Spojené království Velké Británie a Severního Irska (), standardizovaným krátkým názvem Velká Británie a Severní Irsko,https://cuzk.cz/Zivotni-situace/Poradci-a-poradni-organy/Nazvoslovna-komise-CUZK/Geograficke-nazvoslovne-seznamy/Seznam-jmen-statu-a-jejich-uzemnich-casti.aspx zkráceně také Spojené království nebo Velká Británie či jen Británie, je ostrovní stát v severozápadní Evropě, při pobřeží kontinentální pevniny. Tvoří ho čtyři země: Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Zahrnuje ostrov Velká Británie, severovýchodní část ostrova Irsko a řadu menších ostrovů, které jsou součástí Britských ostrovů. Severní Irsko má pozemní hranici s Irskou republikou, jinak je Spojené království obklopeno Atlantským oceánem, Severním mořem, Lamanšským průlivem, Keltským a Irským mořem. Spojené království si udržuje svrchovanost nad britskými zámořskými územími, která se nacházejí v různých oceánech a mořích po celém světě. Jihovýchod země je převážně nížinný a rovinatý, naopak sever, severovýchod a západ jsou hornaté, proměnlivé mírné oceánské podnebí je ovlivněno Golfským proudem. Na ploše asi 244 000 km² žije 68 milionů obyvatel; je pátou nejlidnatější evropskou zemí. Hlavním a největším městem Spojeného království a Anglie je Londýn, města Edinburgh, Cardiff a Belfast jsou hlavními městy Skotska, Walesu a Severního Irska. Mezi další velká města patří Birmingham, Glasgow, Bristol, Liverpool a Manchester. Úředním jazykem je angličtina. Necelá polovina obyvatel se hlásí ke křesťanství, 6 % k islámu a 2 % k hinduismu.
Spojené království je nepřetržitě osídleno od neolitu. V roce 43 n. l. začalo římské dobývání Británie; po odchodu Římanů následovalo anglosaské osídlení. V roce 1066 dobyli Anglii Normané. Po skončení válek růží se anglický stát stabilizoval a začal nabývat na síle, což v 16. století vyústilo v anexi Walesu a vytvoření Britského impéria. V průběhu 17. století se role britské monarchie snížila, zejména v důsledku anglické občanské války. V roce 1707 se Anglické a Skotské království sjednotily na základě smlouvy o unii a vytvořily Království Velké Británie. V georgiánské éře byl zaveden úřad ministerského předsedy. Zákony o unii z roku 1800 připojily Irské království a v roce 1801 vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska. Většina Irska se od Spojeného království oddělila v roce 1922 jako Irský svobodný stát a v roce 1927 vzniklo současné Spojené království.
Velká Británie se stala první průmyslovou zemí a po většinu 19. a počátek 20. století byla nejvýznamnější světovou velmocí, zejména v období Pax Britannica v letech 1815–1914. Britské impérium bylo po většinu 19. století přední hospodářskou mocností, což bylo podpořeno prosperitou zemědělství, rolí dominantní obchodní země, obrovskou průmyslovou kapacitou, významnými technologickými úspěchy a vzestupem Londýna v 19. století jako hlavního světového finančního centra. V době svého největšího rozkvětu ve 20. letech 19. století zahrnovalo britské impérium téměř čtvrtinu světové rozlohy a populace a bylo největším impériem v dějinách. Její účast v první a druhé světové válce však poškodila hospodářskou moc Británie a celosvětová vlna dekolonizace vedla k osamostatnění většiny britských kolonií.
Spojené království je konstituční monarchií a parlamentní demokracií, hlavou je král, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Země má tři různé jurisdikce: Anglie a Wales, Skotsko a Severní Irsko. Od roku 1999 mají Skotsko, Wales a Severní Irsko vlastní vlády a parlamenty, které kontrolují různé decentralizované záležitosti. Spojené království je vyspělou zemí s rozvinutou ekonomikou, patří mezi největší ekonomiky podle nominálního hrubého domácího produktu a je jedním z největších světových vývozců a dovozců. Je jadernou velmocí s jedním z nejvyšších vojenských rozpočtů na světě. Její vliv měkké síly lze pozorovat v právních a politických systémech mnoha jejích bývalých kolonií a britská kultura má stále celosvětový vliv, zejména v oblasti jazyka, literatury, hudby a sportu. Angličtina je nejrozšířenějším jazykem na světě a třetím nejpoužívanějším rodným jazykem. Spojené království je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Je členem Commonwealthu, Rady Evropy, G7, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Severoatlantické aliance, Five Eyes. V letech 1973 až 2020 byla členem Evropské unie.
Název Současný složitý název britského státu odráží jeho komplikované státoprávní dějiny. Na počátku novověku Anglické království již ovládalo také Wales a Irsko a proces sjednocení dovršil Jakub I. Stuart roku 1603 propojením Skotska a Anglie personální unií. Zákony o unii z let 1706 a 1707 spojily Anglii, Skotsko a Wales do jediného království, anglicky nazvaného Great Britain podle ostrova Velká Británie. O téměř 100 let později zákony o unii Velké Británie a Irska z roku 1800, jež nabyly účinnosti roku 1801, připojením dosavadního Irského království vytvořily United Kingdom of Great Britain and Ireland (Spojené království Velké Británie a Irska). A konečně po osamostatnění většiny Irska roku 1922 se britský stát roku 1927 přejmenoval na United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland (Spojené království Velké Británie a Severního Irska).
V angličtině se dnes proto oficiálně odlišuje United Kingdom (Spojené království) jako zkratka plného názvu státu zahrnujícího i Severní Irsko a Great Britain (Velká Británie) jako politický celek složený jen z Anglie, Skotska a Walesu. Podle Geografické sekce OSN, která stanovuje a standardizuje mezinárodní názvy států platné v normě ISO 3166, je jediným oficiálním mezinárodním názvem země United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland (Spojené království Velké Británie a Severního Irska), a to zároveň plným i zkráceným. V praxi se však jako zkrácený název obvykle používá United Kingdom, resp. zkratka UK. Například i internetová doména nejvyššího řádu Velké Británie je .uk. Vyskytuje se ovšem i Great Britain, zkratkou GB; pod tímto označením soutěží britští sportovci na olympijských hrách nebo vyjíždějí britské automobily do zahraničí.
I když anglické Great Britain bylo oficiálním názvem jen do roku 1801, v češtině se jako zkrácený název státu ujala jeho česká obdoba Velká Británie a používá se tak i po změně anglického názvu. Ze starších pramenů jen tuto verzi uvádí například Ottův slovník naučný v hesle Britannie Veliká nebo Slovník spisovného jazyka českého v hesle Brit. Do roku 2022 tento název stanovovala jako standardní Názvoslovná komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a oficiálně ho používá například Ministerstvo zahraničí ČR nebo český web Organizace spojených národů. V roce 2022 změnila Názvoslovná komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního zkrácenou formu na Velká Británie a Severní Irsko.Názvoslovná komise ČÚZK: Seznam jmen států a jejich územních částí (stav z roku 2022) Kromě toho se vyskytuje ještě kratší a méně formální název Británie, například v ustáleném slovním spojení bitva o Británii. Po roce 2000 se ve spisovném projevu častěji začalo jako zkrácený název objevovat i Spojené království, odpovídající anglickému United Kingdom. Tuto variantu například na svém českém webu užívá Evropská unie. Ve všech případech se jako jednoslovné označení obyvatel používá Britové a jako přídavné jméno britský.
Dějiny
náhled|Umělý pahorek Silbury Hill, vytvořen asi 2400 př. n. l. Ostrov Velká Británie byl v pravěku spojen s evropskou pevninou, migrace suchozemských druhů byla proto snadná a první lidé se zde objevili již před necelým milionem let, jak dokazují nálezy kamenných nástrojů v Happisburghu, připisovaných druhu Homo antecessor. Anatomicky moderní lidé Homo sapiens jsou doloženi nálezem ceremoniálního pohřbu z doby před asi 30 tisíci lety. Poslední doba ledová zřejmě učinila region neobyvatelným pro lidi, stálé osídlení se předpokládá od jejího skončení, asi před 11 700 lety. Před 11 tisíci lety se následkem zvyšující se hladiny oceánu oddělil ostrov Irsko a někdy kolem roku 5600 př. n. l. se potopením šíje zvané Doggerland Velká Británie oddělila od pevniny a vznikly Britské ostrovy v dnešní podobě.
Od neolitu se obyvatelé ostrovů zapojovali do mezinárodního obchodu, exportoval se zejména cín. V době bronzové se zde vyskytoval lid kultury se zvoncovitými poháry, známý i z českých archeologických nálezů, a v jižní Anglii vznikl nejznámější prehistorický monument Velké Británie, komplex menhirů a kamenných kruhů Stonehenge, jehož nejstarší části byly postaveny asi před 5000 lety. Na konci prehistorické doby byly ostrovy obývány keltskými národy, které sem přišly kolem roku 800 př. n. l. a přinesly halštatskou kulturu. Pojem Británie (Βρεταννική) jako první v písemné formě užil řecký mořeplavec Pýtheás z Massalie ve své práci Peri tú Ókeanú (Περί του Ωκεανού), kterou napsal kolem roku 325 př. n. l.
Starověk a raný středověk: Římané a Anglosasové vlevo|náhled|Ruiny Hadriánova valu Ostrov Velkou Británii, který tenkrát obývaly různé keltské kmeny, napadl Julius Caesar v rámci svého galského tažení dvěma výpravami v letech 55 až 54 př. n. l. Dosadil zde sobě nakloněného krále a začal vybírat tribut. Trvale si Římané jih Velké Británie podrobili Claudiovou výpravou z let 43 až 47 a zorganizovali zde svou provincii (Provincia Britannia, hlavní město nejdříve Colchester, pak Londýn), kterou později za císaře Hadriána opevnili ze severu Hadriánovým valem proti severobritským kmenům, jako byli Piktové. Provincie byla ve 3. století rozdělena na severní Britannia inferior (York) a jižní Britannia superior (Londýn), a počátkem 4. století pak na diecéze Britannia prima (Cirencester), Britannia secunda (York), Flavia caesariensis (Lincoln) a Maxima caesariensis (Londýn). Roku 287 Británii od římské říše odtrhl vzbouřený důstojník Carausius, západní caesar Constantius I. Chlorus ji však roku 296 dobyl zpět. V době římské nadvlády byly Britské ostrovy počínaje 3. stoletím částečně pokřesťanštěny. Baštou křesťanství se stalo zejména Irsko se svou svébytnou mnišskou kulturou. Římskou nadvládu nad Británií v době hroutící se západní části impéria ukončila armádní vzpoura z roku 409, byť zde přinejmenším do 40. let 5. století přetrvaly poměry římské doby.náhled|upright 0.8|Ceremoniální anglosaská přilbice ze Sutton Hoo, 7. století
Po pádu římské moci v 5. století na ostrovy pronikaly germánské kmeny z dnešního severního Německa, souhrnně označované jako Anglosasové (Anglové, Sasové, Jutové a Frísové). Jejich jazyk je základem dnešní angličtiny. Britské ostrovy byly v té době politicky nejednotné, byly však položeny základy pozdějšího Skotského království, a to v podobě království Dál Riata, vzniklého v 6. století. V 7. století vykrystalizovalo sedm nejdůležitějších anglosaských království v dnešní Anglii, a to Wessex, Sussex, Essex, Northumbrie, Mercie, Východní Anglie a Kent, jejichž vzájemná síla se měnila a vedle kterých zřejmě existovala řada dalších, menších politických celků. Mocný král Offa z Mercie (735–796) se jako první označoval titulem „král Angličanů“.
Anglosaskou epochu v kultuře připomíná například legenda o králi Artušovi a epos Béowulf. V tomto období bylo také dovršeno pokřesťanštění ostrovů, nejprve Irska v 6. století vlivem sv. Patrika a jeho žáků, a pak dalších oblastí hlavně zásluhou iroskotských misionářů. Irské a skotské křesťanství také vytvořilo specifické formy církevního života, soustředěné kolem klášterů, jako byly Lindisfarne a Whitby, jež se staly i centry vzdělanosti. V tomto klášterním prostředí Beda Ctihodný napsal svou kroniku Církevní dějiny anglického lidu, základní zdroj informací o anglických dějinách do roku 731.