right|náhled|Jezero Koman (umělé) na řece, sevřené horami. right|náhled|Letecký pohled na řeku v horské krajině. right|náhled|Jedno z ústí řeky do moře. Drin (, v , ) je největší řeka v Albánii (kraje Skadar, Kukës, Lezhë). Je 148 km dlouhá (včetně Černého Drinu 281 km). Povodí má rozlohu 12 600 km² a zasahuje i na území Kosova, Severní Makedonie, Řecka a Černé Hory.
Název
Ve starověkých dokumentech se objevuje řeka pod názvem Drilon (). Název je pravděpodobně předalbánského i předslovanského původu, nicméně je příbuzný s názvem řeky Driny v Bosně a Hercegovině/Srbsku. Předpokládá se, že je starořeckého nebo ilyrského původu. Do latiny bylo převzato jako Drinus.
Historie
Během středověku srbský vládce Štěpán Nemanja obsadil lokalitu Dukagjin a připojil ji ke svému panství. Řeka Drin tak tehdy plnila roli hranice mezi jeho státem a sousedními.
Poslední srbský patriarch do zrušení pećského patriarchátu v roce 1766, občanským jménem Vasilije Brkić ve své knize z roku 1771 s názvem Popis tureckých oblastí a jejich křesťanských národů a především národa srbského () se věnoval popisu řeky Drinu a jeho okolí. Je dost pravděpodobné, že obyvatelstvo na horním toku řeky bylo do Stěhování Srbů slovanské; podle cestopisu z roku 1610 barského biskupa pravoslavné církve byl Drin hraniční řekou mezi Albánci a Srby (Slovany).
Rychlý tok v horách a výrazné klesání znamenaly, že po staletí byl Drin řekou, která vyvolávala velké a ničivé povodně především v nížinách, kde žije nejvíce lidí a kde se jeho voda od pradávna využívala k zavlažování.
Řeka původně měla jediné ústí, a to do moře u města Lezhë (dnešní jižní rameno). Po povodni v roce 1858 nicméně došlo k posuvu půdy a řeka si částečně vytvořila koryto nové jižně od města Skadaru a pevnosti Rozafat. V téže době dokumentoval údolí řeky a mosty, které přes ní vedly ruský diplomat a cestovatel Ivan Jastrebov. Zdokumentoval také v blízkosti vesnice Komane i pevnost s názvem Dalmácie. Řeka byla často spíše překonávána v mělkých a širokých místech, než po mostech. Rovněž ši povšiml i mnoha toponym slovanského původu, např. mulinavet (od slova mlýn) nebo vespas (od slova spása).
Na přelomu 19. a 20. století bylo údolí Drinu zvažováno jako místo pro výstavbu tzv. Dunajsko-jadranské železnice. Po balkánských válkách Srbsko pohlíželo na Drin jako na hraniční řeku.
V souvislosti s výstavbou drinské kaskády byl jižně od přehrady Vau i Dejës tok Drinu narovnán a upraven a zregulován odtok do jižního ramena řeky. Výstavba Drinské kaskády byla klíčová pro rozvoj ekonomiky Albánie a její energetiky. V případě nejvýše položené přehrady nicméně vzdutí překročilo státní hranici s tehdejší Jugoslávií, neboť přehradní jezero dosáhlo až k vesnici Dobrušte. Jugoslávská vláda proti tomuto kroku oficiální cestou protestovala, nicméně přehrada byla napuštěna a dokončena v plánovaném rozsahu. Albánie dokonce i před rokem 1991 vyvážela elektrickou energii právě do sousední Jugoslávie.
V roce 2020 byl podepsán strategický akční plán mezi zástupci jednotlivých zemí, jejichž řeky ústí do Drinu, nebo kterými Drin protéká, ve kterém se zavázaly k udržitelnému rozvoji údolí řeky.
Průběh toku
Vzniká spojením svých dvou zdrojnic Bílého a Černého Drinu ve městě Kukës. Místo soutoku, které se nachází pod samotným městem je dnes součástí přehradního jezera a je zaplaveno. V jeho blízkosti se nachází místní část Drina uvedeného města a také Starý drimský most. Na břehu přehradního jezera stojí pevnost Kalaja e Sakatit. Poté pokračuje okolo vesnic Spas, Msi a Fierzë, než vstoupí do těžce přístupné horské krajiny Dukagjinu. U poslední uvedené obce přibírá řeku Valbonu. Během svého toku prochází řeka geologicky velmi bohatými částmi země, kdy se jednotlivé horniny často mění.
V uvedené oblasti teče řeka velmi hlubokým a přehradami částečně zahrazeným kaňonem, jehož hloubka dosahuje mnohdy více než 1 kilometr. Na druhé z tří velkých přehrad se nachází tzv. Kormanské jezero (), které je oblíbeným cílem turistů. Jsou zde provozovány výletní lodě. Níže po proudu je potom patrný ostrov Shurdhah se stejnojmennou pevností.
Na dolním toku, v přímořské nížině u města Mjedë, se rozděluje na dvě ramena. Jižní rameno (též Lezshský Drin, ) se vlévá do Drinského zálivu Jaderského moře u města Lezhë. Severní hlavní rameno () ústí zleva do řeky Bune (Bojany), která odtéká ze Skadarského jezera. Obě ramena řeky jsou zde velmi široká, přinášejí z hor velké množství sedimentů a divoce meandrují. V případě již zmíněného jižního ramena, toto se u přehradní nádrže Vau i Dejës odpojuje jižním směrem a u obce Plezhë překonává silnici SH 1. Jeho směr potom vymezuje pohoří Mali i Karrakiq. Následně teče dále na jih do města Lezhë a za ním se stáčí na západ, kde ústí do moře.
Vodní stav
Vysoký vodní stav je v zimě a nízký v létě. Průměrný průtok činí přibližně 290 m³/s, a průměrná roční hodnota činí 189 m³/s. V době velkých povodní se zvyšuje hladina Skadarského jezera, které zaplavuje břehy u města Skadar. Přestože je řeka regulovaná, v nejnižší části pod drinskou kaskádou se často vylévá ze svého koryta. V případě velkých povodní se potom může vytvořit další koryto řeky, které dosáhne Jaderského moře u města Velipojë.
Přítoky
Zdrojnice
Černý Drin odtéká z Ohridského jezera v Severní Makedonii. Bílý Drin pramení v Kosovu. Teče převážně v horách. Na středním toku protéká skrze jižní výběžky Severoalbánských Alp v soutěsce dlouhé 50 km a hluboké 1 000 m. Dříve byl Bílý Drin označován také jako Srbský Drin.
Ostatní přítoky
Mezi přítoky řeky (po soutoku Černého Drinu a Bílého Drinu) patří Valbonë, Shalë, Nikaj, Gjadër a Kir. Řada menších toků se vlévá do Drinu v horských oblastech. Díky existenci vodní kaskády jsou ale soutoky řek většinou zatopené.
Využití
Řeka byla v 60. a 70. letech přehrazena na několika místech vodními nádržemi. Vznikla tak tzv. Drinská kaskáda, která se táhne od města Kukës u hranice s Kosovem až po Skadar u hranice s Černou Horou. Přehrady Fierzë, Koman a Vau i Dejës vytvořily dlouhá jezera, která zaplavila hluboký kaňon řeky. Plánovány jsou i další přehrady, nicméně zde byl vyhodnocen negativní dopad na životní prostředí, což vedlo k podání žalob.
Zhruba deset společností využívá nebo hospodaří s vodou z řeky Drinu. Vodou z řeky je zásobováno jen na území Albánie přes 400 tisíc lidí. Mimo jiné se voda využívá v zavlažování především v nížinném toku, kde je rozváděna řadou kanálu, které vedou po celé rovinaté části severní Albánie.
V nejnižších částech svého toku se těží na březích řeky štěrk nebo štěrkopísek. Doly se nacházejí jihovýchodně a jihozápadně od města Skadaru.
Řeka je v souvislém toku nesplavná, nicméně na některých umělých přehradních jezerech je provozována lodní doprava.
V jejím údolí jsou vedeny některé dopravní (především silniční tahy), pouze však v jeho části (vzhledem k vysoké hladině umělých jezer). Na počátku 20. století byla údolím řeky zamýšlená i železniční trať, její výstavba však nebyla nikdy provedena. Souvislá silnice v údolí řeky nevede. Poté, co Drin opustí horská údolí (po přehradě Vau i Dejës) se nachází v jeho blízkosti větší počet silničních komunikací. Po hrázi přehrady je vedena i železnice (Železniční trať Skadar–Vorë). V blízkosti řeky vede velké množství elektrického vedení pro přenost energie z kaskády přehrad.
Ochrana přírody
Ústí jižního ramena západně od města Lezhë je chráněno jako národní park (Národní park Kunë-Vain-Talë-Patok-Fushëkuqe-Ishëm). Okolí severního ramena je potom chráněnou krajinnou oblastí (Chráněná krajinná oblast Buna River-Velipojë). Řeka je vnímána na celoevropské úrovni jako klíčový bod z hlediska biodiverzity (). V údolí Drinu se vyskytuje např. Pelikán kadeřavý.
Mezi rizika, která ohrožují podobu řeky a jejího údolí patří především vypouštění odpadů z polí, měst a průmyslu do řeky; tato praxe je rozšířená v celém regionu, ačkoliv je míra osídlení údolí Drinu nízká, dále nadměrné využívání vody, neudržitelná praxe v oblasti rybolovu a existence nelegálních staveb. Využívání hnojiv ovlivňuje kvalitu vody a způsobuje eutrofizaci. Znečištění zde vzniká i z těžby, neboť zdrojnice samotné řeky obklopují početné povrchové doly, kde se využívají různé chemikálie. Rizika mohou být i z uzavřených dolů na rudy, které leží na území dnešní Albánie. Kvalita vody je na měřících stanicích nicméně hodnocena jako dobrá, nejvíce znečištění bylo zjištěno na stanici Topojan.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Řeky v Albánii Kategorie:Skadar (kraj) Kategorie:Kukës (kraj) Kategorie:Lezhë (kraj) Kategorie:Přítoky Jaderského moře