhla větší část světa. Třetí vlna začala v lednu 1919 v Austrálii a na jaře se rozšířila do dalších zemí především v Americe a Evropě. Poslední lokálně více omezená čtvrtá vlna dozněla v dubnu 1920. Virus následně zmutoval a stal se podstatně méně smrtícím.

Při většině chřipkových epidemií umírají více mladí a staří lidé, ale tato pandemie měla neobvykle vysokou úmrtnost mezi mladými dospělými ve věku 20 až 40 let. Vědci pro to nabízejí několik vysvětlení – šest let trvající klimatická odchylka ovlivnila migraci přenašečů onemocnění a zvýšila pravděpodobnost jejich šíření přes vodní plochy. Virus byl obzvláště smrtící, protože vyvolal cytokinovou bouři, která ničila silnější imunitní systém mladých lidí, přestože virová infekce zřejmě nebyla o nic agresivnější než předchozí chřipkové kmeny.MacCALLUM, W. G. (1919). Pathology of the Pneumonia Following Influenza. https://doi.org/10.1001/jama.1919.02610100028012Hirsch, E. F., & Mckinney, M. (1919). An Epidemic of Pneumococcus Bronchopneumonia. https://doi.org/10.1093/infdis/24.6.594 Podvýživa, přeplněné nemocnice a špatná hygiena, umocněné válkou, umožnily vznik bakteriální superinfekce, která většinu obětí zabila po charakteristicky dlouhé době na smrtelné posteli. Není ale důkaz o tom, že tito dospělí ve věku 20 až 40 let byli v době infekce zdraví.

Španělská chřipka z roku 1918 byla první ze tří chřipkových pandemií způsobených virem chřipky A H1N1, poslední byla pandemie prasečí chřipky v roce 2009 a ruská chřipka z roku 1977 byla rovněž způsobena tímto virem.

Etymologie Ačkoli geografický původ je neznámý, nemoc byla nazývána španělská chřipka od první vlny pandemie. Španělsko se války nezúčastnilo, proto zůstalo neutrální a neuložilo válečnou cenzuru. Noviny proto mohly volně hlásit účinky epidemie, jako je vážná nemoc krále Alfonse XIII.

V době pandemie byly také použity alternativní názvy. Podobně jako jméno španělské chřipky, mnoho z nich také zmiňovalo možný původ nemoci. V Senegalu bylo pojmenováno „brazilská chřipka“ a v Brazílii „německá chřipka“, zatímco v Polsku byla známá jako „bolševická nemoc“. V samotném Španělsku byla přezdívka pro chřipku „Neapolský voják“ přijata z operety z roku 1916, Píseň zapomnění (La canción del olvido). Dnes je však španělská chřipka (Gripe Española) nejčastěji používaným názvem pro pandemii ve Španělsku.

Jiné výrazy pro tento virus jsou např. „pandemie chřipky 1918“, nebo její varianty.

Vznik a vývoj Mezi příčiny vysoké úmrtnosti a neobvyklého věkového profilu obětí se řadí efekt „cytokinové bouře“ – virus zhoršil příznaky, zvýšil úmrtnost a způsobil přehnanou reakci imunitního systému. Tudíž více umírali lidé se silnějším imunitním systémem, především dospělí mezi 20 a 40 lety. Příčinou také mohlo být to, že virus nejprve oslabil organismus a poté zabíjela až bakteriální infekce s jiným věkovým profilem. Dalším vysvětlením je, že dospělí již před epidemií nebyli zdraví. To také vysvětluje, že úmrtnost byla větší v chudších státech (Afrika) a u chudších obyvatel vyspělých zemí, jak je níže popsáno.

VýzkumyZatímco virové epidemie z let 1957 (H2N2) a 1968 (H3N2) jasně vznikly kombinací mezi lidskými a ptačími kmeny chřipky, virus španělské chřipky z roku 1918 vypadá jako vzniklý zcela z ptačího zdroje. (anglicky) vedly také k závěru, že španělská chřipka vznikla přenosem z ptáků, stejně jako H5N1 – podtyp viru ptačí chřipky, jehož rozšíření ve světových ptačích populacích je známo od 30. let 20. století.

Profesor John Oxford se snažil svým výzkumem, při němž exhumoval těla obětí, aby získal genom původního viru, dokázat, že epicentrem chřipky byla západní fronta 1. světové války, zejména britský vojenský lazaret ve francouzském městě Étaples, kde se mohl virus z drůbeže přes prasata dostat k vojákům (mutaci viru navíc mohly způsobit mutagenní bojové plyny, ze kterých to byl nejvíce yperit, který také poškozuje místa vniku viru do těla). Někteří američtí historici, např. Alfred W. Crosby, vidí americký stát Kansas jako místo vzniku viru. Původ je hledán také v Asii. Roku 1917 byla chřipka zaznamenána v Číně a s vojáky se přes USA dostala do Evropy. Válečná cenzura však počátek pandemie zastřela, ale v neutrálním Španělsku bylo povědomí rozšířeno, což dalo onemocnění i název.

Průběh pandemie

První vlna na počátku roku 1918 Za počátek pandemie je tradičně označován 4. březen 1918, kdy byl zaznamenán případ armádního kuchaře Alberta Gitchella v Camp Funston v Kansasu ve Spojených státech. Nemoc byla nicméně zaznamenána již v lednu 1918 ve 200 mil (320 km) vzdáleném Haskell County. Během několika dní po prvním případu ze 4. března nahlásilo onemocnění 522 mužů v táboře. 11. března 1918 se virus dostal do Queensu ve státě New York. Nebyla však přijata žádná preventivní opatření, což se později stalo terčem kritiky.

Se vstupem USA do první světové války se nemoc rychle rozšířila z Camp Funston, hlavního výcvikového střediska pro americké vojáky, do dalších táborů americké armády a do Evropy. Zde v dubnu 1918 přerostla v epidemii na středozápadě, na východním pobřeží a ve francouzských přístavech a v polovině měsíce se dostala na západní frontu. Poté se rychle rozšířila do zbytku Francie, Velké Británie, Itálie a Španělska a v květnu dosáhla Vratislavi a Oděsy. Po podpisu Brestlitevské smlouvy v březnu 1918 začalo Německo propouštět ruské válečné zajatce, kteří si pak nemoc přivezli domů do Ruska. V dubnu byly zaznamenány případy v jihovýchodní Asii, v květnu se dostala do severní Afriky, Indie a Japonska a brzy poté pravděpodobně obletěla celý svět. V červnu bylo ohnisko nákazy hlášeno v Číně. Poté, co se v červenci dostala do Austrálie, začala chřipková vlna ustupovat.

První vlna chřipky z počátku roku 1918 byla relativně mírná. Úmrtnost nijak výrazně nepřevyšovala normál, ve Spojených státech bylo v prvních šesti měsících roku 1918 hlášeno ~75 000 úmrtí na chřipku, zatímco ve stejném období v roce 1915 to bylo ~63 000 Ve španělském Madridu zemřelo v květnu až červnu 1918 na chřipku méně než 1 000 lidí. V prvním čtvrtletí roku 1918 nebyla hlášena žádná karanténa. První vlna však výrazně narušila vojenské operace první světové války, kdy onemocněly tři čtvrtiny francouzských vojáků, polovina britských sil a přes 900 000 německých vojáků.

Druhá smrtící vlna z konce roku 1918 náhled|Pacienti nakažení španělskou chřipkou v kalifornském Oaklandu Druhá vlna začala v druhé polovině srpna 1918 a pravděpodobně se rozšířila do Bostonu ve státě Massachusetts a Freetownu v Sieře Leone na lodích z Brestu, kam zřejmě dorazili američtí vojáci nebo francouzští rekruti pro námořní výcvik. Díky přesunům vojsk se během následujících dvou měsíců nemoc rozšířila do celé Severní a poté do Střední a Jižní Ameriky, na lodích se dostala také do Brazílie a Karibiku. V červenci 1918 se v Osmanské říši objevily první případy mezi vojáky. Z Freetownu se pandemie dále šířila západní Afrikou podél pobřeží, řek a koloniálních železnic a z železničních stanic do vzdálenějších komunit, zatímco do jižní Afriky se dostala v září na lodích přivážejících zpět členy jihoafrického domorodého pracovního sboru vracejícího se z Francie. Odtud se šířila po jižní Africe a za Zambezi a v listopadu dosáhla Etiopie. 15. září zaznamenali první úmrtí na chřipku v New Yorku. 28. září 1918 se ve Filadelfii v Pensylvánii konal slavnostní průvod, který měl propagovat státní dluhopisy pro první světovou válku,12 000 lidí zemřelo poté, co došlo k masivní nákaze mezi účastníky této akce .

Z Evropy se druhá vlna přehnala přes Rusko z jihozápadu na severovýchod a dostala i do Archangelska, odkud se po ukončení ruské občanské války přes Transsibiřskou magistrálu rozšířila do Asie a dorazila do Íránu, později v září do Indie a v říjnu i do Číny a Japonska. Oslavy příměří z 11. listopadu 1918 způsobily propuknutí nemoci také v Limě a Nairobi, ale v prosinci už vlna většinou skončila.

Druhá vlna pandemie z roku 1918 byla mnohem smrtelnější než první. První vlna se podobala typickým chřipkovým epidemiím, nejvíce ohroženi byli nemocní a starší lidé, zatímco mladší a zdravější lidé se snadno uzdravili. Říjen 1918 byl měsícem s nejvyšší úmrtností za celou pandemii. Ve Spojených státech bylo v období září až prosinec 1918 hlášeno ~292 000 úmrtí, zatímco ve stejném období v roce 1915 to bylo ~26 000. Nizozemsko hlásilo přes 40 000 úmrtí na chřipku a akutní respirační onemocnění. Bombaj hlásila ~15 000 úmrtí na 1,1 milionu obyvatel. V Indii byla pandemie chřipky zvláště smrtelná, jen v posledním čtvrtletí roku 1918 zde zemřelo odhadem 12,5–20 milionů lidí.

Třetí vlna v roce 1919 Pandemická aktivita na mnoha místech přetrvávala až do roku 1919, pravděpodobně díky tomu, že na severní polokouli byla zima, což je obvyklé období pro šíření chřipky. Pandemie nicméně pokračovala v roce 1919 do značné míry nezávisle na regionu a klimatu. Třetí vlna zasáhla zejména Španělsko, Mexiko a Velkou Británii a vyžádala si statisíce mrtvých. Byla celkově méně závažná než druhá vlna, ale stále mnohem smrtelnější než počáteční první vlna.

Severní Amerika V některých částech Spojených států začal počet případů znovu narůstat již koncem listopadu 1918,Public Health Weekly Reports for NOVEMBER 29, 1918. Public Health Rep (1896). 1918 Nov 29;33(48):2093-2152. PMID: 19314645; PMCID: PMC1999834. přičemž počátkem prosince vydala veřejná zdravotní služba první zprávu o opětovném nárůstu nemoci, který byl pozorován v mnoha od sebe vzdálených lokalitách.Public Health Weekly Reports for DECEMBER 6, 1918. Public Health Rep (1896). 1918 Dec 6;33(49):2153-2209. PMID: 19314646; PMCID: PMC1999845. Tato obnovená aktivita se však v jednotlivých částech země lišila, pravděpodobně v důsledku různých omezení. Například v Michiganu došlo k rychlému oživení chřipky, které dosáhlo vrcholu v prosinci, pravděpodobně díky tomu, že byl zrušen zákaz veřejných shromáždění. Na mnoha jiných místech byla naopak pandemická opatření, jako zákaz veřejných shromáždění a uzavření škol, znovu zavedena ve snaze potlačit šíření chřipky. vlevo|náhled|231x231pixelů|Nemocní američtí vojáci ve francouzském Aix-les-Bains V lednu a únoru 1919 došlo ve většině amerických měst k prudkému velmi výraznému nárůstu celkové úmrtnosti. Významné epidemie se vyskytly ve městech, jako je Los Angeles, New York, Memphis, Nashville, San Francisco a St. Louis. Do konce února začala aktivita chřipky ve všech částech země klesat.Public Health Weekly Reports for FEBRUARY 21, 1919. Public Health Rep (1896). 1919 Feb 21;34(8):313-376. PMID: 19314657; PMCID: PMC1996943. V prvních šesti měsících roku 1919 zemřelo na zápal plic a chřipku téměř 160 000 osob.